Kytarista Jethro Tull Martin Barre vystoupil v klubu Fabric

Rodák z Birminghamu působil dlouhých 43 let jako kytarista slavných Jethro Tull a velkou měrou se podílel na zvuku a originalitě této kapely. Barre kromě úctyhodné diskografie s Jethro Tull vydal pět sólových alb, které svědčí o jeho stylové univerzalitě. Dále spolupracoval s Philem Collinsem, Johnem McCartney či Garrym Moorem

Unikátní koncert otevřela americká zpěvačka Shelly Bonet, dcera slavného Grahama Boneta, který zpíval s Rainbow, Alcatrazz či Michael Schenker Group. Shelly vystoupila jen s doprovodným akustickým kytaristou, ale její živelné podání bluesrockových našlapaných pecek mělo dost energie.

Zpěvačka Shelly Bonet rozehřála publikum. (Foto: Jiří Urban)

Zpěvačka má velmi charismatickou barvu hlasu, která se u nás slyší zřídka. Její vystoupení bylo možná až příliš krátké, protože už po půl deváté se objevila na pódiu hlavní postava večera Martin Barre.

Britská kytarová legenda Barre vystoupil s kapelou, jejíž členy tvoří zpěvák a kytarista Dan Crisp, baskytarista Alan Thompson a bubeník George Lindsay. Kvarteto zahájilo svůj set bluesrockovými peckami. Barre s Crispem se v kytarových vyhrávkách skvěle doplňovali, často hráli spolu v tercii či sextě. Improvizace pak ukázala jejich specifika: Crisp je zvláštní typ kytaristy, poměrně nervní styl, ale dost rychlé ruce, stratocasterovský, ostřejší zvuk. Barreho kytara měla zastřený, hebký až hedvábný zvuk, v improvizaci se naplno projevila jeho velká melodická invence a perfektní technika.

Za naprosto unikátní považuji jeho rytmické „zatahování“ v melodických linkách, kdy prostě nehrál přesně, ale jakoby s mírným zpožděním. Tohoto vědomého stylu se používá, když kytarista nechce v melodických figurách zrychlovat. Postavením levé ruky na hmatníku připomíná klasického kytaristu. Baskytarista Thompson, který spolupracoval s Rickem Wackemanem, byl pro kapelu velkou jistotou, v několika písních podpořil Crispa i slušným doprovodným vokálem.

Z koncertu Martina Barreho v klubu Fabric. (Foto: Jiří Urban)

Crips za mikrofonem mne příliš neoslnil. Jeho nevýrazný hlas se místy jakoby ztrácel, oceňuji však zpěvákovu schopnost měnit hlasovou barvu, když zpíval převzaté věci. Naštěstí muzika, kterou kapela produkuje, není vystavěna na hlasové exhibici, ale na instrumentálních výkonech, kvalitních kytarových riffech a celkové perfektní souhře a dynamice.

Barre provedl ostravské publikum, jež se skládalo spíše ze střední generace, dějinami rocku. Hned v úvodu zazněla Watch Your Step Bobbyho Parkera, nechyběl klasický hit Jethro Tull Locomotive Breath, písně z nesmrtelného alba Aqualung, koncepčního Thick as a Brick a dalších. Zajímavá byla také jejich úprava Beatles, ke kterým přiznal Barre nesmrtelnou lásku a obdiv. Jejich verze Eleanor Rigby byla dost originální, a tak by to mělo s covery být.

Koncert představil Martina Barreho jako kytaristu, který s věkem nijak neztrácí na kvalitě, naopak zraje jako víno. Zvukově, hráčsky i lidsky se projevil jako člověk naprosto oddaný hudbě. Takoví muzikanti si zaslouží opravdový obdiv.