Oskar a růžová paní v Divadle loutek přinesli do tváří diváků úsměvy i slzy

Oskar je normální desetiletý kluk, který na popud asistentky pracující na onkologickém oddělení, paní Růženky,  začne psát dopisy Bohu. Stane se tak poté, kdy pochopí, že operace kostní dřeně nepřinesla očekávané zlepšení jeho zdravotního stavu a všichni kolem něj mají problém s faktem, že zemře.  On sám s tím problém nemá, ale je naštvaný na všechny ostatní včetně svých rodičů, kteří se najednou k němu chovají jinak.

Jediná paní Růženka se nepřetvařuje a je schopna s ním o jeho problému mluvit přímo. Poradí Oskarovi, aby se se svými otázkami obrátil na Boha prostřednictvím dopisů. Ty pak chlapec píše během dvanácti dnů kolem vánočních svátků. Každý den pak Růženka poradí Oskarovi prožít tak, jakoby v jeho průběhu uplynulo deset let jeho života.

Robin Ferro v inscenaci Oskar a růžová paní. (Foto: Roman Polášek)

Hra sice je o umírání a smrti, ale díky způsobu, jakým  Eric-Emmanuel Schmitt text napsal a jak jej režisér Václav Klemens spolu s herci uchopil, tedy s vystižením vnímání světa skrze přímočarou dětskou mysl, s použitím jednoduchého, někdy až šokujícího slovníku, a s velkým dílem humoru je představení nejen velmi dojemné, ale zároveň i zábavné.

Režisér se vyhnul všem snahám o divadelní ozvláštnění předlohy, pracuje s velmi střídmými prostředky. Vystačí si se světelnými a hudebními předěly mezi jednotlivými obrazy a s důrazem na hereckou složku inscenace. Na scéně je pouze postel, stůl, dveře a několik židlí, v posteli velký plyšový medvěd, pod postelí bačkory a hračka v podobě osobního automobilu.

Divadlo loutek uvedlo inscenaci Oskar a růžová paní. (Foto: Roman Polášek)

Robin Ferro, mladý adept herectví, hraje svého Oskara velmi civilně, zdařile nepřehrává dětskou rovinu postavy, i když už mu je o několik let více než deset. Rozsáhlý text zvládá bez problémů a hlavně velmi lehce navazuje kontakt s hledištěm, ke kterému se neustále přímo obrací. Střídání dialogu s Bohem, „růžovou paní“ a publikem v jeho podání běží naprosto plynule a přirozeně. Oskarův smutný osud je zde ztvárněn bez jakéhokoliv patosu, způsobem velmi vstřícným publiku všeho věku, nicméně nejvíce osloví právě diváky ve věku dospívající mládeže.

Zdena Przebindová o svém hereckém mistrovství přesvědčila publikum již ve svém angažmá v Divadle Petra Bezruče a zde je jen potvrzuje. Její babi Růženka je plná moudrosti, soucitu a pochopení. Mnohým se může zdát, že je sama vtělením křesťanského Boha. Herečka svým výkonem ztělesňuje samu podstatu křesťanské víry, tedy důvěru. Ano, takové asistentce se v nemocnici nedá nevěřit, na takovou se každý pacient skutečně může obrátit ve chvílích největší samoty, kdy jediným partnerem je přicházející smrt.

Divadlo loutek uvedlo inscenaci Oskar a růžová paní. (Foto: Roman Polášek)

Inscenace, jak již bylo řečeno, oslovuje hlavně mladé lidi. Její terapeutická rovina je však mnohem důležitější. Představení by měli vidět všichni, ke kterým je osud krutý a postavil je tváří v tvář umírání jejich blízkých. I když lidský zármutek nad smrtí nejbližších, a zejména dětí, nelze popsat ani vyslovit, není snad upřímnějšího vyjádření soustrasti, než se podařilo Ericu-Emmanuelu Schmittovi a režiséru Václavu Klemensovi s Robinem Ferro a Zdenou Przebindovou. Slzy i úsměvy na tvářích diváků to potvrdily.