Jak to slyší šéfredaktor Českého rozhlasu Ostrava Richard Piskala

B. B. King – The Thrill Is Gone (1993): Mám rád blues, i když rozhodně nejsem vyhraněným příznivcem tohoto žánru. Vždycky jsem měl raději třeba You Shook Me v podání Led Zeppelin než originál od Muddyho Waterse. Bluesmani, kamenujte mne… Ale teď k této konkrétní nahrávce – při vší úctě k legendě, jakou B.B. King samozřejmě je, musím přiznat, že zrovna tenhle živák mne moc nebere. To mě mnohem více bavil třeba Seasick Steve na letošních Colours. To byl pro mne bluesový zážitek roku!

Lisa Hannigan – Knots (2011): Trefa do černého – irské písničkářky (a písničkáře) prostě „můžu“. A Lisa Hannigan je skvělá, co k tomu dál říct? Na její koncert na Colours Of Ostrava v roce 2011 vzpomínám moc rád. Tento klip je značně ulítlý a někomu třeba může připadat po chvíli stereotypní, ale mě prostě Lisa baví…

Staré pušky – Perný rok (2014): Pro mne je to takový celkem nic neřešící popěvek, ke kterému moc nemám důvod se vracet. Docela fajn, ale myslím, že od Starých pušek už jsem slyšel lepší kousky.

Silvius Leopold Weiss – Tombeau b minor (hraje Daniel Skála, 2014): Daniel Skála je geniální cimbalista, který to u nás v Českém rozhlase Ostrava dobře zná. Ostravský rodák, který má můj obdiv za to, co dokázal. Rád si zajdu na jeho koncert, ale přiznám se, že jsem si dosud vážnou hudbu v jeho podání doma nepouštěl, až teď. A je to skvělé – jen si člověk musí najít chvíli času, klidu a soustředit se na poslech. Tohle rozhodně není hudba ke kulisovému poslechu.

OMD – Maid of Orleans (1981): Tuto část hudební produkce 80. let jsem nikdy moc nemusel. Nástup britské nové vlny jsem tehdy začátkem 80. let opravdu nechápal, říkal jsem si jak je možné, že se lidem líbí studená syntezátorová muzika bez kytar. Někteří mí tehdejší spolužáci poslouchali novovlnné Visage, OMD a další a já Led Zeppelin, Deep Purple, Springsteena, Genesis, Pink Floyd… Dnes už se na to dívám trochu jinak, kvůli OMD rádio nebo hudební kanál v televizi nevypnu, ale že bych si to pustil sám a dobrovolně, to určitě ne.

Marie Rottrová a Petr Němec – Ranní loučení: Tento „klip“ je patrně z televizního Divadélka pod věží, ale studiová rozhlasová nahrávka této skladby vznikla samozřejmě ve studiu S1 ostravského rozhlasu. Tuhle písničku mám opravdu hodně rád, podle mého názoru jde o nejzdařilejší duet Marie Rottrové s Petrem Němcem. A při vší úctě k Leo Sayerovi nebo Philu Collinsovi jde podle mne i o vůbec nejlepší mně známou verzi této slavné písničky. Vynikající dílo tehdejších ostravských zpěváků a muzikantů, klobouk dolů.

Porcupine Tree – Don´t Hate Me (2005): Tahle kapela se mi líbí a fakt mne mrzí, že mi z nějakého důvodu, který už si nepamatuji, uteklo její vystoupení na Colours v roce 2010. Nedá se nic dělat, třeba se vyskytne nějaká další příležitost vidět a hlavně slyšet je naživo, bude to určitě stát za to.

Claude Debussy: Chansons pour soprano et piano (zpívá Eva Dřízgová-Jirušová, 2008): Další výrazná „ostravská stopa“ tohoto playlistu. Eva Dřízgová-Jirušová a Paolo Gatto v nahrávce, kterou jsem dosud vůbec neznal. Nádhera! Díky za tento tip, rád jsem si to poslechl a uložil k oblíbeným položkám na Youtube.

Bruce Springsteen and Neil Young – All Along The Watchtower (2004): Po zhlédnutí tohoto videa mne napadá zaručený návod pro začínající rockery – klidně na koncertě hrajte úplně jednoduché písně na tři akordy, žádná složitá sóla, zvuk můžete mít úplně hrozný, dokonce můžete zpívat místy i trochu falešně – stačí maličkost, abyste byli Neilem Youngem a Brucem Springsteenem a ono to bude zaručeně fungovat a lidi budou šílet tak, jak na této nahrávce. Ono to bude tím, že rock and roll není o žádné dokonalosti nebo virtuozitě. Ta síla je v něčem jiném. A tyhle dva chlapíky, Springsteena a Younga,  bych rád poslouchal, i kdyby hráli hodinu dokola Halí belí. Oni už by z toho ten rock and roll udělali.