Další jméno pro 14. ročník Colours: Coco & The Butterfields

Ze všech jejich fotografií, videoklipů a coververzí popových písní není na první pohled zřejmě, jestli nejde o další vtipný hudební cirkus, jenomže k všeobecnému nadšení se přidávají také důrazná varování povolaných: pozor, tahle pětice skvělých muzikantů a zpěváků patří k zatraceně originálním skladatelům.

Ne že by se bránili humoru – telenovelový klip Warriors, trefně odhadnutý na „střet Pocahontas, Pána prstenů a Statečného srdce,“ ale odhaluje také energické nasazení pětičlenné skupiny poskládané na ulici Cantenbury z kytaristy Toma Twymana, kontrabasisty Micaha Hysona, banjisty Jamese Todda, vynikajícího beatboxera Jamie Smithe a nepřeslechnutelné zpěvačky a houslistky Dulcimy Showan. Mimochodem i módní návrhářky.

Prošli tím nejtvrdším testem – buskingem – a není to tak dlouho, abychom zapomněli, že na britských ulicích začínali také dnes už světoznámí Portico Quartet.

Coco & The Butterfields lákají kolemjdoucí na různorodý, neobyčejně chytlavý repertoár, pro který kapela s beatboxerem razí pojmenování „fip fok“ a vedle vlastních skladeb zahrnuje i nevšední akustické covery Timbalanda, Rihanny nebo The Pogues. Brázdí zemi v psychedelicky pomalované dodávce a všude kde z ní vyskáčou, nestačí prodávat svá epíčka a odpovídat na otázky, kde se v nich berou všechny ty třeštivé nápady pro jejich videoklipy.

Pozvání na velké festivaly nebo k supportu Seasicka Steveho a Bastille se skupině od roku 2012 hrnou po vítězství v soutěži „nepodepsaných“ Live and Unsigned, ale srdcem prý všichni členové pořád zůstávají na ulici. „Dostáváme se do situací, kterým se musíme přizpůsobit, jsme přece baviči. Naučili jsme se komunikovat s lidmi a protože se od sebe liší věkem a hudební chutí, žádný z našich koncertů není stejný,” říká Dulcima.

(Autor je hudební publicista a spolupracovník Colours of Ostrava)