Předvečer sametového výročí v Ostravě: Burroughs ovládl vítkovický Gong

TÉMA

Ačkoliv je tento tvůrce znám jako multižánrový, zasahující do mnoha uměleckých oblastí včetně filmu nebo malby, Pohyb-Zvuk-Prostor se zaměřil na jeho nejznámější podobu – romány, které u nás mohly vycházet až po sametové revoluci, tedy se značným zpožděním, protože Burroughs je vrstevník generace beatníků, se kterými spolupracoval.

Burrouhsova tvorba může být v českém prostředí vnímána tedy i jako dvojnásobný symbol umělecké, ale i osobní svobody. Burroughs proslul jako neúnavný experimentátor s literární formou, ale třeba i s psychedelickými drogami. Mimo jiné navázal na evropskou avantgardu, když například tvořil metodou rozstříhání textů, které náhodně znovu pospojoval.

William Burroughs. (Foto: Archiv)

Burroughs je legenda, která inspirovala tvůrce napříč několika generacemi, mimo jiné třeba osobnosti literárního cyberpunku v 90. letech minulého století, ale také filmaře. To, že mu někdo v našich improvizovaných podmínkách věnoval hned celý festival, byť jen jednodenní, je určitě nebývalá věc. Pro Pohyb-Zvuk-Prostor ale nic nového, v minulosti už festival složil poctu jinému americkému klasikovi experimentální tvorby Johnu Cageovi. Takže Pohyb-Zruk-Prostor udržuje určité, byť omezeně a v rámci grantu, povědomí o souvztažnosti ke světovému experimentu.

MÍSTO

Festival Pohyb-Zvuk-Prostor se zrodil v Opavě, jeho první ročníky rozprostřely vibrace v odsvěceném kostele sv. Václava. Omítka nevydržela, a tak se posléze přestěhoval do Domu umění v Opavě a následně do Domu umění v Ostravě. Letošní velkolepá výstava Zářivý krystal a možná zátěž pro vzácné exponáty miliónové hodnoty jej nasměrovala do galerie PLATO, sídlící v industriálním Gongu, bývalém plynojemu, kde se v dávné minulosti u pásu potil i Jaromír Nohavica. Gong je ale nyní honosným místem s univerzálním vyžitím pro všechny generace a různorodé formy. Nutno ale říci, že Pohyb-Zvuk-Prostor mu sedí možná nejlépe, jelikož zkoumání hlukových hranic zvuků vyluzovaných během programu rezonuje s jeho všudypřítomnou a hmatatelnou železobetonovou konstelací. Takže místo pro tento hlukově performanční experiment jako stvořené.

OBSAH

Sobotní program čítal čtyři položky – na prvním místě, dle programu, britskou umělkyni audiovizuálních koláží Vicki Bennett (vystupující pod názvem People Like Us), divadelně experimentální skupinu Handa Grote z Prahy, stejně jako sedmičlenný soubor Opening Performance Orchestra s básníkem a hudebníkem Pavlem Zajíčkem. Celek doplňoval bratislavský hudebník a performer Slávo Krekovič, který přehlídku začal téměř půl hodiny po sedmnácté hodině s kratičkým proslovem duchovního otce Pohybu-Zvuku-Prostoru Martinem Klimešem. Proslov jen zopakoval stručně historii festivalu a oznámil jeho letošní téma: Burroughs, nic víc. Komu to nestačilo, musel se spolehnout na programový sešitek s vysvětlujícími portréty a charakteristikami představovaného a představujících.

AKCE

Začátek v útrobách industriální galerie nacházející se v přízemí, nabídnul rozlehlý prostor s azbestově zaobaleným větracím systémem na stropě, připomínajícím informační potrubí budované nebo naopak rozpojované Burroughsem v jeho uměleckých aktivitách, a hudba v podání Krekoviče tento kruh smysluplně propojila. Nebylo to jenom vystoupení u laptopů a zesilovačů, ale zvláštní tanec před i za pultem – pulty, se zvuky přírody i s hlukovými kaskádami.

Slávo Krekovič za mixpultem. (Foto: Martin Jiroušek)

Performer se inspiroval Burroughsovou sci-fi Nova Express, která u nás vyšla společně s jeho nejznámějším románem Nahý oběd. Inspirace byla iniciována festivalem, takže šlo o skladbu na objednávku a projekt nazvaný Machine Strategy přenesl Burroughsův osobitý metaforický styl do hudebně – zvukové roviny. V tomto případě měl Pohyb-Zvuk-Prostor šťastnou ruku a navnadil několik desítek přítomných poslouchajících mnohdy se zavřenýma očima (snad aby je místní industriální vzhled galerie nerušil v poetickém snění) na další díl programu.

Tady nastala překvapivá změna a všichni přítomní opustili rozlehlý sál, aby se přenesli o patro výš, tedy do ještě rozlehlejšího sálu, největšího prostoru, který Gong nabízí pro 1500 diváků. Jenže nausea se nedostavila, protože se diváci pohodlně usadili na pódiu, kde se zároveň nacházela improvizovaná divadelní scéna. Handa Gote tentokráte netvořila na zakázku, ale podle sebe. Premiéra jejího představení Mission inspirovaná Burroughsovým románem Ohyzný duch se konala už loni a přijata byla rozporuplně, vysloužila si obdiv, co se týká využití formy, a sklidila kritiku, co se týká určitě nesrozumitelnosti, nebo naopak banality ve sdělení.

Z divadelního představení Handa Gote. (Foto: M. Jiroušek)

Ostravské vystoupení skupiny ale mělo náležitý efekt ještě hlubšího ponoru do tvorby gurua, tedy samotného Burroughse. Ačkoliv je Gong rozlehlý, tady to vůbec nevadilo a diváci, kteří se přišli nadýchat jisté dávky ohyzdnosti, se mohli ponořit do čiré magie divadla a vlastní představivosti. Zejména fascinovalo využití živé animace, využití loutek a miniatur, přenesených optikou na „filmové“ plátno. To vše bylo kombinováno s živým čtením, divadelní akcí i hudební performancí. Takže Handa Gote za zdařilé vystoupení získává další plus.

Další účinkující Vicki Bennetová schovaná ve tmě za pultíkem připravila mix prostřihů ze scén vybraných z převážně angloamerických hitů, jako třeba Matrix, James Bond, Hulk a Vertigo, i Woody Allen se tam mihl. Jedinou zřetelnou změnou a vybočením byl Jean Marais z Cocteauova Orfea, vstupující do země za zrcadlem v pověstných rukavicích určených pro ponoření do rtuti.

Tyto scény byly konfrontovány například s Matrixem. Americký pop art se ale minul účinkem a ostravské publikum se rozdělilo na dvě části, spokojenou a znuděnou. Na rozdíl od Američanů, kteří při této produkci údajně vstávali nadšením. Škoda, že dramaturgie nesehnala někoho výraznějšího, protože viděné pouze potvrdilo letité pravidlo, že kdo chce poznat filmový experiment, musí Ostravu opustit a jet do Prahy nebo Vídně, protože v tomto směru je třetí největší město v Česku naprosto banální vesnicí, kde za novodobou historii nezavítala ani jedna z žijících legend filmové avantgardy nebo experimentu.

Undergroundová legenda Pavel Zajíček v Ostravě. (Foto: Martin Jiroušek)

Takže katastrofa, ale Pohyb-Zvuk-Prostor se zaměřuje především na hudbu, takže za to možná až tak úplně nemůže. Škoda, americký program v britském podání jenom potvrdil obecně známou fádnost. Tam kde „neuspělo“ video, přišel poslední bod programu – Opening Performance Orchestra testující ušní bubínky přítomných nekončící řadou hluků a zvukových stěn, které nabourával Pavel Zajíček, čtoucí před orchestrem nikoliv své básně, ale pasáže z Burroughsovy Západní země, a do toho, konečně jeden autentický artefakt večera, básníkův, tedy Burroughsuv vlastní, nasamplovaný hlas a podivné obrazce blikající v černotě plátna. Dobrodružství jednoho  burroughsovského večera tímto skončilo.