Adam Štech si na Sokolské půjčuje ze Surůvky i z Picassa

Expozici v Karlíně Štech provokativně nazval Sýkora, Kvíčala, Šimera, Žížala. Názvem odkazoval na umělce Evžena Šimeru, Petra Kvíčalu a Zdeňka Sýkoru. Parafráze, výpůjčky, hry se slavnými díly i jmény vizuálního umění, tam všude se totiž absolvent pražské AVU u Jiřího Sopka a Vladimíra Skrepla cítí jako ryba ve vodě.

Štech je ověnčen prestižní Cenou kritiků za mladou malbu z roku 2011, přičemž následnou výstavou Prequel v Galerii kritiků zahájil novou fázi tvorby, která je ještě důsledněji založena na rafinovaných výpůjčkách ze světového výtvarného umění, jež Štech dotváří, parafrázuje, kolážuje, rozkládá, skládá či jinak proměňuje.

Výpravy do už vytvořených pláten jsou oblíbenou zábavou mnoha předních současných malířů, vzpomeňme alespoň Geda Quinna, jehož výlety do minulosti mohlo celé léto sledovat i ostravské publikum na mimořádné Quinnově výstavě v ostravském Domě umění, kterou ovšem publikum nedocenilo a kritika ignorovala. Teď s dějinami umění pracuje v Ostravě Adam Štech, na výstavu do galerie Sokolská 26 ho pozval kurátor Milan Weber.

Štechovy hrátky s kubismem na Sokolské 26.

Štech si na ostravské výstavě pohrává především s kubismem, kunsthistorik Jiří Ptáček dokonce říká, že „uplatňuje poznání specifické picassovské malby“. Buď jak buď, pro umělce je tenhle způsob tvorby velkou zábavou, divák už ale tak nadšen není. Na rozdíl od Quinna jsou totiž Štechovy výpůjčky něčím nesympatické, skoro odpuzující.

Dost možná je to umělcův záměr, vždyť výstavě dal název Nejlepší z nejhorších a podivná barevnost i jistá žánrová pokleslost je zcela chtěná. Osamělý divák se ale ve věčně liduprázdné výstavní siní na Sokolské zrovna mezi těmito malbami necítí nejlépe. Někde v karlínských halách nebo v Rudolfinu by Štech působil jen současně, v galerii hned u někdejšího bývalého Městského výboru KSČ však z maleb vystupují celá procesí kostlivců.

Lehce oděné děvy, neumělé parafráze kubismu a surrealismu a divoké barvy, to byly totiž atributy polooficiálního normalizačního umění v Ostravě. Režimem oslavovaní Holasové a Drhové sice drtili socialistický realismus, nicméně mnozí malíři takzvané šedé zóny „experimentovali“ právě tak, jak naznačeno.

Z výstavy Adama Štecha na Sokolské 26.

Štech si ovšem zaslouží pochvalu, že kromě záměrně obskurních citací z Picassa či Jeana-Jacquese Rousseau, které protáhl státní komunistickou galerií Dílo, si půjčuje i od domácího Jiřího Surůvky. Štechův Adolf Hitler vystavený na Sokolské totiž určitě nevznikl náhodně, nýbrž umělec cíleně parafrázoval Surůvku, který se ve svém díle Hitlera už mnohokrát zmocnil. Jasný je především odkaz k Surůvkovu cyklu Strůjci války, což jsou proslulé obrazy, na nichž se atributy vůdce mísí s dýněmi, hruškami a dalším ovocem. A stejně tak i na obraze Adama Štecha.

Štechova výstava se sice v Ostravě nepotkala s prostorem, nicméně po povinné jubilejní výstavě Vratislava Varmuži a zbytečné výstavě Ireny Jůzové galerie v Sokolské ulici opět splňuje to, co si předsevzala před jedenadvaceti lety, když vznikala: „Vystavovat současné výtvarné umění a autory, kteří už mají svůj rukopis. Kvalitní autentické umění bez ohledu na generační zařazení či názorovou orientaci umělců.“