Ostravští Endless svým novým vesmírným albem explodovali jako supernova

První píseň Drive je zahalena, spíše ztracena v smogovém oparu kytarových samplů, které znejasňují čitelnost konkrétních linek i zpěvu. Song se rozjede po několika vteřinovém intru, které naznačuje základní tóninu A – dur. Hlavní riff Drive velmi složitě rytmizuje akordický postup D – H – Cis – A. Tyto dvě části: intro a hlavní riff jsou využity jako tematický materiál i v dalším průběhu. Střídavě se objevuje zpěv i „scream“ v únosné rovnováze. Celková atmosféra Drive má lehce nostalgickou náladu a zvláštní smutek. Podobným způsobem se vyprofilují i další písně alba.

Black Star Paradox model první písně opakuje. Opět skoro stejně dlouhé, ale tentokrát svižnější intro, pak sloka a zpěv. Kytary jsou vrstveny v několika rovinách od hutného riffu, který udává rytmus a tóninu, po opalizující hallové melodické postupy, které jsou navíc rytmizovány jinak. Tento model dá velkou práci soustředit se na konkrétní nástroj. V čase 2:46 se objevuje zajímavá věc: přerušení tempa, bicí jako by nepravidelně simulovaly rytmus srdce, pak se song nadechuje k novému životu a dojíždí v plném zvuku do svého konce.

Elektronika, se kterou Endless pracují v třetím songu Scripted, prozrazuje poučenost různými přístupy. Opět je to skladba stojící na pestré aranži, častých rytmických změnách, kontrastních plochách hutného zvuku a jemných náznacích přesahů. Můžeme tady zaslechnout opravdu leccos.

Space Travellers nás zavádí někam do hvězdných dálek. Už úvodní elektronické samply jsou neseny ve vysokých tónech, následuje pregnantní nástup bicích, které dvojšlapkou jasně určují rytmickou paternu, a vzápětí se vylupuje nádherný refrén v harmonickém postupu, který naznačujeme pouze akordicky, protože jeho rytmizace je opět velmi složitě vypracovaná.

Skladba Space Travellers dále v podobně atmosférickém zvuku a častých přechodech pokračuje. Výrazný refrén a celková propracovanost tento song předurčuje k hitu.

Oh! Great Pain. Nacházíme se na konci první poloviny alba. Je to píseň s nejzajímavější slokou, která si vypůjčuje půltónové postupy z orientálních stupnic. Také refrén je našlapaný a pěkný. Mezihry se mi už začínají trochu mlžit v stereotypu. Ale celkový potenciál Oh! Great Pain je díky několika skvělým nápadům velmi vysoko – i díky ambientní ploše v závěru písně.

Ta skoro navazuje na šestý song Save Me. Zvláštní, posmutnělá i stísněná nálada. Po úvodní trojici akordů

obsahuje nádhernou srdceryvnou pěveckou linku. Jedna z nejemotivnějších skladeb alba a jednoznačný hit.

Flooded In Blood je z ranku těch hutnějších kompozic. Opět typická zvukovost, která vertikálně (hudební faktura) evokuje orchestrální rozsah. Rytmizace kytar je opět tak progresivní, že dá posluchačům velkou práci, než se jimi proposlouchají. V podstatě je při každém dalším poslechu slyšet něco zajímavého, co vyvolá pozornost: nečekaný rytmický přechod nebo skoro východní buddhistická pokora v závěru.

Duch místa neboli Genius Loci je opět emotivnější kompozicí s dlouhou prodlevou na tónice. Je to první song, který obsahuje i kratičké kytarové sólo, jehož začátek sází na dobrou melodickou invenci:

Social Psycho po celkem stereotypní první polovině překvapí v čase 2:45 zajímavými rytmickými postupy samplů. Melodicky se však píseň vrací jakoby k první skladbě alba, zvláště v samotném závěru, kde je melodie v kytaře jasnou přiznávkou.

Ambient. Tak se jmenuje poslední song alba. A je rovnou jasným přiznáním k tomu, co na nové desce Endless kromě hutných kytar, složitých rytmických přechodů a stratofonní zvukovosti upoutává nejvíc. Ambientní plochy jsou neotřelé, jejich zvukový materiál jde místy k přírodním zvukům, které hraje bubeník jakoby na staré činely, jejich vzájemné vrstvení s efekty hall a delay je neseno v perfektní vyváženosti. Konec songu Ambient naznačuje i možné inspirace u Amona Tobina a jde někam dál.

Endless na novém albu If The Universe Is The Answeer nenabízí žádnou virtuozitu – skladby v podstatě neobsahují, až na jednu výjimku, žádné kytarové sólo. Všechno, co je součástí písně, je tam naprosto nezbytné a nic není navíc. Endless sází na jasnou strategii. Celé album je vyladěno do atmosférické, kovově chladné šedi, která ovšem dokáže v jemných pasážích zahřát a zněžnit se až k ambientním meditativním plochám. Žádný z nástrojů není nejdůležitější – zpěv je rovněž součástí celkového meritu písně. Je však nositelem významu – výpovědi o světě, v kterém žijeme a často i varovným mementem.

Nejkreativnějšími prvky alba jsou komplikovaná struktura, střety mezi drsnými rychlými rytmizacemi a pomalejšími volnými plochami s melodickým refrénem. Nástrojově nejprogresivnější jsou bicí, jejichž variabilita a zvuk jsou perfektní.

Co ale nejvíce zaujme, je týmová práce. Album If The Universe Is The Answer působí naprosto kompaktně a definuje samo sebe ve velmi příjemné konstelaci výše uvedených charakteristik jako výraznou, pozoruhodnou a neotřelou hudební záležitost.

Celé album si můžete poslechnout ZDE.