Na výstavě Kdo na moje místo kurátoři čarovali a stvořili i kantora Halfara
29.12.2014 00:01 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Recenze
Každý pes jiná ves. A kdo, probůh, tady štěká za Bezruče? Nebo alespoň proti Bezručovi? Tohle určitě napadne nejednoho z návštěvníků výstavy Kdo na moje místo v Galerii města Ostravy PLATO. A to hlavně diváka nepoučeného současnými trendy velkých společných výstav vizuálního umění.
Na výstavě je k vidění i objekt Petra Babáka z hovězích kostí a červeného míče.
Foto: Aleš Honus
Nejpodstatnější je výběr tématu, pak už se to nějak slepí. Ne, to není bagatelizování kurátorských metod při přípravách kolektivních výstav, to je prostě dobový trend. Nejvíce se proto u podobných expozic, jaká je nyní k vidění i v Galerii města Ostravy PLATO v přízemí vítkovického Gongu, pobaví a zamyslí samotní kurátoři, posléze umělci a až v poslední řadě chudáci návštěvníci.
Kurátoři Zbyněk Baladrán a Marek Pokorný si pro poslední letošní výstavu v PLATO vybrali bezručovské téma Kdo na moje místo. „Název Kdo na moje místo je výzva i otázka, která tematizuje kontinuitu a diskontinuitu, identitu a ne-identitu, kterými se vyznačuje postavení umělce a umění ve společnosti, ale také výrazové prostředky a smysl umělecké tvorby,“ už předem oba kurátoři naznačili, že na výstavě bude možno představit prakticky cokoliv ze současné vizuální tvorby. A když bude třeba, vždy se lehce zdůvodní, že zrovna tohle dílo má nějakou souvislost se Slezskými písněmi Petra Bezruče.
Kurátoři v dnešním výtvarném provozu totiž mají nejrůznější role, přičemž ti nejuznávanější jsou do jisté míry tajemnými mágy, kteří vaří ještě tajemnější lektvary. Úkolem diváka je pak rozpoznat, podle jakých magických formulí se tentokrát vařilo a čarovalo. Jinými slovy, proč se kurátor rozhodl zrovna pro představená díla a co mají společného s daným tématem. Jak je kurátor sestavoval do výsledného tvaru a co chtěl celým výstavním konceptem vlastně říci světu, tedy hlavně kritice, a nakonec i návštěvníkovi.
Na diváka jsou přitom kladeny stále větší nároky a často se dostává až do pozice amatérského psychologa, kriminalisty či luštitele křížovek nebo osmisměrek i složitých vojenských šifer. Bez snahy pochopit kurátorův koncept se totiž ve výstavní siní jen bezmocně topí. A jak už uvedeno, tohle je dobový trend a ostravský divák je teď postaven před stejný úkol, s jakými si už pár let lámou hlavu třeba návštěvníci výstav ve slavné vídeňské Kunsthalle. Autor tohoto textu si vybavuje třeba obdobně koncipovanou výstavu na téma strach: Salon der Angst (z počátku letošního roku).
Z tohoto pohledu tak kurátorům výstavy Kdo na moje místo náleží jednička do žákovské, profesionálně se dotkli „tepu doby“, jak ho ctí současné přední evropské galerie. Zmíněnou vídeňskou výstavou o strachu ale mnohý návštěvník procházel zmateně a marně hledal pevné body, o které by opřel svůj nedělní zájem o současné umění. Taktéž je tomu v Ostravě, ačkoliv kromě diváků značně tápajících přicházejí i návštěvníci vyškolení (vesměs aktivní umělci, galeristé a kunsthistorici) nebo vždy se vším srozumění snobové.
Výstava Kdo na moje místo je ztělesněním kurátorské radosti, nic ale nebrání tomu, aby se stala stejně zábavná i pro návštěvníky. A tady je i jeden malý návrh, jak to udělat. Vezměte si do galerie PLATO Bezručovu sbírku Slezské písně a prostě si v ní čtěte a zároveň si prohlížejte expozici. A kdykoliv vás napadne, že některé z vystavených děl souzní s vámi přečtenou básní či s pouhým veršem nebo slovem, prostě zajásejte! Právě jste si totiž sami pro sebe odhalili a zdůvodnili, o čem tahle výstava vlastně je.
Jen tři příklady pro inspiraci. Stojíme u obrazu Dana Balabána Únava z roku 2000 a listujeme, listujeme a listujeme Slezskými písněmi. Ano, ano, vždyť to jsou třeba verše z Bezručovy básně Jen jedenkrát.
…tu smutek hlubší žití
vráz schýlil hlavy zasmušilých mužů
a šíje teskných žen,
a v dvojnásobném dále žili smutku…
A to už jsme u CHErveného tatínka, což je video Martina Zeta. Tady se zase vybaví známé verše z Ostravy.
Všichni vy na Slezské, všichni vy, dím,
hlubokých páni vy dolů,
přijde den, z dolů jde plamen a dým,
přijde den, zúčtujem spolu!
A Svratka Petra Veselého? Tak to je třeba láhev z básně Kantor Halfar. A navíc rozlévaná do štamprlí i samotným Bezručem, který v Brně nad řekou Svratkou celý tenhle tklivý příběh z Těšínska zapisuje do veršů…
Tich po mezích chodí kantor,
bez úsměvu, bez myšlenky,
v krčmě v noci sám za stolem
hledí k zemi, hledí sklenky.
Dále už je to na vaší fantazii. Přejeme pěknou prohlídku Galerie města Ostravy PLATO a výstavy Kdo na moje místo.
*
Kdo na moje místo, skupinová výstava. Galerie města Ostravy PLATO. Výstava potrvá do 23. května 2015. Mimo jiné za účasti Jiřího Surůvky, Daniela Balabána, Martina Zeta, Slávy Sobotovičové, Hany Puchové, Jana Merty, Petra Babáka, Dominika Langa, Viktora Koláře, Petra Veselého či Václava Stratila.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.