Ztracený rukopis Petra Hrušky se nenašel, básník ale po roce dopsal svůj deník napodruhé

Projekt Jedna věta vymyslel v roce 2008 výtvarník a literát Viktor Karlík pro pražské nakladatelství Revolver revue. „Vyzvaný autor píše po dobu dvanácti měsíců každý den jednu větu. Větu, která bude ukotvena v konkrétním čase a jejíž délka bude volbou pisatele, od samotného slova přes větu holou k rozvitému souvětí. Na začátku velké písmeno, na konci zpravidla tečka,“ vysvětluje Karlík podstatu originálního literárního konceptu. Výzvu už v minulosti přijali například básníci Petr Borkovec nebo Vít Kremlička. Pro rok 2013 pak také ostravský literát Petr Hruška.

Jak je ale veřejnosti dostatečně známo, Petr Hruška 6. ledna 2014 (na Tři krále) čerstvě dopsaný rukopis zapomněl ve vlaku z Ostravy do Brna, kam mířil do zaměstnání do Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky. „Napřed jsem nevěděl, jak vydavatelům ztrátu oznámit. Bylo totiž zřejmé, že Viktor Karlík bude nepříčetný. Redaktorka Terezie Pokorná nicméně přijala ztrátu statečně, jak to konečně dokážou jen ženy. A okamžitě mi nabídla, že po rukopise vyhlásí s pomocí tiskové zprávy pátrání,“ vzpomíná po roce autor.

Pátrání se ale stalo nečekaně mediálně vděčnou zprávou a poezie po dlouhé době pronikla do hlavních zpráv České televize i Českého rozhlasu, nicméně celá tato kampaň měla i bulvární nádech. „Záhy jsme s Terezií litovali, co jsme touto výzvou vlastně spustili,“ říká Hruška. Na Facebooku se tehdy dokonce objevila ironická výzva, aby lidé zasílali na určenou adresu „věty“, kterými bude ztracený rukopis nahrazen. „Co ale bylo nejhorší, neozval se nikdo, kdo by měl nějakou informaci o mých ztracených sešitech,“ vzpomíná Hruška.

Literát a tehdy také čerstvý nositel Státní ceny za literaturu proto raději už 8. ledna 2014 přijal návrh od Terezie Pokorné, aby celý projekt zopakoval znova. Hruška si napřed myslel, že využije i mnohé, co mu ze ztraceného deníku uvízlo v paměti, nakonec ale vytvořil zcela nový autorský text. „A jeho poslední větu dopíšu ve středu 7. ledna. Pak se budu rukopisu snažit rychle zbavit,“ říká Petr Hruška.

Zatímco v roce 2013 psal básnický deník jen v jediné rukopisné verzi do klasického sešitu, o rok později zápisy pravidelně přepisoval do počítače a také všemožně zálohoval. „Napadaly mě všelijaké obsese, že například náš byt může být vykraden nebo vyhoříme. Proto jsem jednotlivé části deníku ještě přeposílal přátelům do e-mailu.“

Projekt Jedna věta Petra Hrušky je tedy napodruhé u zdárného konce. Čtenářům kulturního deníku Ostravan.cz pak literát nabízí malou ochutnávku z 1. února 2014, kdy vznikla tato věta: „Většinou vypitý chlast okamžitě třískne o nehluboké dno a zůstane ležet jako kamení, ale někdy obsah sklenky převržené do sebe nemůže dopadnout, alkohol letí člověkem celou noc, nechává za sebou rezavou, světélkující šmouhu, jako astronomy nehlášená kometa.“