Mezi nejlepší české básně roku 2014 byly vybrány i verše ostravských autorů

Slavnostní uvedení ročenky Nejlepší české básně 2014 v pražské kavárně Liberál překazil svatý Petr, jenž republiku pokropil mrznoucím deštěm. Dráty nad elektrifikovanými tratěmi se obalily ledovou krustou a ve slotě uvízli nakladatelé z brněnského vydavatelského domu Host i editoři sborníku.

„Křest je jedna věc, trh druhá. Knihu považujeme i bez křtu za vydanou,“ vzkazuje deníku Ostravan.cz Martin Josef Stöhr z nakladatelství Host.

S nápadem vydávat ročenky nejlepších básní přišel v roce 1988 americký básník a kritik David Lehman a edice The Best American Poetry si získala překvapivý zájem u čtenářské veřejnosti. Svým způsobem tak v postmoderním, počítačovém a jen málo poetickém světě došlo k jisté rehabilitaci básně a básníků a výbor záhy dostal řadu národních obdob. V českých zemích se projektu ujalo už jmenované nakladatelství Host z Brna, poprvé to bylo v roce 2009.

Verše vždy vybírá dvojice dobře obeznámená s výsledky aktuálního literárního provozu, většinou básník v kombinaci s druhým básníkem, jenž se zaobírá i literární kritikou. Nad básnickou úrodou se tak sešla třeba editorská dvojice Karel Šiktanc a Karel Piorecký nebo třeba Petr Král a Jan Štolba. Letos to pak byla pražská bohemistka, literární kritička a básnířka Olga Stehlíková spolu s ostravským básnickým bardem Petrem Hruškou.

Těžko říci, zda by se v pětapadesáti básních objevilo tolik jmen z Ostravska, kdyby nejlepší plody letošní úrody netrhal právě Hruška. Kdyby totiž vybíral třeba děčínský básník Radek Fridrich, asi by bylo více zaostřeno na severočeskou scénu. A kdyby ovoce sbíral brněnský básník Jaroslav Erik Frič, nebylo by zřejmě v ročence více brněnských básní, nýbrž textů undergroundových, porůznu syrových až insitních nebo demlovsky filozofujících či na pomezí poezie a písňových textů.

Buď jak buď, každý výbor je z nějakého důvodu nespravedlivý a mezi literáty, což jsou převážně osoby citlivé až ješitné, vždy vyvolá dost zlé krve. Jinak to ale vidí ostravský čtenář a milovník ostravské poezie, který letos může být spokojen, neboť se v knize potká s básníky, které dobře zná z  autorských čtení nebo z místních hospod.

Ve výboru tak samozřejmě nemůže chybět mladý ostravský poeta Roman Polách, který letos vydal básnickou prvotinu a v knize Nejlepší básně 2014 podává i takovouto zprávu o Ostravě: „Naše Kostely jsou velké a prázdné.“ Holá pravda, ačkoliv dále už tato báseň pokračuje jako osobní zpověď.

Také z letošní tvorby básníka Jakuba Chrobáka si editoři vybrali báseň velmi intimní, která končí trýznivými verši: „Vidíš sebe / – prázdné kolo / po ráfku.“ Zato text Vladimíra Machka, herce a scénáristy Bílého divadla, je kombinací reakce na jednu důležitou politickou událost na Balkáně a osobního splínu: „V noční herně / ve stavu vždy bědném / v rozvalinách spánku měl bych klid / když tu hlásí samostatnost Kosova / A já sám / s kosou svítání…“

Básník a překladatel Miroslav Černý působí na katedře anglistiky a amerikanistiky FF OU v Ostravě, ale s básnickou tlupou tábořící v uměleckém klubu Les nebývá viděn. Nicméně i Černý moc dobře ví, co je to „propadnout poezii“, jinak by nenapsal tak mrazivý text o polární vášni, jenž přistál na třiačtyřicáté straně ročenky Nejlepší básně 2014.

Ostravu dále zastupují básnířky Elli Tiliu a Lenka Kuhar Daňhelová a jistým druhem tečkou za ostravskými hosty přizvanými do knihy je Lukáš Balabán se svou již docela proslulou básní o bramborovém „placku“ prodávaném před Divadlem Antonína Dvořáka.

Dvakrát přitom ve výboru dojde i na Opavu. Básník a šéfredaktor opavského nakladatelství Perplex je zastoupen textem s názvem Hlučín. A v Hlučíně se hodně věří v Pánaboha, ale dosti se tam i pije alkohol, což vše je obsaženo i Jedličkově verších: „Vzbudil ses uprostřed noci a filmu / zlomený v křesle ses vyjeveně rozkoukával / skrze zbytkový alkohol / i zbytkový cizí děj…“

Jedlička přitom v ročence hraje dvojroli. Editoři si všimli i jedné knihy, kterou vydal ve svém nakladatelství Perplex.  Básnická kniha Daniela Hradeckého s názvem „64“ byla navíc pokřtěna v ostravské Galerii Rubrum – Tajné krčmě. Těžko říct, čím Hradecký především zaujal editory, neboť je to autor mnoha poetických poloh, ale třeba to byly tyto verše: „Jsi-li básník, / změníš svět tím, / že začneš u sebe a zameteš / před vlastními ústy.“

Podobně se v knize prezentovalo i ostravské nakladatelství Protimluv Jiřího Macháčka, které vydalo sbírku Havarijní řád libereckého poety Pavla Novotného. Spíše než o básně jde ale o básnické záznamy hovorů lidí a dost možná, že právě toto je skutečná poezie všedního dne. Malá ukázka: „Vemte to za mě / vemte to za mě / jeďte tam / jeďte tam za mě prosimvás / já neměl sem do toho / není to nic než podvod já / nic z toho nemám / jenom jenom čas ztracenej…“

A teď už jen dovětek, v jaké společnosti se uvedení autoři ocitli. Na pomyslném trůnu za rok 2014 sedí mimo jiné s Vítem Slívou, J. H. Krchovským, Petrem Králem či Karlem Šiktancem.