Jak to slyší Lukáš Hradil z týmu Colours: Nick Cave, Elis, Urbánek i Legendy se vrací

Tim Buckley – Song To The Siren (1968): Tohle je krásný důkaz, že pro sdělení postačí jednoduchá forma, pokud má interpret co říct. A v tomto případě to platí na sto procent! Vždy a znovu si říkám, že u takových umělců je opravdu škoda, že zemřeli tak mladí.

Bandaband – Po tobě jede (2012): Celkem vtipný klip plný kamarádů a známých, tak to má být. Bandaband beru, je to fajn kapela i lidi, ale pro hodnocení nemám ten odstup, na to je moc dobře znám. Náš syn (13) je má taky rád – že by multigenerační záležitost? Je to takové … fajně ostravské (i když právě tato píseň zase tak moc ne).

Sisters of Mercy – This Corrosion (1987): Jak to říct? Ve dvanácti letech jsem poslouchal úplně jiné věci (stále ještě 2 roky před „revolucí“), toto mi bohužel nic neříká a po zhlédnutí klipu asi ani říkat nezačne. Ale chápu, že se to mohlo kdysi někomu líbit. Pěkná basistka…

Boris Urbánek – Come and Play (2009): Tak jasně, ostravská klasika. Je fajn, že když se řekne jazz či fusion v Ostravě, okamžitě každému naskočí Boris Urbánek. To, co dělá, umí dobře – řemeslo má zvládnuté na jedničku. Občas mi tam chybí trochu emoce, ale to je spíše otázka osobního vkusu.

Asian Dub Foundation – Fortless Europe (2007) Taková pěkně coloursovsky festivalová kapela. Dobrovolně bych si to doma asi nepustil, ale mám dojem, že k takovému účelu tato hudba ani není stvořena. Ta atmosféra vyjde nejlépe naživo s dalšími tisíci lidmi okolo. Pak to teprve nabere ten správný tah.

Legendy se vrací – Pochod padlých starců (2014): Dolní oblast Vítkovic je zajisté skvělé místo… Tento druh hudby jaksi nechápu, takže Vítkovice jsou asi to jediné, co jsem schopen z tohoto klipu vnímat alespoň trochu pozitivně.

Emerson, Lake and Palmer – Toccata (1974): Tak tohle můžu. Je zvláštní, že v určitých oblastech čas vůbec nehraje roli. Tohle může vzniknout prakticky kdykoli – samozřejmě, technologie se vyvíjejí, ale ten nápad a originalita jsou prostě nadčasové. Líbí se mi, že se pustili úplně jinou cestou, než bylo v té době zvykem, to vždy pokládám za přidanou hodnotu.

Elis and Fernando Saunders – I Can´t Live Without You (2014): Fernando je pro mě zvláštní přírodní úkaz, ostatně podobně jako i Eliška, která když chce, umí velice pěkně zazpívat. Fernandova hudební zralost i nadhled jsou nebývalé. O to zajímavější je pro mě fakt, že rád zůstává v Ostravě, kterou dokonce přirovnává v některých aspektech k New Yorku. Takových lidí bychom si měli skutečně vážit, jsem moc rád, že jsem ho mohl poznat, patří tak trochu do kategorie andělů. Mimochodem, povedený klip, dobrá práce QQ studia.

Nick Cave – Fifteen Feet Of Pure White Snow (2010): Jarmila Šuláková kdysi řekla: „Buď to tam máš, nebo to tam nemáš…“ A Nick to tam prostě má, ať udělá prakticky cokoli. Taky mě baví, jak dokážou i takto velké hvězdy vyrobit nízkorozpočtový, a přesto velice zábavný klip. Jde hlavně o nápad a kreativitu, a ty nejdou koupit za žádné peníze, což je dobře.