Filmový festival OKO začal v novém Světě techniky projekcí šokujícího filmu

Zahajovací projekce se konala v novém kině v nově otevřeném Světě techniky. „Ředitel festivalu Jakub Felcman vždy přišel s nějakým bláznivým nápadem, takže jsme byli pod pecí, nad pecí, v hale a teď to poprvé zkusíme v kině. Možná bychom mohli tento festiválek příští rok pořádně nakopnout, ať ty Vary porazíme,“ řekl v úvodním slovu před projekcí Petr Koudela, ředitel Dolní oblasti Vítkovice.

„Živě si vzpomínám na projekci indonéského snímku v industriálním prostředí továren na jednom z minulých ročníků OKO. Je to zdejší specialita a tento typ filmů patří k těm, které jsou těžce stravitelné, u kterých zaručeně neusnu. Nepřeji vám příjemný zážitek, na ty zapomenete, přeji vám nepříjemný zážitek. Kniha, která vám nedá ránu do hlavy, tak jste ji vůbec nemuseli číst. Doufám, že tady takové filmy budou,“ zahajoval OKO primátor města Ostravy Petr Kajnar.

Formální zahajovací procedura byla nejnudnější pasáží pátečního večera. Dramatičtější čtvrthodinové prodlení zajistila nepřítomná mezinárodní porota, která nakonec do Světa techniky přeci jen dorazila, a tak slavnostní tah pod taktovkou neformální blondýnky, moderátorky Marty Pilařové a jako vždy originálního ředitele festivalu Jakuba Felcmana mohl začít.

Odvrácená strana hollywoodské aury Mapy ke hvězdám nenechala záhy nikoho na pochybách, že zahajovací, ještě navíc soutěžní snímek, bude nejen nevšedním zážitkem, ale pořádným soustem pro všechny přítomné široce otevřené oči. O čem vypráví klasik s evropskými kořeny tentokráte? O tom, jak se svět třináctileté hvězdy dětských filmů Benjiho, který si od svých devíti let prošel odvykací drogovou kůrou, hroutí jako krabička z karet. Týpek ze základní školy, který s přehledem „vyfakuje“ kteréhokoliv dospěláka, začíná mít typické cronenebergovské halucinace, pronásledují jej mrtvé děti, ke všemu se do rodiny vrací jeho popálená sestra Agatha a jeho vyšinutí rodiče z herecké smetánky prožívají osobní krizi. Jestliže předchozí snímek Cosmopolis, který na OKO nechyběl před dvěma lety, se ukázal jako minimalistický experiment, překvapující absencí cronenbergových transformací těl, v Mapách se vše vrací do „normálu“. Cronenberg jako klasik „bodyhororu“, tedy filmů zaměřujících se na tělesnou deformaci, udělá z hlavní hrdinky nejnovější zfilmované Alenky Mii Wasikowské nádherně deformovaného anděla pomsty, její hrdinka, která si při milování nechce sundat kvůli popáleninám ani rukavice nebo punčochy, nakonec zakrvácí pohovku své zaměstnavatelky hollywoodské hvězdy menstruační krví a pak ji rozmlátí lebku soškou za nejlepší herecký výkon.

Matka Agathy se upálí na zahradě u bazénu a otec marně vyhání svou dceru z domova. Společenský kolaps je totální, třináctiletý syn uškrtí na záchodcích konkurenční šestiletou hvězdu, aby ve finále spáchal slavnostní a vysvobozující sebevraždu se svou sestrou, která si jej bere za muže.

V 80. letech strašil král kanadských bodyhororů, zeměřených na tělesné deformace, oskarovou Mouchou, nekompromisní kritikou médií Videodrome, posléze v 90. přišel s odlidštěnou fetišistickou vizí Crash, kde poprvé zaťal do masa odvráceného Hollywoodu, aby se záhy vrátil s paralelní transformací vnitřních světů a hodil rukavici do cifer digitálních spojů hitů jako Matrix. Nyní je Cronenberg zpět ve formě a Ostrava mohla být díky organizátorům OKO jako jedna z prvních u jeho nekompromisního mrazivého comebacku.

„Nemůžeme čekat, že to bude ze dne na den, ale jednou tento festival určitě strčí Karlovy Vary do kapsy,“ pronesl před projekcí primátor Ostravy Kajnar. OKO je ale jiné, představuje všechno možné, jenom ne svět filmové pompéznosti, rautů a smetánky. Dokazuje to tím, že se odváží do soutěže i na slavnostní zahájení propašovat právě takovou antihollywoodskou rozbušku, jakou je film Mapy ke hvězdám. A za to mu patří velký dík.