S Borisem Urbánkem o Mrazíkovi, Juditě i chystaném albu lidových písní

Jaký byl váš letošní rok po profesní stránce? Zahájil jste ho hodně ambiciózním projektem opery Judita, ke které je ale zatím známá pouze předehra, co bude dál?

Vedle toho, že skládám jazzovou hudbu a pravidelně  hraji s kapelami BBC, TUTU, Rhythm Desperados nebo Agharta Gang, jsem se hodně zabýval operou Judita, ale práce na ni jsem přerušil, protože přišly jiné povinnosti. Judita je běh na dlouhou trať, zájmová umělecká činnost po nocích, když je čas a člověk má sílu. Místo ní si ale pozornost vyžádal Vojtěch Dyk s B-Side Bandem, jehož koncert jsem úspěšně produkoval na festivalu Jazz Open na Slezskoostravském hradě, a poté přišla spolupráce na prvním studiovém albu. Momentálně pracuji na nové desce, která bude obsahovat lidové písně v jazzové úpravě.

Můžete tuto novinku přiblížit?

Pro tento projekt mne, společně s Michalem Žáčkem, oslovil náš kamarád, doktor diabetolog a nadšený muzikant Tomáš Edelsberger. Poslal mi asi dvacet slovenských, moravských a českých lidových písní v jeho jazzových úpravách. Z nich jsem vybral dvanáct, které jsem ještě více rozpracoval. Původně jsme chtěli, aby vyšla do Vánoc, ale nastaly jiné povinnosti, takže až po Vánocích. Mužské party bude zpívat Petr Bende a teď hledáme ženský protějšek, nejlépe některou ze slovenských interpretek.

O jaké půjde písně?

Ty nejprofláknutější, které známe od maminky, od tatínka, nebo od babičky. Teče voda teče, Černé oči jděte spát, A ja taka dzivočka, Tam okolo Levoči, Dobrů noc má milá, Ach, synku, synku a další. Prostě taková lidová hitparáda. Písnička zazní, jak ji lidé znají, ale pak získá jinou harmonii, formu a skoro ve všech jsou jazzové improvizace.

Boris Urbánek během koncertu. (Foto: Archiv B. Urbánka)

V letošním roce jste spolupracoval také s Karlem Gottem…

Ano, v létě jsem pro něj dělal písničku na novou desku, která vyšla v září. Na text Radovana Šťastného. Jmenuje se Kluk s velkou vášní a je dedikována již dávno zesnulému textaři Jirkovi Štaidlovi, se kterým byl Karel Gott velký kamarád. Karel říkal, že má k té písni moc blízký vztah. Je to skoro takový šanson…

Jak se vám s nejúspěšnějším českým zpěvákem spolupracuje?

Kdysi mi nazpíval písně Ivánka z Mrazíka a od té doby jsme spolu už nic nenatočili. Je velký profesionál, mimořádná osobnost, člověk s neuvěřitelnou historií. Stačí se ohlédnout za tím, jaký byl. Nechá si i poradit, je velmi pokorný, má úctu k názoru druhého, není to takový suverén, ale je suverénní vždycky v tom, jak je připravený, a je velmi vstřícný.

Nedávno měl premiéru nový Mrazík ve Slezském divadle v Opavě a navíc teď vyšlo další album, kde jste složil hned čtyři písně…

Ano, jsou to písně pro Vojtěcha Dyka na novou desku, která se jmenuje jednoduše Deska. Vyšla minulé pondělí. Před čtrnácti dny byl křest v La Fabrice, druhý byl v Bratislavě. Kmotry se stali manželé Preissovi a Peter Lipa. Navíc minulý týden měla premiéru nová inscenace Mrazíka ve Slezském divadle Opava. Přístup souboru je velmi vstřícný, plný optimismu. Byl jsem s ním celkem spokojen.

Každý si určitě říká: Mrazík, to je přece taková jednoduchá věc, pohádka…

Vůbec ne. Všichni si mysleli, jak si neodpočinou u Mrazíka, ale není to tak. Mrazík vznikal v roce 1997 až 1998 a původně byl inscenován na ledě. Po dvanácti letech jsme jej dostali do divadla. Je to úplně jiné médium, má jiné zákonitosti. Na ledě bylo hodně choreografie, vše šlo z pásu na playback. Výhodou bylo krásné prostředí, velká ledová plocha. Člověk si zvykl na dokonalý zvuk, ale v divadle to tak najednou není…

Ale lidé s tím počítají…

Ano, a je to dobře.

Měl jste možnost setkat se s některým z tvůrců Mrazíka?

Bohužel ne, tvůrci už zemřeli a herci jsou v letech. Nekonečné martýrium představuje třeba obvolávání dědiců práv…

Můžete prozradit, jak si vás vlastně Mrazík získal?

Mrazíka jsem měl rád od dětství jako pohádku, ale teprve v pubertě jsem v něm objevil skryté kouzlo zašifrované v dialozích, které dostaly díky českému dabingu nový rozměr. Když jsme se pustili do muzikálu, uvědomil jsem si, jak je ten film vytvořen s obrovským nadhledem a obsahuje řadu skrytých významů, má v sobě velkou poetiku a herci se v něm vyřádili.

Dokážete si představit jinou klasickou filmovou pohádku jako muzikál? Třeba Tři oříšky pro popelku?

Ne, ty mě nikdy nezasáhly, ta pohádka je příliš pocukrovaná, vyumělkovaná, měla jenom jeden rozměr, hezkou Libušku Šafránkovou, hezkého Pavla Trávníčka, ani nejsem obdivovatel hudby Karla Svobody. Jde to mimo mě.

Boris Urbánek během koncertu. (Foto: Archiv B. Urbánka)

Opera a muzikál jsou dvě rozdílné věci. Judita je zatím v nedohlednu, zdá se, že vítězí Mrazík…

Pozor, rozhodně si nejsem jist, že muzikál je to nejlepší, co na světě existuje. Navíc se u nás na něj nabalilo tolik hudebních i pěveckých příživníků, pologramotů, kteří jej stáhli dolů do uměleckého suterénu a nevkusu… Byl jsem se nedávno v Londýně podívat na muzikál Billy Eliot, tam jsem si uvědomil, co to znamená udělat muzikál na úrovni. Nestačí jen obsadit takzvané hvězdy. Napsal ho Elton John, hudba nebyla špatná, neurazila mě, ani moc nenadchla, ale muzikál mě dostal v režii a v hereckých výkonech, dvanáctiletý představitel hlavního hrdiny byl neuvěřitelný.

Ale další muzikál prý už máte v rukávu…

Zdaleka ne, sice něco chystáme společně s Národním divadlem moravskoslezským, ale zatím se stále potýkáme se scénářem.

Jak se Vám spolupracuje s Jarkem Nohavicou?

Jarek na mě čeká, až mu budu posílat noty k Juditě. Jarek je svým způsobem podivín, jako koneckonců každý tvůrčí člověk. Potřebuje svůj způsob práce, nebude to nikdy tak, že spolu budeme sedět pět hodin u stolu, potřebuje se zavřít a mít svůj klid a soustředění, ale já to mám úplně stejně. Kdysi jsme spolu dělali muzikál na ledě Romeo a Julie, taky si myslel, že to bude jednoduché, ale myslím, že si docela mákl. Ovšem stálo to za to. Také i díky Jaromírovi řadím Romea a Julii k tomu nejlepšímu, co jsem kdy udělal. Juditu budu skládat a pak mu řeknu, jakou mám představu. Kde chci posunout děj nebo vyjádřit vnitřní pocit postavy.

Takže letošní rok jste prožil poměrně hekticky, jak to stíháte?

Nejsem schopen uchopit čas, mám sice pocit, že žiju velmi pomalu, ale při pohledu na kalendář vidím, že žiju šíleně rychle. Když se ohlédnu, tak mám za sebou spoustu věcí, ale zároveň vidím, že to tak rychle uteklo. Někdy mám pocit, že jsem úplně odtržen od reálného světa. Ale když chcete udělat něco pořádně, musíte se na to dostatečně soustředit.

Máte čas při tomto soustředění chodit na koncerty? Měl jste třeba poslední dobou nějaký silný zážitek?

Mám nádherný zážitek, před čtrnácti dny jsem byl v Brně na Herbie Hancockovi. To byla nádhera!