Michal Sedláček hraje v klipech Vypsané fixy i Endless a říká: Mám rád i tvrdší hudbu

Michale, vy jste se za poměrně krátkou dobu stal téměř videoklipovou hvězdou. Můžete říct, jak k tomu došlo?

V případě Vypsané fixy režisérka Petra Všelichová ukázala členům kapely mé fotografie a oni sáhli po mně. Nevím úplně proč, ale tuším, že svou vizáží se mohu podobat některým členům kapely. V případě kapely Endless o mně frontman věděl už předem a vyhlídl si mě, protože chodí do Divadla Petra Bezruče. Byl jsem výsledkem dost překvapený – nejdříve jsem totiž natočil klip a až pak slyšel písničku. A je to hustý!

A která z těch kapel je vám bližší?

Že bych měl doma cédéčka Vypsané fixy, to říci nemohu, ale slyšel jsem je naživo a jejich hudba se mi líbí. Mám rád ale i tvrdší hudbu a metal, když má melodickou linku. To, jak to Endlessáci dělají, je mi sympatické. Pozvali mě i na lednový křest nového alba. Nevím sice, jestli budu moci dorazit, ale pokud ano, tak velice rád, jsou to všichni sympaťáci a slyšet je naživo, to musí být drsné.

V klipu k písni Black Star Paradox je na jednom záběru plakát Divadla Petra Bezruče, je to náhoda?

Byla to svým způsobem náhoda, ale také to spolu souvisí, protože si mě vybrali na základě fotografie z Divadla Petra Bezruče, na které nesu figurínu podobnou té, co se pak objevuje ve videoklipu. Takže je to takový fór. Sedláček a Bezruči v jednom.

A nevybrali si vás i díky tomu, že jste „Taky fajny synek,“ tedy písničkář Felix, kterého v inscenaci tohoto jména hrajete?

To netuším, ale Felix, ten je spokojený, když chytne dva akordy.

Což ale není Váš případ?

S kolegou, hercem Patrikem Děrgelem, máme kapelu Ema, té se věnuji nejvíce. Pak máme s Pájou Gajdošíkovou Apatyku, se kterou hrajeme pop-folk a ještě mě hrozně baví hrát v kapele, kterou obnovil Norbert Lichý pod názvem Skrat. Emě se ale věnuji nejvíce, 6. února budeme hrát v Cooltouru.

Před lety tady v Divadle Petra Bezruče hrál jiný talentovaný mladík, který střídal divadlo s kapelou a donedávna řešil, u čeho zakotví. Jmenuje se Richard Krajčo a nakonec se vzdal divadla. Jak je to u vás, také se rozhodujete?

Je pravda, že mě tyto myšlenky napadají. Na hudbě je výhodné, že je možné ji komponovat v teple domova nebo nezávisle na prostoru, což divadlo tolik neumožňuje. Ale nechtěl bych přijít ani o jedno, s těžkým srdcem bych se divadla vzdával.

Jak hodnotíte svou zkušenost s realizací videoklipů?

Natáčení probíhá bez stresu a v přátelském duchu, oproti seriálům, kde je to mnohdy velmi stresující.

Klip pro kapelu Endless se natáčel v Ostravě?

Ano, je to šílený prostor někde u Koblova, u nádrže s vodou, vypadá to tam jak Mordor, jsou tam ve zdi stopy po kulkách vystřílených z pistole. Úplný horor a ten prostor tím dýchal.

Dostal jste pokyny, jak má vaše postava působit?

Ano, mělo by to být o člověku, který jde proti proudu, o člověku, který nejde se systémem. Mám k tomu i postřeh z realizace – často mi říkali: Nedejchej a nepolykej. Při natáčení časosběrných záběrů je sebemenší pohyb velice znatelný.

Jak jste na tom vy, jdete proti proudu, nebo s ním?

Podle toho, o čem se bavíme, v něčem jsem určitě proti proudu, jindy se nechávám unášet. Nevadí mi jít s proudem v kultuře, když slyším potlesk nebo mě někdo pozná a pozdraví na ulici, potěší to. Nebaví mě ale proud zvláštního stresu, který je kolem nás, taková ta koule povinností, o kterých si myslíme, že je musíme všichni plnit, tak tady se zakláním dozadu.

Když jsme ještě u těch klipů, zaznamenal jste nějaké zajímavé reakce svého okolí?

Jasně, jako například: Ty děláš s Fixou, no to je geniální! To mě těšilo a říkal jsem si: Tak to děláš dobrou věc. A když pak strašně rychle přišli Endless, tak mi říkali: Vyber, jaký styl chceš dělat. Jak ses k nim dostal, jací jsou?

A jací jsou Endless?

Strašně fajn, žádní tvrdí chlapi, co jsem si myslel, naopak rodiče s dětmi, velice jemní.

A co bude dál, že by nějaký další klip?

Přál bych si udělat klip na klasickou hudbu, nebo filmovou, taky bych si rád udělal i něco vlastního. Plány jsou, ale nevím, kdy se do toho pustím.