Svatováclavský hudební festival skončil. Letos byl ve znamení světla, tepla a radosti

Je to vždy slavnostní okamžik, když léto zestárne a promění se v rezavý a zasmušilý podzim. Hudba je nedílnou součástí lidského života a k podzimu tak nějak automaticky patří hudba k rozjímání, hudba nikoliv těžká, ale obtěžkaná moudrostí a hloubkou prožitků. Taková hudba je neodmyslitelnou součástí festivalu, který dnes již patří k největším pilířům kultury Moravskoslezského kraje.

Svatováclavský hudební festival letos proběhl v novém termínu a již nyní se dá konstatovat, že to byla změna pozitivní. Teplota v sakrálních prostorách byla mnohem vyšší než v říjnu a poslech hudby byl podstatně příjemnější.

Letošní program byl opět velmi pestrý a přinesl mnoho zajímavého. Dramaturgie tradičně nabídla vedle velkých koncertů vokálně-instrumentálních také řadu pozoruhodných koncertů komorních. Na nich se představily špičkové české komorní soubory.

Zahajovací a závěrečný koncert byl ve znamení rozměrnějších skladeb. Na zahajovacím koncertu zaznělo Dvořákovo Rekviem s Janáčkovou filharmonií pod taktovkou Jakuba Hrůši. O tom, že se festival neuzavírá jen do dávnější hudební historie, svědčil hned druhý koncert ve Frýdku-Místku, na kterém zazněly skladby polského minimalisty Henryka Góreckého, Bohuslava Martinů či Francise Poulenca v interpretaci Českého filharmonického sboru Brno s dirigentem Petrem Fialou. A propos, tento nepostradatelný, a nutno dodat, jedinečný sbor se spolupodílel hned na několika dalších koncertech a významně tak přispěl k vysoké úrovni celého festivalu.

Dirigent Jakub Hrůša během zahajovacího koncertu. (Foto: Ivan Korč)

Jádro Svatováclavského hudebního festivalu tkví především v hudbě barokní. Tu znamenitě ovládá francouzský saxofonista Philippe Portejoie, který se v Hlučíně představil koncertem nazvaným Bach v naší době z díla největšího barokního mistra. Do barokní doby se svým varhanním recitálem vrátil také renomovaný polský varhaník Andrzej Białko. Jedinečným zážitkem bylo vítkovické vystoupení španělského souboru La Grande Chapelle, který se specializuje na interpretaci španělské renesanční hudby. PhilHarmonia Octet se svým uměleckým vedoucím, hobojistou Vilémem Veverkou, připravil v rámci svého dvojkoncertu také světovou premiéru skladby Aleše Pavlorka Lux in cuniculum fin. Hlubokým duchovním zážitkem bylo jako každoročně vystoupení Scholy Gregoriany Pragensis, která letos přivezla do Ludgeřovic velmi cenný program složený ze zpěvů české a německé reformace.

Pokud bychom měli zmínit festivalové vrcholy, nesmí zde chybět jméno umělce, který na festivalu zaujímá přední místo – dirigenta Václava Lukse. Luksovi se letos povedlo dvakrát ohromit posluchače uměleckou přesvědčivostí – poprvé to bylo s Drážďanským komorním sborem a Wroclavským barokním orchestrem. Jejich provedení děl Jana Dismase Zelenky bylo strhující, na čemž se velkou měrou podepsali skvělí sólisté jako Martina Janková a Wiebke Lehmkuhl.

Sopranistka Martina Janková, dirigent Václav Luks a tenorista Krystian Adam. (Foto: Ivan Korč)

Podruhé Luks triumfoval se svým orchestrem Collegium 1704 opět se Zelenkovou a Händelovou hudbou. Lukse provází neutuchající preciznost v nastudování barokních děl. Navíc svým zpřítomňováním Zelenkovy hudby očividně přepisuje hudební dějiny – Zelenkovo místo v hudební historii dnes a před sto lety je diametrálně odlišné.

Festival by neměl svou tvář, kdyby nebyl také nositelem komorní hudby. Posluchači měli možnost slyšet skutečně nejlepší komorní tělesa jako jsou Talichovo kvarteto, Pavel Haas Quartet, Zemlinského kvarteto a další.

Zajímavý byl koncert z duchovních děl F. Mendelssohna a G. Pucciniho, na němž s Moravskou filharmonií Olomouc zazářila sopranistka Kateřina Kněžíková, nebo také koncert z děl A.Vivaldiho, J. Zacha a J. A. Bendy s rovněž excelentní Markétou Cukrovou a dirigentem Vojtěchem Spurným.

Zcela mimořádným zážitkem byl v uplynulou sobotu opavský koncert v magickém prostředí kostela sv. Václava. Jana Semerádová a Collegium Marianum, divadlo Buchty a loutky a výteční sólisté Hana Blažíková, Tomáš Král a další, zde vytvořili skutečnou barokní vizualizaci opery F. Cavalliho Calisto. Tak živé a dynamické provedení je vzácné slyšet.

Hana Blažíková v představení barokní opery Calisto v opavském kostele sv. Václava. (Foto: Ivan Korč)

Na Zábavné rozhovory v podání špičkových zahraničních interpretů staré hudby mohli posluchači narazit v Orlové a Zábřehu. Koncert mimo jiné z děl G. P. Telemanna měl vynikající úroveň a demonstroval, že hudba v současnosti poněkud opomíjeného barokního mistra Telemanna by měla znít častěji. Mezinárodní renomé v závěru festivalu opětovně potvrdil Václav Luks, a to koncertem raně klasicistních děl C. P. E. Bacha a F. Bendy. Tentokrát se Luks představil jako cembalista.

Samotný závěr festivalu pak patřil opětovně Janáčkově filharmonii, která s francouzskou flétnovou osobností par excellence – Philippem Bernoldem v roli dirigenta a sólistkou Evou Dřízgovou–Jirušovou a dalšími – zahrála Rekviem Antonína Rejchy a Te Deum Antonína Dvořáka. Koncert opět ukázal jednu z velkých devíz festivalu: Rejchovo Rekviem představilo skladatele doposud známého spíše svou komorní hudbou jako skvělého skladatele závažných duchovních děl. Ne nadarmo se tento český mistr stal na pařížské konzervatoři učitelem skladatelů F. Liszta, Ch. Gounoda, H. Berlioze a C. Francka. Zpřítomňováním zapomenutých děl se vytváří pouto k historii, učíme se dívat zpět a nacházet velké hodnoty, které mohou pozitivně ovlivnit naše životy.

Eva Dřízgová-Jirušová během závěrečného koncertu festivalu. (Foto: Ivan Korč)

Svatováclavský hudební festival je za námi. Byl kulturním zážitkem skutečně pro každého, o čemž svědčí i jeho druhá tvář: jedním z festivalových koncertů bylo vystoupení Jaromíra Nohavici a hostů, které představilo písničkáře v intimní, osobní poloze zahalené do křehké, sofistikované instrumentace. Druhým žánrovým přesahem bylo čarokrásné vystoupení violoncellového dua Tara Fuki, které si získalo srdce posluchačů svou citovostí, zvukovou odvahou a upřímností zpovědi.

Festival potvrdil v jedenáctém ročníku svou dobrou pověst a opět nasadil laťku kvality velmi vysoko. Bude zajímavé sledovat, jestli se ji v příštím roce podaří přeskočit.