Kdo neviděl Kubištovu výstavu, je kulturní ignorant. Ale ještě má šanci na nápravu

Krok sun krok. Na dva malé obrázky hned vlevo po vstupu do hlavního sálu Domu už sice Ostravan.cz upozornil, opakování je ale matkou moudrosti. Obě dílka totiž dokonale ilustrují životní osud Bohumila Kubišty (1884-1918).

VLASTNÍ PODOBIZNA (1904), PODOBIZNA B. KAMINSKÉHO (1904)

Bohumil Kubišta: Vlastní podobizna (1904)

Na prvním obraze z roku 1904 vidíme mladickou Kubištovu malbu, portrét tehdy velmi proslulého českého básníka Bohdana Kaminského. Na druhém obraze ze stejného roku pak malíř portrétoval sám sebe.

Kaminský byl v roce 1904 celebritou, o které psaly všechny časopisy, zatímco s Kubištou to bylo právě naopak. Do roku 1918, kdy zemřel na španělskou chřipku, ho doma v Čechách neznal téměř nikdo. Snad se jen vědělo, že je zdatným organizátorem výtvarného dění, s několika umělci se i přátelil, samostatných výstav v českých zemích se ale dočkal jen na nevýznamných místech, například v zapadlé Kouřimi a ve výloze jednoho pražského krámu.

B. Kubišta: Podobizna B. Kaminského (1904)

Dnes jsou role obrácené a malíř Kubišta již dávno zastínil básníka Bohdana Kaminského, jehož v roce 1904 portrétoval. Kaminského sbírky v původních vydáních lze dnes v antikvariátech koupit v rozpětí od 10 do 200 korun. Obraz Bohumila Kubišty Zátiší se ale loni na aukci v pražském Topičově salonu prodal za 15,7 milionu korun. Dnešní poměr slávy dvojice Kaminský a Kubišta lze tedy číselně znázornit i takto: 200 ku 15 700 000.

PODOBIZNA JIŘÍHO MAHENA (1907)

B. Kubišta: Podobizna Jiřího Mahena (1907)

Krok sun krok. V roce 1907 tehdy třiadvacetiletý Kubišta portrétuje Jiřího Mahena, velmi talentovaného začínajícího dramatika a básníka, jenž byl chválen i přísným a břitkým kritikem F. X. Šaldou. Kdo si dnes ale vybaví, co Mahen tehdy psal? Deník Ostravan.cz proto sáhl do knihovny a zde je jedna ukázka z Mahenovy tvorby právě k roku 1907:

Hle, cizí loď! A jaká v prsou rána!
Však z odvahy přec málo vezme ti.
Na bok se kloní jiná utýraná,
kde viděls včera koráb mizeti.

Je to sice báseň o lásce, můžeme ji ale chápat i prorocky, neboť Kubišta jako hrdý rakouský důstojník dělostřelectva na podzim roku 1914 potopí nepřátelskou francouzskou ponorku.

DVA MUŽI U STOLU (1907)

Na počátku října 1906 se Kubišta načas usazuje v italské Florencii, kde se tváří v tvář potkává s tvorbou Michelangela, Raffaela a dalších mistrů. Klasikou je uchvácen, z poměrů na místní Akademii naopak silně zklamán a svému strýci a mecenáši mimo jiné píše: „Milý strýčku, školské poměry jsou tu bídné. Akademie temná, bez světla, ve dnech studených nevytopené učebny, a všeho všudy dvě hodiny kreslení dle živého modelu. K zoufání!“

B. Kubišta: Dva muži u stolu (1907)

Ve Florencii vznikla řada pastelů, které si návštěvníci Domu umění prohlížejí na levé straně prvního středního panelu hlavního sálu. Nejzajímavější z tohoto italského pobytu je ale zřejmě série leptů s hospodskými motivy, kterou malíř později využil při tvorbě slavného obrazu Hráči z roku 1909. Nad leptem Dva muži u stolu pookřeje každý, kdo má rád nedělní kavárenskou náladu, která v sobě mívá i zvláštní druh obskurnosti.

PRADLENA S DĚCKEM (1908)

Krok sun krok. Jsme v chudém bytě v suterénu a s okny do dvora. Praha, Nerudova ulice číslo 4. Právě tam nás vede Bohumil Kubišta i kurátor ostravské Kubištovy výstavy kunsthistorik Karel Srp, který při tvorbě své nádherné monografie Zářivý krystal (v prodeji v Domě umění) zjistil mnoho dosud nepublikovaných informací o malířově životě.

B. Kubišta: Pradlena s děckem (1908)

Do domu v Nerudově ulici chodíval Kubišta na oběd k paní Voborníkové, což byla sestra nevlastního Kubištova otce Františka Stejskala. Ve skromném příbytku vzniklo asi deset pastelů, jimž vévodí žena u necek s prádlem nebo u šicího stroje. Jeden z obrazů je pak mimoděk i genderově vyvážený, žena pere, hlava rodiny vaří u plotny.

Sociální témata jsou Ostravě blízká, u těchto obrazů se proto postává o poznání déle než u pastelů a leptů z Florencie. A barvy jsou natolik působivé, že diváka vtahují až do nitra obrazu. Modré mokro u necek, červené vedro u kamen, zelená na stěnách coby omšelost, plísně či suterénní vlhkost. Ano, ano, už jsme uvnitř v kamrlíku, v Nerudově číslo popisné 4.

NÁDRAŽÍ (1907)

Krok sun krok.  Kubišta nechce napodobovat žádný dobový ismus, natož konkrétní autory, což samozřejmě úplně možné není. Více než dohasínající impresionistická éra jsou mu bližší průkopníci expresionismu, coby solitér ovšem touží po vlastní nenapodobitelné barevnosti.

B. Kubišta: Nádraží. (1907)

„Hrála mi však v hlavě myšlenka, kterou se neustále zabývám, jak stanovit komplementární barvu k libovolnému základu. Zdá se mi to dalším krokem od impresionismu a od barevného syntetismu Goghova a Gauguinova,“ píše o tom v roce 1908 Anně Hladíkové, své první lásce.

Takový je i obraz Nádraží z roku 1909. Zvláštní barevnost a civilistní poetika, kterou se Kubišta nevědomky posunuje skoro o půlstoletí dopředu, až někam ke Skupině 42 a k básním Jiřího Koláře nebo Jana Hanče. Prohlížet si obraz Nádraží, to vyvolává skoro stejné pocity, jako když si čteme v Ivanu Blatném: „Když nahlížíme večer na rubu nádražních čtvrtí/ Do dvorů s pavlačemi/ Nejeden příběh spěchá podél zdí…“

VRŠOVICE (1909)

Krok sun krok. Obrazem Vršovice a dalšími, které jsou vystaveny v zadní části hlavního sálu Domu umění, se Bohumil Kubišta propracovává ke kubismu, i když by byl mnohem raději, kdyby se nemusel hlásit k žádnému uměleckému proudu a dal světu vlastní styl, nejlépe „kubišmus“.

B. Kubišta: Vršovice (1909)

Obraz Vršovice je některými kunsthistoriky považován i za jeden z vrcholů Kubištova cézannovského období. A možná právě v této fázi nebude na škodu, když si připomeneme, jak si uměnovědci rozporcovali malířovu celoživotní tvorbu: Doba studií. Období florentské. Období impresionistické. Grafika ve stylu holandských genristů. Vliv Manetův. Období van goghovské. Vliv Munchův. Vliv Degasův. Vliv Daumierův. Hledání samostatného projevu. Období cézannovské. Období pařížské. V Praze 1910–1913. Kubismus konstruktivní a klasicizující. Sblížení s futurismem.

ATD.

Krok sun krok. Bylo by poněkud nesmyslné popisovat na tomto místě každý z vystavených obrazů Bohumila Kubišty. Několik výše vylíčených děl, které jsou vystaveny v levé části hlavního sálu, to je zkrátka jen malá ochutnávka pro ty ze čtenářů deníku Ostravan.cz, kteří si ještě na Kubištovu výstavu neudělali čas. Váhat ale není nad čím, protože Kubišta za Ostravou zavře dveře již 4. ledna.

Tohle je pouhý předkrm čili entrée, neboť teprve za obrazem Vršovice narazí ctěný divák na Kubištova díla, která už možná spatřil někde v učebnici dějin umění, třeba plátna Cirkus nebo Harlekýn a kolombína, krajiny U nás na dvoře či Krajina u Prahy či proslulé dílo Kavárna z roku 1910.

Bohumil Kubišta: Kavárna (1910), Galerie moderního umění v Hradci Králové

Boční komnata hlavního sálu je pak věnována uměleckému sporu mezi Kubištou a malířem Josefem Ullmannem, oba se tu samozřejmě představují i jako malíři. Malá výstavní síň v přízemí Domu umění pak patří vrcholným dílům mistra Kubišty: Vzkříšení Lazara, Hypnotizérovi nebo Zátiší s lebkou.

Bohumil Kubišta: Hypnotizér (1912), Galerie výtv. umění v Ostravě

Krok sun krok. Vraťme se ale přece do „apendixu“ u hlavního sálu, v němž se potkává Kubišta s Ullmannem. Znova po 103 letech, zřejmě naposledy spolu totiž mluvili u soudu v roce 1911. „Na slovíčko!“ Takto podle deníku Národní listy oslovil malíř Josef Ullmann kolegu Bohumila Kubištu v kavárně Union, načež ho spráskal karabáčem.

Zmlácený Kubišta podal trestní oznámení a soud se konal první jarní den roku 1911. „Ze soudní síně. Tři rány karabáčem na záda akademického malíře. Přestupek proti bezpečnosti cti,“ jmenovala se pikantně soudnička Národních listů, která průběh procesu barvitě vylíčila.

„Do šerého zákoutí spletité směsi chodeb v budově trestního soudu ve Spálené ulici putovali dnes dopoledne zástupcové uměleckých kruhů, kteří v těchto končinách jsou dosti vzácnými hosty,“ zdůraznil reportér Národních listu výjimečnost soudního sporu.

Ke kárné výpravě do kavárny Union se malíř Josef Ullmann odhodlal pár dní po přečtení kritiky v časopise Přehled, jejímž autorem byl právě Bohumil Kubišta. Ten Ullmannovi vyčetl, že maluje staromódně a že „čmáry“, které vydává za impresionistické malby, jsou ve skutečnosti „impresionismem spíše náhodným než chtěným“.

Do kavárny Union na Ferdinandově třídě č. 29 dorazil Ullmann 22. února 1911 kolem sedmé večer a dal si kavárníkem Františkem Davídkem vyvolat Kubištu. „To jste vy, co psal ten článek do Přehledu?“ zahájil dialog Ullmann, autoři se totiž v pražském malířském světě dosud nepotkali. Když Kubišta přisvědčil, začal ho Ullmann znenadání mlátit připraveným karabáčem.

Před soudem, který o případu jednal 21. března 1911, Kubišta vypovídal, jak byl útokem překvapen a zaražen, že ani promluvit nemohl. V soudní síni se pak rozběhla debata, nakolik mohla Kubištova kritika ublížit ješitnému Ullmannovi. Připomínala se třeba nedávná sebevražda pražského malíře Beneše Knüpfera, který si vzal život právě kvůli negativním kritikám v tisku.

Okresní soudce Mareš ale následně vyloučil, že by malíře Josefa Ullmanna mohla Kubištova kritika vážně poškozovat, načež Ullmanna odsoudil do vězení na 24 hodin, nebo k pokutě 30 korun a k soudním výlohám ve výši 60 korun.

Návštěvník výstavy má možnost zakoupit výpravnou publikaci Zářivý krystal. (Foto: GVU Ostrava)

Výše uvedené výpisky z Národních listů pro vás obstaral deník Ostravan.cz, dejme ale ještě slovo kurátorovi a kunsthistorikovi Karlu Srpovi, který Kubištovu ostravskou výstavu připravil a o vztahu Kubišty a Ullmanna přemítá mimo jiné i takto: „Přestože Ullmannovy práce postrádaly originalitu, byly společensky úspěšné a galerie jeho díla nakupovala. Tento rozpor provokoval úsilí mladé generace prosazovat moderní formy umění, a tak se často v jejich kritikách objevovalo jméno Ullmann jako synonymum pro kýč.“

Krok sun krok. Kdo neviděl, musí vidět. Krok sun krok, a teď rovnou do ostravského Domu umění, pokud zrovna v době, kdy čtete tyto řádky, nemají zavřeno.

*

Bohumil Kubišta, Zářivý krystal. Dům umění, do 4. ledna 2015.

Výstava mapuje nejen Kubištova dílo, nýbrž i jeho odkaz v díle mnoha dalších autorů až po současnost.  Prezentováno je 223 uměleckých děl 46 umělců ve všech sálech Domu umění, z toho přibližně 130 prací Kubištových. Výstava skýtá mimořádnou a neopakovatelnou příležitost prohlédnout si  i díla ze soukromých sbírek běžně nepřístupná veřejnosti. Výstavní exponáty zapůjčilo také více než 36 galerií a veřejných institucí z celé České republiky. K vidění je kromě Bohumila Kubišty také třeba Emil Filla, Vincenc Beneš, Bedřich Feigl, Artur Pittermann Longen, Jan Zrzavý, Josef Váchal, Karel Teige, Josef Šíma, František Muzika, Jindřich Štyrský, Alois Wachsman, Zdenek Rykr, Zdeněk Sýkora Zdeněk, Václav Boštík, Jiří Matějů, Ivan Pinkava, Jiří Surůvka či Lubomír Typlt a Daniel Balabán.