Čechomor za asistence Janáčkovy filharmonie vlil Ostravanům do žil divokou krev

Folklór. Folkrock. Folkcore. Etno. Jak vlastně správně pojmenovat kapelu hrající lidové melodie bigbeatově? Na Wikipedii se píše, že Čechomor je tradiční česká kapela hrající písně v rockových aranžích… spokojme se tedy s tím.

Tradice hrát lidové písně rockově je v České republice opravdu hluboce zakořeněna. Vzpomeňme například na Petra Ulrycha a jeho projekty z šedesátých let. Pravda je, že inspirace folklórem vanula vždy spíše z Moravy, český bigbeat dlouho sázel na anglofonní výraz. V polovině devadesátých let došlo k vzácné symbióze typicky folklórního souboru Hradišťan s folkrockovým AG Flekem, který už tehdy zásadně ovlivnil Vlasta Redl. Jejich společné album z roku 1994 přepsalo hudební dějiny a dodnes je považováno za naprosto zásadní počin.

František Černý během koncertu Čechomoru a filharmonie. (Foto: Ivan Korč)

Kořeny Čechomoru sahají až do roku 1988. Na počátku byl ze současné sestavy pouze zpěvák a kytarista Franta Černý, kterého tak můžeme považovat za zakladatele. Tehdy se ještě kapela jmenovala kuriózně dlouze Českomoravská nezávislá hudební společnost. Když vyšlo kultovní společné album Hradišťanu a AG Fleku, elektrifikovala se také ČNHS a vypustil z trochu bizarního názvu slovo nezávislá. Po vydání svého třetího alba s názvem Čechomor (2000) skupina definitivně zkrátila název. A tady také začíná historie, která už je v obecném povědomí a netřeba ji opisovat: spolupráce s Jaz Colemanem, výtečné album Proměny, film Rok ďábla, koncerty v Evropě i USA… Čechomor je jedna z mála českých kapel, jejichž každá deska počínaje Proměnami je minimálně platinová. Ke spolupráci si zve velmi zajímavé světové umělce a dokáže si držet vysokou úroveň.

Michal Pavlík během koncertu Čechomoru v Ostravě. (Foto: Ivan Korč)

Vítkovický Gong tentokrát praskal v kovových švech. Takhle zaplněný jsem ho, přiznám se, dosud neviděl. Čechomor vystoupil v sestavě Franta Černý (kytara), Karel Holas (housle), Radek Pobořil (akordeon), Michal Pavlík (violoncello), Taras Voloshchuk (basa) a Patrik Sas (bicí). Bohužel se na pódiu neobjevil vynikající kytarista Michael Vašíček, který spolutvořil v minulosti hudební družinu Vlasty Redla. Kapela vsadila na osvědčenou koncepci a nastartovala publikum známými písněmi Zálinský, Včelín, Limbora nebo Básnířka s textem Jaromíra Nohavici. Pak došlo k prvnímu překvapení večera.

Na pódiu se objevila polská zpěvačka Basia Gąsienica Giewont, bytost jako z Twin Peaks. Její výstřední šatičky nedávaly tušit, jaký hlasový potenciál v sobě éterická zpěvačka má. Nádherná netypická barva jejího hlasu s překrásným vibratem a velkou výrazovou extenzí skvěle korespondovala s hudbou Čechomoru. Basia zazpívala písně Lavečka a Na Wojaka, objevila se také v dalších písních.

Zpěvačka Basia Gąsienica Giewont působila jako zjevení. (Foto: Ivan Korč)

Po připomenutí dávnějších songů se kapela soustředila na legendární Proměny, které se zejména díky Janáčkově filharmonii podařilo v Gongu řádně rozdmýchat. Nádhernou píseň Proměny si s Frantou Černým zazpívala opět Basia, tentokrát se ale trochu prala s kvantitou (délkou) samohlásek – nejmarkantněji ve slově srdéčko. Intonačně však byla opět excelentní.

Motorem celého koncertu byl mladý bubeník Čechomoru a ostravská chlouba Patrik Sas, který předváděl řezničinu typu Mika Manginiho či Mika Portnoye. Za svou akustickou zástěnou z plexiskla byl sice divákům trochu vzdálený, ale strhující hrou si dokázal Ostravany získat – v závěru písně Mezi horami bubnoval tak energicky, že dokázal zlomit paličku. Později se kapela uklidila do backstage a Patrik Sas zahrál na bicí neuvěřitelné sólo, které přivedlo Gong málem k explozi. Od té chvíle už se energie nevytratila až do závěru. A mladý ostravský divoch místy bubnoval jako šaman ve stoje, pohupuje se do rytmu. Dalším bonbónkem byl skvělý výstup basisty Tarase, který vystřihl do rytmu kapely neuvěřitelné robotické taneční sólíčko.

Bubeník Čechomoru a ostravský rodák Patrik Sas. (Foto: Ivan Korč)

Nezbytnou součástí koncertu byly písně jako Hruška, Svatba, Větříček a další. Samozřejmě, že báječně se bavící obecenstvo si vyžádalo při potlesku ve stoje přídavky, kde se zaskvěly Velické zvony, Tisíc andělů a Den přeslavný. Celý koncert byl příjemně nazvučený, zvuk byl konkrétní a srozumitelný. Vánoce byly divoce přivítány s nefalšovanou moravskou upřímností, ryzostí a radostí. Teď už mohou začít!