Dlouhý, Szyroki a Bystrozraký aneb Sádrový ježek má nového kurátora

Výstava Petra Szyrokého v Sádrovém ježkovi byla naplánovaná již více než před rokem, tehdy ale student Fakulty umění neměl tušení, že se někdy stane i kurátorem této kavárenské galerie. To jen pro pořádek, aby nový kurátor nebyl nařčen z ješitného kroku, že první výstavu uspořádal sám sobě.

Ostravská výtvarná a literární bohéma tvoří nevelkou komunitu, v níž je Petr Szyroki nepřehlédnutelný. Málokdo ze studentů Fakulty umění je skutečným umělcem čtyřiadvacet hodin denně, tenhle budoucí sochař ale něčím naplňuje představu o kavárenském bohémství. Szyroki totiž u Sádrového ježka, v Černé vráně, v Lese a v dalších uměleckých klubech vždy posedává se skicákem i sešitem. Chvíli si načrtává vnitřní výtvarné vjemy a chvíli zase aktuální dojmy z hospody, třeba výrazné rysy ve tvářích hostů.

Když ho obrazy omrzí, promění je do slov a nahodí do sešitu nějakou údernou báseň, která tak nějak samozřejmě souzní s poetikou hospodských veršotepců typu J. H. Krchovského, Františka Gelnera či Ivana Martina Jirouse. Je to podstatné sdělení a do jisté míry uklidnění. Paříž 1901, Brno 1920, Praha 1965, Ostrava 1991, duch bohémy je stále stejný. Od Picassa přes avantgardu Devětsilu po Egona Bondyho a Petra Hrušku. Vždycky někdo znova přiloží pod kotel, a jede se dál!

Lze samozřejmě namítat, že kavárenské bohémství je pouze vnější efekt a skutečné umění vzniká v tichých ateliérech. No, nejspíše to jsou spojité nádoby, námitka z druhého břehu totiž zní: Umění je přetlak, na který nestačí ani ten největší ateliér, alespoň u začínajícího umělce. I proto se Petr Szyroki u Sádrového ježka představuje poněkud netypicky a sochař je uveden jako krajinář. Důsledek téhož, přetlak za sochařského ateliéru mladý umělec vypouští zčásti v ostravských hospodách, dosti podstatně ale také v plenéru.

Plátno, štětce a barvy v předsíni, venku večerní opar nad řekou Olzou. To je situace, kdy by krajině umělec neměl násilně odolávat. Jistě, stačí sestavit skulpturu z vyplavených kmenů nebo udělat performanci přímo na vodní hladině, Szyroki je ale ochoten krajinu přijmout i tradičně, prostě jako obraz. Zrezivělé silo, smrkové mlází, dráty vysokého napětí, polámané břízky… Ne vždy sice náš „krajinář“ dokazuje, že je mu malířská macha úplně vlastní, ale jak už řečeno, tohle je jen střepina z granátu, který v tomto umělci neustále vybuchuje.

Krajina vysílá signály a Petr Szyroki je vnímá všemi smysly. Jak v té pohádce. Dlouhý, Szyroki a Bystrozraký. Výstava se sice jmenuje Pole, louka a les, tohle je ale určitě výmluvný alternativní název.

*

Petr Szyroki. Pole, louka a les. Galerie a klub Sádrový ježek, od 6. listopadu do poloviny prosince.