Banana zůstává Bananou. Změna názvu nevyšla, ale satisfakcí byly muffiny

Barrák. 8:00.  Opět v oblíbeném ostravském kultovním prostoru, kde se posledních pár let vystřídalo tolik hudebních legend z tuzemska či zahraničí, že by stálo za to, přesvědčit šéfa Barráku Marcela Palovčíka, aby začal vést kroniku jako Rychlé šípy.  Obecenstva je zde poněkud málo a stojí roztroušeno u baru v povinném zavlažovacím a komunikačním rituálu. Koncert Banany je avizován na osm, počítám tedy, že do půl deváté se začne s produkcí. Pódium vypadá luxusně. Okrášleno svíčičkami, jež za chvíli budeme věšet na stromečky vyrvané z hloubi lesa, připomíná obývák s tajemnými dárky. I mikrofon Vladivojny je opentlen těmito jiskřivými světýlky a vypadá jako nějaký magický had z podmořských pralesů.

Barrák. 8:50. A tady se nic neděje, zpívá Petr Skoumal v jedné své písni. Také v Barráku se stále nic neděje. Trochu mě začíná hryzat svědomí, že jsem mohl ještě v půl osmé sedět doma a nečekat hodinu na začátek koncertu. Naštěstí v tom nejsem vlastní vinou. Ale hodinový skluz je bez pardonu trochu moc. Nezbývá než počkat. Okolo deváté se objevuje oblíbená ostravská ovocnářská hudební formace na scéně. A vlítne do toho rovnou po hlavě.

Vladivojna La Chia během koncertu (Foto: Jiří Šonovský)

Prvním songem je nadupaná funková instrumentálka, kterou začíná baskytarista Maro Zeman parádním slap-popovým riffem, přidává se kytara Dalibora Krystýna, který má na hlavě nádhernou hornickou přilbu, a bicí Radima Hájka. Pak už vplouvá na scénu tygr a drak umělecké scény: mademoiselle Vladivojna La Chia. A začíná pěkně zostra: Scary Movie, Mr. Performer, Indre, Řeka… Co píseň, to opravdu skvěle zahraný hit. Muziky je požehnaně a Vladivojna neprotahuje zbytečně podívání mezi písněmi. Jen tak mimochodem upozorní na třicet muffinů, které s kapelou napekla, že jsou v prodeji na baru 30 korun za kus.

Všichni však nedočkavě očekávají avizovanou změnu názvu, která – jak se ukázalo – bohužel nebyla tím, co by do Barráku přitáhlo davy. Bohužel se však žádná změna nekoná. Vladivojna prozrazuje posluchačům, že když přemýšleli nad novým názvem nic rozumného je (eh, kromě Broskvoně) nenapadlo, takže zůstávají věrní Bananě. Lehké zklamání se snažila vykompenzovat statečným gestem – komu je to proti vůli, ať se u vstupu přihlásí a dostane zpátky peníze na lístek.

Zábavné. Ono však není proč plakat. Jen se ukázalo, že alchymie při výběru názvu kapely podobného ražení a koloritu nefunguje na lusknutí prstu, takže vlastně můžeme být rádi, že máme Bananu a ne Broskvoně nebo Ananas.

Banana předvedla dobrý koncert. Po hudební stránce nebylo co vytknout. Snad se snědly i ty muffiny, které legračně vklouzly i do textu jednoho z předposledních songů: „kupte si muffiny, kupte si muffiny, za třicet korun…“ Kéž by místo prodeje muffinů zazněly v brzké době také nějaké nové písně této navrátivší se ostravské legendy.