Moskevská umělkyně sestavila v Ostravě objekty z baníkovské šály i z mechu

Objekty ruské umělkyně Iriny Koriny již vystavovaly galerie v New Yorku, Londýně, Essenu, Barceloně či v Benátkách, v žádném tuzemském výstavním prostoru však zatím k vidění nebyly. To ovšem platilo jen do středy, než umělecký manažer Galerie města Ostravy Marek Pokorný představil moskevskou tvůrkyni Irinu Korinu ve dvoraně vítkovického Gongu.

V rámci galerijního provozu v České republice jde o mimořádný výstavní počin, který snad ocení výtvarná kritika i milovníci výtvarného umění z celé republiky. Jeden ale nikdy neví, z Prahy je to do Ostravy přes „pět tisíc verst“ a pro mnohé centristy leží moravskoslezská metropole skutečně až někde u Kyjeva nebo u Moskvy. Navíc zcela zahalena v již připomínaný smog, v němž přece nemůže mít na umění nikdo náladu.

Vernisážový projev zahájil Marek Pokorný vzpomínkou na benátské Bienále z roku 2009, kde se poprvé setkal s tvorbou Iriny Koriny. „Tehdy jsem jí úplně nerozuměl,“ přiznal.

Později ale na moskevskou umělkyni znovu narazil při četbě knihy rusisty Tomáše Glance Souostroví Rusko, která obsahuje i Korinin portrét. To už věděl, že ji chce vystavovat i v nové ostravské městské galerii PLATO, v níž právě přebíral post uměleckého manažera. Současnou ruskou tvorbu navíc žádná domácí galerie moderního umění cíleně nepředstavuje, tvůrčí tým Galerie města Ostravy PLATO ale slibuje, že to nejzajímavější z aktuální ruské vizuální scény bude uvádět pravidelně.

Na výstavu se přišel podívat i Milan Weber, kurátor Výstavní síně Sokolská 22. (Foto: Ivan Mottýl)

Kurátor výstavy Tomáš Glanc při úvodním projevu napřed roztomile poučil veřejnost, proč je název galerie PLATO nesklonný, takže výrazy jako PLATA, PLATU a další jsou nepřípustné. „Podle ruského slova METRO pro podzemní dráhu, to je také nesklonné,“ smál se. Glanc vyprávěl, že Irina Korina si z Moskvy přivezla jen kufr šátků a látek různých barev a vzorů. Všechny vystavené instalace pak sestavila přímo v PLATO z předmětů a materiálů místní provenience. Na expozici pracovala osm dnů, poslední „vychytávky“ dokončovala hodinu před vernisáží.

Glanc zdůraznil, že na díle Iriny Koriny se mu líbí několik rovin, třeba jistá archaičnost, přes kterou se umělkyně dívá na současné jevy. A obdobně hledí na realitu s pomocí folklorních prvků, které kontrastně mísí se současným postsovětským materiálem, třeba s vlnitým plechem, jimž se provizorně ohrazují staveniště. Kurátor zmínil i jemnou politickou rovinu vystavených děl a poté kosmický rozměr výstavy, neboť do výšin multifunkční haly Gong byl umístěn Sputnik.

Irina Korina se poté publiku svěřila, jak ji Ostrava nadchla smogem, upřímnými lidmi i industriálními stavbami v Dolní oblasti. „Opuštěné průmyslové areály Vítkovických železáren na mě působí jako zóna pro vzpomínání. Napřed si představujete ty tisíce dělníků, kteří tu kdysi museli pracovat, načež začnete vzpomínat i jiným směrem,“ řekla.

Tlení Ostravy podle ruské umělkyně Iriny Koriny. (Foto: Ivan Mottýl)

A pak už se konečně otevřela samotná galerie, i když jistou ochutnávku mohli diváci sledovat i během popisovaných projevů. Irina Korina totiž mezi sklenice připravené ke slavnostnímu přípitku přitáhla i pár větví a cihel porostlých mechem. Snad tím chtěla připomenout dávné karbonské pralesy, které se změnily v černé uhlí, na němž vyrostl ostravský průmysl, který už ale zase pomalu požírá mocná příroda.

Kurátor Tomáš Glanc vyzval publikum, aby pro vystavené objekty hledali vlastní výklady. Irina Korina sice poskytla jisté návody, jimiž se může návštěvník inspirovat, Glanc ale očekává, že do 8. března, kdy výstava skončí, dostane každá instalace bezpočet vysvětlení.

Jedna z „infografik“ moskevské umělkyně Iriny Koriny. (Foto: Ivan Mottýl)

Tak třeba objekty takzvaných infografik sestavených z látek a šatů. Jeden takový diagram třeba ukazuje, jaké národy mají nejméně rádi obyvatelé Moskvy. Největší díl v grafu přitom zaujímá oranžová metařská vesta, neboť drtivou většinu moskevských metařů tvoří nenávidění Tádžici. Další šátky v živé infografice pak zobrazují stejně neoblíbené migranty z Kavkazu, Židy, Mongoly nebo Číňany.

Diagram Iriny Koriny lze vlastně docela lehce převést i na ostravské poměry. Oranžové vesty pak ale nebudou patřit Tádžikům, nýbrž ostravským Romům. A další šátky budou symbolizovat věčně vysmívané Vietnamce, případně Indy ovládající někdejší velkou stavbu socialismu čili ostravský Donbas (dnes ArcelorMittal) nebo Korejce z Nošovic, kteří se tak rádi baví ve Stodolní ulici.

Strašák s oranžovou vestou a baníkovskou šálou. (Foto: Ivan Mottýl)

Ostravané jistě najdou vlastní příběhy i pro další objekty Iriny Koriny. U jakéhosi strašáka, jenž tvoří jednu z instalací, jim s možným výkladem pomáhá sama umělkyně. Tomuto permoníkovi či trpaslíkovi totiž z rukávu plandá posvátná baníkovská šála. Strašák navíc stojí na levném vlnitém plechu, aby dosáhl dočasné důležitosti, podobně jako baníkovci na tribunách během fotbalových zápasů. A jakoby teď tenhle zakomplexovaný skrček volal i z galerie PLATO to svoje pověstně přiblblé: „Banik p…!“