Štědrý den malého Jakuba je pánská jízda s loutkami a písničkami

Retrospektivní příběh o malém Jakubovi, který jde na Štědrý den s tatínkem koupit vánoční stromeček, ale cestou se mu ztratí, je zarámován současností, kdy je Jakub už velký a schází se se svými kamarády z hudební kapely. Jakubovo dětství plné klukovských dobrodružství, představuje svět loutek, jeho přítomnost plná obyčejných starostí je naopak vyjádřena činohrou.

Jak už to tak ale bývá, svět loutek je v dnešním pojetí spíše činohrou s loutkami než onou tajuplnou krajinou, kde se dá s pomocí magie vykouzlit celistvý tajuplný svět. V představení dominují dospělí herci, hned celá šestice, kteří kromě vodění loutek obstarávají i bohatou hudební složku.

Z nové inscenace Štědrý den malého Jakuba. (Foto: Roman Polášek)

Jakuba ztvárnil Ivo Marták a jeho spoluhráči jsou Ivan Feller, Lukáš Červenka, Jiří Krupica, Martin Legerski a Aleš Petrič. Scéna i loutky, které navrhnul Michal Hejmovský, jsou neokázalé a civilní jakoby ze 70. let. Vytvářejí prostor garáže – klubovny, kde o Vánocích čiší pořádná zima, takže je třeba nejprve zatopit, pak se napít slivovice a začít zpívat v hudebním aranžmá Vlastimila Ondrušky.

Poměrně dlouhý úvod, kdy se divák seznamuje s postavami, je vlastně jakousi prodlouženou rukou každodenních situací, kterou rodiče i děti znají třeba již jen z okamžiků před divadelní šatnou, kdy se čeká na opozdilce anebo se hledá kompromis, kdo bude hlavním bavičem večera, jaký vlastně bude program.

Teprve v okamžiku, kdy už máme za sebou zdlouhavé přemlouvání a ohledávání místa hry, se zapojují také loutky a hned je veseleji. Jsou to povětšinou takové ty situace, kdy si divák může vybrat, zdali dá ve sledování přednost loutkoherci, anebo zrak sklouzne dolů na jeho miniaturního partnera. Inu, představení je určené pro celou rodinu, a tak si každý musí přijít na své.

V představení herci vytvoří celou kapelu. (Foto: Roman Polášek)

Překvapivě v příběhu o malém chlapci chybí ženský element, pokud se tedy nespokojíme s miniaturním výstupem panenky, která náhle vystoupí z kočáru, aby stejně rychle zmizela. Okamžik, který skoro jakoby nebyl. Štědrý den malého Jakuba je vyloženě mužskou záležitostí a ženy maximálně zůstávají někde v dáli na konci neviditelného telefonního sluchátka a něco nepochopitelného chtějí.

Ale to neznamená, že se děti nebaví. Báječným příkladem loutkohereckého gagu může být hned první výrazná akce, kdy malý Jakub sleduje ve věrohodné frontě na kapra pána se svým úlovkem (Ivan Feller s gigantickým gumovým kaprem). Po názorové výměně se najednou ve zpomalené režii rozvine němohra a vzpouzející se ryba postupně vyfackuje celý přihlížející dav.

Dalším magickým momentem může být otevření tajuplné obálky s Jakubovým jménem, ze které s pomocí miniaturní stínohry vystoupí poštovní kočár, aby (ach jo) se zase záhy rozplynul jako mávnutím proutku, a zastoupí jej opět prozaická a prostoduchá realita. Pošťák zavede malého nalezence na stanici Veřejné bezpečnosti. Tady se rozehrává klasická situace o policajtech pitomcích, kteří ovšem i přes svou jistou omezenost přece jen nad sebevědomým mladíkem vyzrají. Posypou jej uhlím při hře na popelářské auto a on si v záchvatu vzrušení vzpomene na jméno ulice i číslo domu, kde bydlí.

Ze scény na policejní stanici. (Foto: Roman Polášek)

V příběhu sice chybí Ježíšek, ale zato si v něm užijí milovníci v dnešní době stále populárnějších čertů, kteří nosí sugestivní krvavé zástěry a huňaté paruky a sjíždějí výtahem dolů.

Štědrý den malého Jakuba je ale především o písničkách, takže ačkoliv se nehraje v těch nejzajímavějších prostorách, jako jsou členité kulisy s garážovými přihrádkami, tak se neustále zpívá.

Vánoční evergreeny Chtíc aby spal, Purpura, ale i Plíhal se Seifertem nemohou zkazit předvánoční atmosféru a premiérové publikum si tak v pátek večer samotným nadšením vytleskalo ještě jeden přídavek, který šestice herců s radostí předvedla. A nerozhodily ji ani hlasité exploze rachejtlí doléhající skrze zdi Divadla loutek z nějakého sousedního, zřejmě neméně bujarého veselí.