Kulturní zpovědnice potvrdila, že kultura je mnoha Ostravanům lhostejná

Kulturní zpovědnici, která se již úspěšně představila například v Hradci Králové nebo v Opavě, do bývalého ocelového města pozvali zástupci kulturního centra Cooltour a festivalu zaměřeného na taneční umění a jeho přesah Move Ostrava.

„Prvotním cílem projektu je podnítit občany k zastavení se a zamyšlení. Zpovědnice rozhodně není prostředkem akumulace dat a vytváření statistik. V tomto duchu probíhá i setkání s kulturním zpovědníkem, tedy na individuální úrovni. Odehrává se to v anonymní rovině, zpovědník zachovává zpovědní tajemství,“ říká realizátorka projektu Adriana Světlíková z neziskové organizace Nová síť.

Jaký to tedy na ostravském vlakovém nádraží probíhalo? „Soustředili jsme se zejména na přijíždějící místní obyvatele, avšak zájem byl i z řad mimoostravských. Čekání na spoj umožnilo cestujícím se o netradiční objekt více zajímat,“ říká Světlíková. Ostravský návštěvník zpovědnice se podle ní od účastníků v jiných městech lišil svojí bezprostředností a přímočarostí. „Nebylo nutné nikoho zdlouhavě přemlouvat, po překonání původního ostychu formulovali zcela jasně své názory.“

Zpovědi probíhali jak uvnitř zpovědnice, tak i v prostoru před ní, kde několikrát vznikala i malá debatní fóra. A jak to tak bývá, řada lidí o kulturu vůbec neprojevila zájem. Budka si za to tak trochu může sama, protože v pondělí v poledne byla nečekaně uzavřena z důvodu náhlé zdravotní indispozice zpovědnice.

V kulturní zpovědnici se v Ostravy vyzpovídaly desítky lidí. (Foto: Petr Kiška)

Co se týká statistiky, věk několika desítek zpovídaných šel napříč generacemi, nejmladšímu bylo devět, nejstaršímu pětasedmdesát let. Lidé často nezapomínali na své osobní problémy. „Oproti jiným městům, kde projekt proběhl, návštěvníci měli obecně tendenci hovořit ve velmi osobní rovině. Často řešili svoji současnou rodinnou či společenskou situaci, nezaměstnanost či přání a cíle. Naopak se vyhýbali obecným tématům. Odcházeli tak nakonec s úlevou, že si mohli s někým popovídat o malichernostech, radostech či starostech,“ konstatuje Světlíková. Průměrná délka hovorů byla deset minut, ale někteří si popovídali i mnohem déle. Pokud někdo nechtěl kvůil ostychu mluvit, mohl svou zpověď napsat na lístek.

Mezi tématy, která zpovídající v ostravské budce pálila, byly obecné známé nešvary –  vymírání centra města, nedostatečné služby, dominance obchodních center, nezájem o řešení lokálních problémů a dokonce třeba zrušení fastfoodu.

Mimoostravští považují město za kulturní a atraktivní s pestrou nabídkou. Ostravští vkládají naděje do nového vedení města a vytýkají například nejasnou koncepci alternativní kultury. „Jako příklad je možno uvést samotný Cooltour. Je to galerie nebo divadlo? Či snad taneční scéna? Starší generace Cooltour kvituje, že takové místo pro mladé je. Ale nerozumí tomu, co místo přesně nabízí“ uvádí Světlíková.

Zpovědnice také odhalila zřetelný fakt, že kultura v Ostravě je záležitost menšinová, na okraji jiných společenských zájmů. „Početná skupina lidí nemá o kulturu obecně zájem, a to v jakékoli podobě,“ posteskla si organizátorka akce. Během rozhovorů ale vyplynulo, že obyvatelé o kultuře vědí. „Informovanost je dostatečná jak o hudbě a divadle, tak například o výtvarném umění. Lidé cítí, že je nabídka často upravena pro turisty a návštěvníky města, což ale za problém nepovažují.“