Fiducia hostí nebelovského fotografa Dušana Tománka i líbivé kódování Davida Hanvalda

Parafrázovat již vzniklá díla, půjčovat si motivy z jednotlivých uměleckých artefaktů či je různě kódovat i dekódovat, to je mezi výtvarnými umělci oblíbená kratochvíle. Nedávno třeba v ostravské Výstavní síni Sokolská 26 vystavoval malíř Adam Štech, který  si půjčoval z Picassa i ze Surůvky, ovšem se záměrem ubrat předlohám na jejich líbivosti a původní estetiku proměnit v něco velmi nelibého až odpuzujícího

Také malíř David Hanvald, absolvent pražské VŠUP v ateliéru Stanislava Diviše, přivezl tento týden do ostravské Galerie Dole jakési kódy z dějin umění, ty ovšem návštěvníka uvádí do zvláštního klidu. Stékající zářivé barvy mají totiž v kontextu ze smogem zavalenou Ostravou dokonce až téměř léčivé účinky. Jeden by v těchto chmurných benzo(a)pyrenových dnech málem zapomněl, jak ostře zářivé je barevné spektrum.

Z výstavy Davida Hanvalda v ostravské Fiducii. (Foto: Ivan Mottýl)

Hanvald o své současné tvorbě nejčastěji říká: „Maluji artefakty z dějin umění. Pokud je předobrazem fotografie, pak jde o stylizovaný přenos do média malby. Když si vyberu k malování umělecký objekt, jde mi o jeho konstrukci a transformaci do malby, a jde-li o malbu, může vzniknout třeba konstrukce blindrámu.“ Výtvarní teoretici, kteří Hanvaldovo dílo vysvětlují, pak v jednotlivých obrazech nacházejí artefakty třeba ze sérií amerického minimalisty Donalda Judda, ze struktur též amerického umělce Sol LeWitta či z performancí našeho Huga Demartiniho.

Náhodný návštěvník Fiducie nicméně žádná jména světových umělců nepotřebuje znát. V Galerii Dole si prostě jen tak vydechne, barvy na vystavených obrazech jakoby totiž stékaly z nějakého krásnějšího světa, než jakým je v prachu a dýmu naložená metropole Ostravsko-karvinské uhelné pánve. „Sděluji určitou estetiku, estetický pohled, který bude divákovi buď příjemný, nebo nebude,“ říká Hanvald docela skromně o své vizuální práci. Podle autora tohoto textu je ale Hanvadovo sdělení mimořádně příjemné.

V poschodí stejného klubu ve Fotografické galerii Fiducia vystavuje Dušan Tománek, jenž v mediálním světě proslul především jako fotograf, který zdokumentoval vznik kultovního animovaného filmu Alois Nebel. Nebo spíše s účastí herců vytvořil v jednotlivých prostředích a v jesenické krajině jakýsi manuál pro animátory, předlohy pro překreslování.

Tománkova výstava ve Fiducii dostala název Domácí štěstí a v průvodním slovu Michala Nanoru, exšéfredaktora kultovního časopisu Živel, se objevuje i slovo pelech. Alternativní název výstavy Domácí pelechy je pak asi dokonce výstižnější, než poněkud ironické Domácí štěstí.

Z výstavy Davida Hanvalda, která nese název Domácí štěstí.

Štěstí má totiž na vystavených snímcích jen pramálo místa, ačkoliv tak nějak tušíme, že ve vyfotografovaných scenériích se pohybují skutečně šťastní lidé. Třeba stan postavený v jakési nepříliš vábné krajině, na neposečené louce a u podivného lesíka. Nevíme, kdo v tom stanu spí, ale zřejmě je v tomhle pelechu dočasně šťastný. Ne tak Dušan Tománek, který docela syrově a vlastně i dost surově ukazuje, jak nešťastně se žije ve světě vezdejším.

Surový je Tománek už technickými kvalitami snímku, prostě jen mačká levný digitální automat. „Snažím se fotit na levný foťák, půlka Nebela vznikla na kompakt za 4000 korun. Drahý foťák a náročná postprodukce a retuše jsou nános. Jenom pokud tohle odpadne, zůstane ryzí fotka s názorem a vyjádřením. Takhle uvažuju,“ nechal se jednou slyšet. Tedy žádné nánosy, nýbrž surovost okamžiku, ze které pak nakonec vyplyne působivá umělecká syrovost.

Na výstavě vidíme třeba nechutně zaneřáděný les: Prkna přibitá na stromy a rezavý kýbl s nějakým odporným obsahem. Prostě hnus, a ještě kýčovitě nasvícený podivným světlem blesku z levného fotoaparátu! Z určitého pohledu je to snímek vhodný maximálně pro počítačový koš, ovšem Tománek ho povýšil na zvláštní zprávu o Domácím štěstí. Pardon, o Domácím neštěstí. Vlastně nikoliv, nejpodstatnější jsou mantinely, v jakých vnímají štěstí jednotliví návštěvníci Tománkovy výstavy.

*

David Hanvald, Rukopis převzít nejde! Výstava potrvá do 8. ledna 2015.

Dušan Tománek, Domácí štěstí. Výstava potrvá do 5. prosince 2015.

(Obě galerie v ostravském klubu Fiducia (Mlýnská ulice) jsou otevřeny od pondělí do pátku od 10 do 18 hodin)