Malíř Patrik Hábl navazuje na Sokolské na ostravské hutníky. Válcuje obrazy

Lapidárně řečeno, díla Patrika Hábla vystavená v Ostravě vznikala kydnutím barvy a jejím následným rozválcováním. Při prvním převalení válce jsou barvy ještě výrazné, plné a kontrastní, s každým dalším přetočením válce ale slábnou. A když sebou valcíř škubne (třeba v důsledku škytnutí či opilosti), otisk se na plátně zvláštně zavlní, jak je to na Sokolské patrné například na jednom z představených tetraptychů.

Absolvent VŠUP u Pavla Nešlehy a AVU u Vladimíra Kokolii Patrik Hábl říká, že vlastně maluje regulované náhody. Jeho válcované nahodilosti na Sokolské ale v důsledku vytvářejí čínské krajiny, jak si je malíř pamatuje ze svého pobytu v Zemi nebeského draka. A při troše snahy lze v obrazech dokonce zahlédnout třeba i odkazy na klasickou čínskou tušovou malbu, třeba z časů Říše Sung (10. až 13. století) a mistra této éry Fan Kchuana.

Z výstavy Patrika Hábla na Sokolské. (Foto: Ivan Mottýl)

Zručnost, fyzická zdatnost, rychlé reakce a ukázněnost. Zručný je Hábl už tím, že místo aby používal klasické štětce, maluje s pomocí vlastnoručně vyráběných válců. Jednou dokonce vyrobil i třímetrové molitanové válce, aby mohl malovat čili válcovat přímo v ulicích, konkrétně na pražském náměstí I. P. Pavlova.

Projekt na náměstí se jmenoval Magistrála – Nová pražská třída, přičemž Hábl k jeho realizaci potřeboval i mnoho fyzické zdatnosti. „Tehdy byla čtyřicetistupňová vedra, takže to bylo hodně o fyzické kondici. S malbou jsem začal brzy ráno a skončil pozdě večer,“ vzpomíná pražský valcíř na své zatím zřejmě největší válcování.

Rychlé reakce. I tuhle vlastnost valcířů Hábl mimoděk komentuje. „Ty nejlepší obrazy vznikají tak, že ani člověk neví jak. V malování mi vyhovuje rychlost, kdy mohu nad plátnem tančit a vytvářet živější pohyby.“

A konečně valcířská ukázněnost, o té asi nejlépe svědčí umělcova píle, neboť Háblovi už na studiích vadilo, když se spolužáci chodili do ateliéru více bavit než pracovat. Do dneška proto maluje nejraději tam, kde nikdo není a není ničím rušen, tedy maximálně ukázněně. Důkazem je více než 50 samostatných a 70 společných výstav po celém světě, a to je umělci teprve devětatřicet let.

Výstava regulovaných náhod Patrika Hábla je projektem malířským, zároveň ale i čirým konceptem. Čirou abstrakcí i krajinářstvím. Záleží, jak si obrazy převálcuje v hlavě ctěný návštěvník Výstavní síně Sokolská 26.

*

Patrik Hábl, Prostory. Výstavní síň Sokolská 26, do 9. ledna 2015.