Jako Banana hrajeme naposledy, říká Vladivojna. Kapela je zpět, ale mění název

Pod starým názvem kapela odehraje už jen tři koncerty – 11. listopadu v Ostravě, 14. listopadu v Liberci a 15. listopadu v Kolíně. „Ano, je to tak. Jako Banana dohrajeme toto krátké turné a od ledna roku 2015 začneme hrát a skládat pod novým názvem,“ tvrdí Vladivojna. Změna podle ní ale neznamená, že by kapela začala produkovat jinou hudbu. „Podstata našeho hudebního vnímání je stejná. Jen prostě máme pocit, že Banana je nešťastný a zavádějící název,“ říká Vladivojna La Chia.

Krátce před ostravským koncertem zpěvačka pro deník Ostravan.cz potvrdila, že současné turné s kapelou Banana není žádná jednorázová záležitost, ale comeback se vším všudy. „Všichni jsou jak sopka, plní nápadů,“ tvrdí o svých spoluhráčích s tím, že kapela by ráda energii, kterou znovu produkuje na koncertech, zaznamenala nejprve na živém albu. „Už pod novým názvem vydáme pravděpodobně živák se starými písněmi, protože teď znějí lépe než kdykoliv předtím.“

Na nové věci si fanoušci ještě chvíli počkají. „Nové písně skládat teprve začneme, protože bubeník žil v Anglii a vrací se v lednu. Přijel teď jen na šňůru, a tak jsme hlavně zkoušeli staré věci na koncert,“ řekla Vladivojna.

Pak ale přijde na řadu nová společná tvorba. „Asi každý zná rčení, že bys nikdy neměl vstupovat do stejné řeky. Já jsem ten typ člověka, který to dělá. Do stejné řeky se pokouším vstoupit.“

Vzpomenula na dobu před jedenácti lety, kdy se jako odrostlé dítě najednou ocitla ve zkušebně spolu se třemi muzikanty. „Možná se na mě koukali tak trošku přes prsty. Byla jsem tehdy hodně divoká a nevyzpytatelná. Vzala jsem si mikrofon a začala do něj řvát svým vlastním jazykem, který jsem si posléze prosadila jako svůj osobní způsob sdělování v hudbě. Pak jsme si jednou v autě řekli s kytaristou, že se budeme jmenovat Banana. Horší jméno jsme si vymyslet nemohli,“ řekla.

Hudební život Banany byl podle ní neskutečně extrémní. „Naše ega o sebe neustále narážela. Byli jsme vzpurní, namachrovaní, přecitlivělí a jediné, co nás spojovalo, byla tvorba a láska ke společné improvizaci a hlavně živé koncerty, které jsem vnímala jako obřad. Tato síla ale zároveň zmohutňovala ona ega, která ničila naše křehké přátelství. Nezbývalo než se po šesti nádherných a krutých letech rozpadnout,“ vzpomenula Vladivojna.

Od té doby vydala několik sólových alb, skládala hudbu pro divadelní představení a filmy, natáčela videoklipy a malovala obrazy. Vzpomínky na kapelu Banana, na které hudebně vyrostla, byly prý plné hořkosti. „Myslela jsem na Bananu každý den. Chvíli dávala za vinu náš rozpad kapele, pak manažerovi a pak i sobě, že jsem nedokázala mít nadhled a reagovala na všechno příliš emotivně a tvrdě. Říkala jsem si – už nikdy víc!“

Změna přišla před necelým rokem, kdy jeden společný kamarád v Ostravě slavil šedesátku a jeho největším přáním bylo, aby mu zahrála Banana. „Nemusel nás přesvědčovat, všichni jsme do toho šli s nadšením, příjemnou nostalgií, ale také s brutální vervou. Bylo to nepopsatelné. Víte, ta energie byla snad ještě silnější a dostavilo se cosi, co jsem s kluky nikdy předtím nezažila – neskutečná pohoda a láska,“ říká zpěvačka.

V letošním roce spolu odehráli už několik koncertů, které ukázaly, že k sobě mají blízko snad jako nikdy dříve. „Jsme jako jednolitý organismus. Zjistila jsem, že to, co jsem na každém z nich nesnášela, teď zbožňuju. To co mi na každém z kluků připadalo jako vadné, mi dnes přijde spíš roztomilé a úsměvné a vlastně se mi líbí, že se nikdo z nich moc nezměnil. Možná jsme jen všichni pochopili, že ten energetický kolos jménem Banana je něco, co si zaslouží hýčkat i přes naše roztodivné charaktery, protože Banana je naše nejbrutálnější já v tom dobrém i špatném. To už nikdo z nás s nikým jiným nejspíš nezažije. Se těším jak cyp.“