Cooltour zve na pozoruhodnou Sklizeň studentů ostravské Střední umělecké školy
7.10.2014 00:01 Ivan Mottýl Obraz & Slovo Report
Obrazy nainstalované do jedné velké skrumáže, která působí jako hromadná autonehoda či ukrajinské město Doněck po další sprše dělostřeleckých granátů. Vítejte na výstavě Sklizeň, na které se v galerii kulturního centra Cooltour představují studenti Střední umělecké školy v Ostravě (SUŠ).
Fotograf Fedor Gabčan zrovna narušuje instalaci ateliéru malby.
Foto: Ivan Mottýl
Tu kus plechu, tam ohořelé křoví v parku, v trávě stará ojetina, do toho všeho požár i východ slunce. Apokalyptický shluk obrazů, nad nímž se můžeme vybavit ledacos. A mnozí diváci do instalace i aktivně vstupují, při naší návštěvě zrovna fotograf Fedor Gabčan, jenž na dvou rámech jinak nepopsané instalace objeví i dvě jména z tohoto malířského vulkánu: Tereza Malá a Nikola Babilonová (ovšem bez záruky).
Nápaditě vystavené jsou nejen práce z malířského oboru. Ilustrátoři se houpají u stropu, keramika se zase připravuje ke skoku ze samé hrany stolu. Plakáty i fotografie pak vzácně souzní se světelnými možnostmi výstavní síně a improvizované kino pro animovanou tvorbu jakoby tu zůstávalo ještě z dob, kdy se v tomhle prostoru konaly doprovodné kulturní akce k socialistickým veletrhům.
Výstavu si ze stejných důvodů pochvaluje i známý ostravský kurátor a teoretik umění Martin Mikolášek: „Myslím, že stojí za pozornost, protože ji kurátor Roman Šedina nainstaloval pro Ostravu naprosto neobvyklým způsobem. Nejde totiž jen o součet jednotlivých výtvarných artefaktů v jednom prostoru, ale o celek, kde věci reagují na barvu, tvar či materiál dalších věcí zastoupených v instalaci a ta jako celek je potom šita přímo na míru prostoru.“
Instalace v Cooltouru je nejen dobře promyšlená, ale zároveň i zdravě odvážná, neboť k mládí patří BOJOVNOST, VYTRVALOST i ÚSILÍ, jak už konečně od roku 1945 hlásá nejstarší dosud činný ostravský skautský oddíl BVÚ. Právě v těchto oddílech, které udržovaly zásady skautingu i po dvojím zákazu skautského hnutí v letech 1948 a 1970, sice vládl dosti pevný řád, ovšem zvláštně namíchaný s neustálým pocitem obrovské svobody a nezávislosti. Na režimu i na rodičích.
Tak nějak by se měl asi cítit i student kvalitní střední umělecké školy, po němž kantoři přísně požadují, aby zvládl řemeslo. Ale zároveň se učí tvůrčí svobodě i porozumění různým trendům současného vizuálního umění, které se občas tváří, že povinnost řemeslné machy je vlastně dávno překonána. Přitom není a nebude, čehož si je dobře vědom i mimořádně kvalitní sbor ostravské SUŠ, který žákům přikládá rovnoměrně na obě misky vah. Tvrdá práce vs. bohémské úsměvy. Znalosti tradičních technologií vs. experimentování všeho druhu. Kultivování talentu vs. jeho zneužívání k odvážným uměleckým konceptům…
Historik umění na ostravské SUŠ Martin Drábek tuhle dvojkolejnost definuje ještě přesněji: „Neustále balancujeme na hraně mezi konzervativním tradicionalismem a současnou uměleckou progresí. Právě proto vybavujeme naše studenty tradičními řemeslnými dovednostmi a zároveň jim v teoretické i praktické rovině ukazujeme, jaké nepřeberné možnosti prostor současného vizuálního umění skýtá.“
Tenhle balanc ale naštěstí korigují velmi kvalitní pedagogové, kteří se práci v SUŠ zodpovědně upsali a k nimž namátkou náleží třeba malíři Katarína Szanyi a Aleš Hudeček či fotografové Jaroslav Malík a Jiří Hrdina, svá velká jména má ale každý z vyučovaných oborů. „Hledáme rovnováhu mezi anonymní řemeslnou dovedností, intelektuální soběstačností a nepředpokladatelnou tvůrčí kreativitou. Jsme jako postmoderní mix středověké stavební hutě a německého progresivního zázraku modernistického školství – Bauhausu,“ tak vidí svoji školu kunsthistorik Martin Drábek.
Ostravská SUŠ žije trochu ve stínu Fakulty umění Ostravské univerzity, přitom bez kvalitního středního uměleckého školství by se asi dost proměnil i tvůrčí duch na vysokých uměleckých školách. Stále ještě výhradně industriální Ostrava by si tuhle svoji netechnickou „státní“ střední školu s vynikajícím pedagogickým sborem měla hýčkat, nikoliv ji jen počítat do počtu ke všem těm gymplům, ekonomkám, průmyslovkám a všelijakým lyceům.
K tomu do třetice hlas historika umění. „Rok co rok jsme stavěni před výzvu nezabít v našich studentech jejich potenciál. Reflektujíce aktuální trendy v současné vizuální kultuře znovu a znovu aktualizujeme svoji pozici v systému uměleckého školství,“ naznačuje Martin Drábek, že škola s nadřízenými orgány občas bojuje i o holou existenci. Zrušit ji, to by ovšem byl podobně neuvážený krok jako třeba zbourat historický obchodní dům Ostravica-Textilia či jatka na Stodolní.
Sklizeň, výběr prací žáků Střední umělecké školy Ostrava. Multižánrové centrum Cooltour. Do 30. října 1004.
Přečtěte si více z rubriky "Obraz & Slovo", nebo přejděte na úvodní stranu.