Přehlídka Hudební současnost přinesla překvapení pro Milana Báchorka

Letos je sice Rokem české hudby, klidně by však také mohl být rokem ostravské hudby. Nejprve v březnu oslavil sedmdesátiny významný ostravský skladatel Eduard Dřízga (píšící pod pseudonymem Driga). Také mu připravila jak Praha, tak Ostrava koncerty, kde zazněly jeho skladby (v Ostravě to bylo 9. 6. 2014, zazněla Sonáta pro klarinet a klavír ve skvělém podání Karla Dohnala a Lukáše Michela). Posléze koncem srpna oslavil pětasedmdesáté životní jubileum skladatel, dlouholetý ředitel Janáčkovy konzervatoře, sbormistr, pedagog, aristokrat mezi ostravskými komponisty – pan profesor Milan Báchorek.

A právě pro něj bylo přichystáno překvapení, o němž neměl ani tušení. Celou hudební lest uvařila Markéta Dvořáková, dobrý duch a nepostradatelná osobnost Tvůrčího centra. Oslovila skladatele spjaté s Ostravou s prosbou o zkomponování kratičké věty pro smyčcové kvarteto, jež by nějakým způsobem vypovídalo o vztahu k Milanu Báchorkovi. Nakonec se těch vět sešlo celkem devět. Dílo dostalo název Báchorky, vůbec se navzájem neznalo a jeho hudební komunikace tedy byla jedinečným zážitkem večera.

Ještě předtím ale úterní koncert Hudební současnosti zahájil Sbor JKGO se sbormistryní Danielou Zukovou. V jejich provedení zaznělo Kyrie eleison Michala Janošíka, tedy první část mešního ordinaria. Podání konzervatoristů nebylo prosto intonačních nepřesností, ale nutno podotknout, že se jednalo o skladbu pěvecky poměrně obtížnou. Pokud se Janošík v tomto díle inspiroval renesančním motetem, byla to inspirace vcelku svěží.

Sbor JKGO se sbormistryní Danielou Zukovou. (Foto: Milan Bátor)

Pak už došlo na Báchorky. A ty začaly pěkně s humorem: nejprve na pódium nakráčela uvaděčka s cedulí Schiffauer, oznamujíc tak, kdo je autorem první Báchorky. Schiffauerova hudba skutečně připomínala svými hudebními atributy intrádu na počest a vyřešila poměrně vše, jak skladatel vtipně v programu uvedl. Takto defilovaly další věty a na cedulích se míhala jména Dvořáková, Najvar, Szurmanová, Žurková, Štůralová, Gavlasová, Grossmann a Janošík.

Báchorky zazněly v interpretaci Kubínova kvarteta a některé věty byly opravdu originální a zábavné. Nejlepší byly ty, které nijak signifikantně nevyjadřovaly oslavný charakter: Devět minut do pohádky Markéty Dvořákové se skrytou janáčkovskou aluzí končící polytonálním běsněním, ale také Najvarovo Podzimování, Žurkové Nevyslovená či Grossmannovo Ad Fontes Aquarum.

Kubínovo kvarteto během úterního koncertu. (Foto: Milan Bátor)

Kubínovci zvládli nelehký program se zkušeností matadorů. Většina oslovených autorů kompozičně využila různým způsobem číselných či alfabetických kombinací vztahujících se k osobě jubilujícího skladatele Báchorka. Naštěstí převážné většině autorů se povedlo na krátké ploše vytvořit dílka živá, největším problémem pak bylo u některých pochopitelně zakončení krátké větičky. Celkově se jednalo o nápad velmi zdařilý a originální.

Druhá polovina programu pokračovala v minimalistickém, humorném i lidovém duchu. Úvodní kompozice Studánky pro housle a klavír od Michaela Janošíka trpěla při vší své melodické simplifikaci nesnesitelným opakováním, úloha houslí se z dobré poloviny skladby redukovala na unisono s klavírem. Taková iterace může být únosná jedině v případě zajímavé hudební myšlenky. Studánky připomínaly čistou zrcadlící vodu jen matným odleskem a nic na tom nezměnil fakt, že se partů ujali zkušení muzikanti Pavel Doležal (housle) a Lukáš Michel (klavír).

Miniopera Hodinový manžel nedávno zesnulého Leona Juřici byl dobrou vzpruhou. Humor Leona Juřici už v Ostravě vešel dávno do dějin a v této krátké skvělé operce zaperlil opět s nezmenšenou intenzitou. Juřica tak dlouho hledal libreto vhodné pro svůj záměr (v tomto ohledu byl schopen s prosbou o libreto oslovit téměř každého!), až došel k závěru, že bude jednodušší si ho napsat sám. Tak se také stalo a půvabná situační jednoaktovka byla na světě, navíc s neopakovatelným Juřicovým stylem, který zde dokázal vybalancovat rozkmitaný provaz, pod nímž se klene propast kýče.

Lucie Mlynářová-Kordová v minioperce Hodinový manžel. (Foto: Milan Bátor)

V Hodinovém manželovi se zaskvěl barytonista Martin Štolba, který pohybově předváděl neskutečně zdařilé skeče (zejména ve scéně těšení se na intimní návštěvu), jeho partnerku rovněž výstižně zahrála a zazpívala sopranistka Lucie Mlynářová-Kordová. Minioperku hudebně doprovodilo Stupkovo kvarteto, které odvedlo moc dobrý výkon.

Na samotný závěr zaznělo Báchorkovo Bando grej! V podání Sboru Martinů, sopranistky Simony Mrázové, barytonisty Lukáše Bařáka a sólistů Luďka Capa (housle) a Michala Bárty (klavír) zazněly veselé Báchorkovy písně na lidové texty přímo pod taktovkou skladatele. Ten si celý večer opravdu užil a byl místy očividně dojatý. Několikeré opakované aplaudování vestoje, mu bylo krásným svědectvím, že je stále mezi těmi, kteří ho mají v lásce a srdci.