Aika v Ostravě láká děti do kouzelného světa loutek

Někteří diváci, kteří přišli na premiéru, byli přitom celí nervózní a nechápali, jak je něco takového možné. Situaci naštěstí „zachránila“ jedna ochotná dáma, která jako vysloužilá herečka zavedla děti s jejich rodiči do suterénu divadla, kde se nachází alternativní scéna, a nezalekla se tam ani igelitové plachty, kterým byly zahaleny sedačky. A tak začal jeden neobvyklý příběh.

Diváci aniž to vlastně všichni tušili, do pohádky vstoupili už v okamžiku, kdy netrpělivě čekali na její začátek. Dáma, která situaci ve foyer mezi davem netrpělivých „zachraňovala,“ byla herečka Lenka Sedláčková a inspicienta-protivu hrál Jan Smyček.

Lenka Sedláčková si zahrála vysloužilou herečku. (Foto: Roman Polášek)

Příběh o oživlé loutce Aice a jejich kamarádech je nejdříve vyprávěn z perspektivy stárnoucí herečky, která chce divákům připomenout kouzelný svět divadla a potažmo jim tak nabízí alternativní program během malovací pauzy. Iluze je opravdu věrohodná, děti si posedají na umělohmotné kyblíky obrácené dnem vzhůru a čekají, co se bude dít.

Mluvený úvod může být poměrně zdlouhavý, což je ale na druhou stranu jistý záměr, protože režisér chce vystavět kontrast vůči pantomimě a hravému divadlu. Je ale otázka, jestli pro malé diváky toho mluvení není na úvod opravdu příliš. Naštěstí v okamžiku, kdy začne platit vstupní heslo, se kterým pohádka přichází „ Když dospělí mluví, je to strašné“, začnou se na scéně konečně dít zábavnější věci.

Situace se v klíčovém momentu mění, dospělá herečka se stává miniaturní loutkou a loutky na sebe vezmou lidskou podobu. Na scéně ožívá bílá tanečnice Aika (Eva Baláková), flegmatický tlusťoch Ham Ham (Ondřej Beseda), hyperaktivní Toto (Karel Růžička), houslistka Sonáta (Edita Bandyová) a morous Klíček (Tomáš Rossi).

Edita Bandyová a Tomáš Rossi v nové pohádce. (Foto: Roman Polášek)

Hraje se téměř beze slov, za tajemné atmosféry s využitím světla a tmy. Hrací prostor má neotřelý tvar koridoru, po jehož stranách sedí diváci, ale hraje se jak uprostřed, tak i vně koridoru, na vyvýšeném pódiu.

Situace jsou jednoduché a divácky vděčné, vycházejí z konfrontace protikladných typů jako je hubený a tlustý klaun nebo libozvučná a křiklavá hudba. Celek propojuje postava Aiky, která má schopnost oživlé loutky usmiřovat.

Eva Baláková v roli Aiky. (Foto: Roman Polášek)

Děti se seznamují s kouzelným světem loutek – přesně tak, jak se jim to slovně snažila v úvodu sdělit jejich průvodkyně Bernadeta (Lenka Sedláčková). Nechybí situační gagy z němých grotesek, jako je třeba na několik metrů natažená ruka nebo zápas s neposednými končetinami.

Ale asi největší úspěch sklízí krákorání Klíčka v odlehčeném podání Tomáš Rossiho. Nebýt jeho zvláštního jména, byl by to jednoznačně nakrknutý havran, který se rád naparuje a předvádí, což děti evidentně baví. Hudební souboj mezi Sonátou a Klíčkem patří k nejúspěšnějším momentům celé inscenace.

Pozornost si ale zaslouží všichni herci, kteří usilují o reakce dětí. Někdy to vypadá tak, že dokud nebudou malí diváci dostatečně reagovat, neposune se hra dál, což naštěstí nehrozí a děti se po překvapivém úvodu osmělují do akce zasahovat více a více.

Po necelé hodině se tak situace vrací jako po mávnutí kouzelným proutkem zpátky a se závěrečným využitím průsvitné plachty se vše vrací do normálních kolejí. Kouzlo zmizelo, ale z dětských očí lze číst, že si je odnášejí s sebou.