Strůjce Kukačky Tomáš Knoflíček považuje festival za uměleckou verzi geocachingu

Vybírají si ta místa ke „snášení“ umělci sami, nebo je to věc organizátorů? Přece jen, v ostravském veřejném prostoru je dost těžké dílo umístit bez patřičného povolení, na místo může brzy přispěchat městská policie.

Je to samozřejmě případ od případu. Záměrně proto také volíme přibližně vyrovnaný poměr místních a přespolních autorů. I když to ale třeba nevypadá, festivalu předchází poměrně dlouhá příprava. I autoři ze vzdálenějších končin České republiky si tak zpravidla přijíždějí ohmatat místní terén v předstihu a teprve po získání povolení od příslušných úřadů, firem či individuálních vlastníků, přichází ke slovu samotná realizace. No a my fungujeme tak trochu jako „tipaři“, ukazujeme jim místa, která podle nás mají nějaký potenciál nebo v případě, že už má autor konkrétní záměr, mu pomáháme dohledat adekvátní lokalitu. Obecně se ale snažíme autory příliš neovlivňovat.

Čtenáře, kteří ještě o Kukačce neslyšeli, bych si na festival dovolil pozvat jako na skautskou hru: Účastník hry musí podle mapy, kterou najde na stránkách www.kukacka.org, hledat umělecké artefakty na různých místech Ostravy. Nevadí vám taková pozvánka?

Naopak, i my Kukačku vnímáme především jako hru. Nebo jako jakousi urban-artovou verzi geocachingu. Prvek hravosti se však pro nás neredukuje jen na správné „vyhodnocení souřadnic“ místa, kde se to či ono dílo nachází. Dle mého jej mnohem více akcentuje samotná povaha jednotlivých vstupů a intervencí. Veřejný prostor je totiž často deklarovaný jako otevřená platforma, kde je možné prakticky cokoli.  To ale není pravda, a alespoň ve vztahu k vizuální kultuře je půdou překvapivě rigidní a konzervativní, svázanou řadou vzorců a schémat. My se z nich pokoušíme alespoň částečně vystoupit.

Stává se tedy, že úřady, fyzické i právnické osoby, firmy a další majitelé „zákoutí“, do nichž se chtějí umělci infiltrovat, prostě tohle „zanášení uměleckých děl“ nezvládnou a akci odmítnou či rovnou zakážou? Prosím o pár příkladů, kdy se tak stalo.

Tak to je přirozeně běžná věc a těch případů je tolik, že si je teď ani všechny nevybavuju. Pokud ale čekáte, že řeknu, že tím, kdo naše návrhy hází do koše nejčastěji, je některý z městských obvodů nebo přímo magistrát, tak vás asi zklamu. Oni si sice pár míst hýčkají a tam je to opravdu „no way“, jako třeba Prokešovo náměstí apod., ale jinak ve většině případů, pokud člověk začne jednat včas, to nakonec vždy nějak klapne.

Vždycky to nějak klapne?

V minulosti byl třeba problém s instalací Jakuba Geltnera, která měla poukazovat na neuspokojivý stav bloku budov kolem někdejšího obchodního domu Ostravica. Osazení přibližně dvou tuctů satelitních parabol na fasádě objektu, který pokud nespadne, musí stejně projít zásadní rekonstrukcí, se ale navzdory souhlasu vlastníka neuskutečnilo. Při jednání s tímto majitelem totiž razí Památkový ústav politiku nulové tolerance a my jsme se tak jeho optikou pasovali do role trojského koně, jenž mimoděk vylepšuje mediální obraz někoho, kdo je už delší dobu na indexu.

To je příběh z minulých ročníků Kukačky, byl nějaký problém při přípravě toho letošního?

Letos jsme zase kupříkladu neuspěli s projektem Kláry Horáčkové, která chtěla osadit uprázdněné reklamní plochy na fasádě bývalého hobbymarketu Bauhausu lamelovými zrcadly. Nám se líbila myšlenka jakési „tabula rasa“, kterou zrcadla zosobňovala, stejně jako jakéhosi skrytého odkazu na meziválečný Bauhaus a jeho koncepci architektury jako řeči skla a oceli. No ale nevyšlo to a myslím si, že zčásti i kvůli tomu, že se majitelé báli, že by se to celé mohlo obrátit proti nim. No a tak nakonec zrcadla okupují jiný prostor, fasádu rovněž nevyužívané budovy bývalého hotelu Palace, kde se také toto úterý uskuteční samotné zahájení festivalu.

Lze nějak spočítat, kolik lidí se podívá na vaši mapu na stránkách www.kukacka.org a posléze cíleně hledá výtvarné objekty přímo v terénu?

Nemám tušení a upřímně je mi to i jedno. Kdyby to byl třeba jen jeden člověk, má to nějaký smysl.

A co ohlasy veřejnosti, převažují ty pozitivní? A ty negativní? Stalo se třeba, že se někomu nelíbilo velké červené srdce na hlavním nádraží, objekty uprostřed řeky Ostravice nebo hornická kladívka zavěšená na oprátce před hotelem Imperial?

Veřejný prostor má tu nevýhodu, že je fakticky anonymní, takže přímé ohlasy máme prakticky jen tehdy, když instalujeme. Dodnes se třeba smějeme jednomu lakonickému komentáři člověka, který marně hledal smysl našeho počínání, a když jsme mu vysvětlili, že lepíme na několik stínidel lamp veřejného osvětlení nápis „Válka je jen formou hry“, trochu zkoprněl, dvakrát si obešel blok a pak se vrátil, aby v nezaměnitelném místním dialektu řekl: „To myslite tu valku, take blbosti.“ No a pak už jsou to jen reakce na sociálních sítích, ty jsou zpravidla pozitivní. A v diskuzích pod články v internetových verzích novin, tam je to tak půl napůl.

Na jakou intervenci, instalaci či performanci se letos z pohledu organizátora těšíte nejvíce?

Momentálně na tu poslední, která bude dokončená.

Prozradíte předem alespoň dvě tři místa, kde budou umělci vystavovat? Jak jsem pochopil z pozvánky, letos to mají být speciálně takzvaná „nemísta“, čili prostory mezi dálnicemi, podivné houštiny kolem mrtvých industriálních objektů atd.

Jo, jo, letos to bude takový příměstský skauting. S ohledem na tematické vymezení jsme téměř vyklidili pozice v centru a vydali se na periférii. Bude ale mít smysl zavítat třeba i na vítkovické nádraží, kde už několik dní pracuje Jan Zdvořák nebo do sadu Milady Horákové, kde Martin Kubica křísí kubistické tvarosloví zaniklého Hofmanova krematoria. No a případně i k té dálnici. Jan Krtička tam chystá cosi jako krmelec inspirovaný industriální architekturou. A nejspíš tam bude i příležitost jít krmit srnky.

Letos přijede několik umělců z Holandska, Slovenska, Německa a samozřejmě z různých částí Česka. Mnozí Ostravu vidí poprvé, jaké jsou vlastně reakce hostů na Ostravu? Jak se jim „intervenuje“ do veřejného prostoru v tomto ojedinělém „městě – neměstě,“ kde je asi více „nemíst“ než skutečných „míst“. 

Na to teď asi nedokážu odpovědět. Z perspektivy nemíst a neprostorů se ale najednou ty největší slabiny města proměňují v jeho hlavní devízy. Ostrava je zkrátka tak nějak „děravá“ se spoustou švů. Každý si tak snadno najde, kam přidat další záplatu.

Festivalu se účastní tito autoři: BlackMedia, Lukáš Hájek, H3T, Hynek Chmelař, Klára Horáčková, Patrik Kriššák, Jan Krtička, Martin Kubica, Šárka Mikesková, Libor Novotný, Wendy Oaks (NL), Eliška Perglerová – Iveta Čermáková, Helmut Smits (NL), Petr Szyroki, Tereza Šimková, Petr Švolba, Philip Topolovac (D), Ján Valík – Viktor Fuček (SK), Eliška Vrbová, Dušan Záhoranský, Pavel Zbořil, Jan Zdvořák, Michal Zych.

Vernisáž se koná v úterý v 18.00 hodin v bývalém Hotelu Palace.