Pavla Tomicová a Ondřej Malý: Beseda plná veselí a objímání

Někteří diváci sice intuitivně poznali, že první půlka černohumorných gagů není až tak dobrá jako jejich pokračování po přestávce, ale korunu všemu nasadila spontánní beseda s herci. Ti ještě ani nestačili vyklouznout ze svých převleků (kromě Miroslava Zavičára) a už byli najednou donuceni odpovídat i na vážné dotazy. Což samozřejmě končilo spontánním objetím s dlouho neviděnými kamarády.

Na začátku se sice trochu filozofovalo ve stylu „chvilku to trvá, než diváci pochopí a přijmou temné pozadí grotesky,“ ale pak bylo jasné, že diváky hlavně zajímá, jak se herci seznámili a jestli jsou opravdu takoví, jak to na jevišti hrají.

„Jsem z Havířova, pozor! Kdepak z Karviné, v Havířově nebyla tehdy porodnice,“ opravila hned v úvodu mylnou informaci Pavla Tomicová, která byla asi největším lákadlem večera. Pobavila nejen svou rolí vdavekchtivé Svatavy, kterou ztvárnila jako mentálně zaostalou stařenku, ale ukázala, že je v civilu ještě srdečnější a spontánnější. V Akordu běhala skoro jako neřízená střela. Na vině byla nečekaná shledání se spolužáky.  „Ježišmarijá, já si odskočím,“ a už se vyřítila z vyvýšeného portálu jeviště, aby se s nimi mohla objímat nebo fotografovat. Ale beseda v režii moderátorky Lucie Bergerové pokračovala nerušeně dál.

„Teď nebudu mluvit otevřeně, protože Pavluša mě slyší. Pavlušo nechceš jít ven, abych mohl říci pravdu?,“ žertoval Ondřej Malý, manžel Pavly Tomicové na divácký dotaz, čeho si na sobě navzájem cení. „Jestli bych něco změnil ve svém životě? Já bych to nechal tak jak to je,“ dodával Ondřej Malý, který v inscenaci exceluje jako Václav Václav, což je karikatura zaostalého venkovana. Mimochodem zahráno to bylo tak dobře, že držitel Českého lva za nejlepší herecký výkon ve filmu Pouta byl skutečně k nepoznání.

Zvědaví diváci ale chtěli pokračovat, a tak přišly na řadu otázky soukromějšího rázu: „Jak jsme se seznámili? Na autíčkách na Černé louce. Já jsem jezdila do Ostravy na Černou louku, ale vlastně to přesně nevíme, kde jsme se potkali poprvé. Je docela možné, že jsme vedle sebe stáli na Dni horníků,“ odpovídala Pavla Tomicová. „Ale jinak to byla první čtená zkouška Její pastorkyňa, seděla hned vedle režiséra a hrozně natahovala krk jako pilná školačka,“ dodával Ondřej Malý.

Zajímavý byl dodaz, jak je to s temperamentem Pavly Tomicové, která v sobě nezapře ostravskou dobrosrdečnost a spontánnost. „Když hrajete, jste tak krásně praštěná, jste taková i ve skutečnosti?,“ ptal se divák. „Myslíte všeobecně?,“ žertovala Pavla Tomicová, ale pak vysvětlila, jak to bylo s pojetím její herecké úlohy. „ Tady v té roli mi pomohlo setkání s paní Julinkou, které je objektivně osmdesát, ale vnitřně má asi tak pět let,“ prozradila o nelehkém údělu stáří.

Herecká beseda v Akordu končila kolem desáté večer za všeobecného nadšení ze shledání se s krajany. „Už když jsme sem jeli, tak jsme se začala hrozně těšit, protože u nás jsme zvyklí říkat všechno na rovinu, a to mi strašně chybí,“ dodala Pavla Tomicová.