Festival studentských filmů Ostrava-Picture vyhrál dokument o falešných filmařích

Ta historka se stala na Slovensku národním folklórem – v létě roku 1961 se dva falešní filmaři nechali hostit ve vesničce Čachtice, za odměnu slíbili místním obyvatelům velkofilm o krvavé vražedkyni Alžbětě Báthoryové. Jakmile byli odhaleni, šli před soud a natvrdo si podvod odseděli. Od této chvíle je každý, kdo se objeví v Čachticích s kamerou, automaticky považován za nevítaného hosta.

Mladá dokumentaristka Kristína Klimeková o tomto fenoménu natočila dokument Filmárovce. A ten svým originálním zpracováním okouzlil porotu osmého ročníku mezinárodního festivalu studentských filmů Ostrava-Picture natolik, že mu přiřkla hlavní cenu.

„Nejde ani tak o téma Čachtické paní jako o zajímavou sociologickou sondu do vesnické společnosti, navíc některé dialogy a hlášky z filmu by mohly zlidovět,“ uvedla porotkyně Monika Horsáková.

Kristýna Klimeková, která si hlavní cenu festivalu převzala osobně, po veřejné projekci snímku spontánně diskutovala s publikem a prozradila i řadu zákulisních historek. „Existují dvě verze filmu, v jedné je vystřižena scéna se hřbitovem, protože nejvíce pobouřila místní obyvatele, v jejichž mysli je vzpomínka na filmování stále živá,“ uvedla před zaplněným sálem v klubu Atlantik.

Filmárovce mají nejen výtečný nápad s příběhem, který je součástí lidového povědomí, ale překvapí poměrně zajímavou strukturou samotného filmu. Ten střídá formu dokumentu s animovanými záběry a velmi často pracuje i s přiznanými zákulisními záběry, které vznikaly jakoby mimovolně a měly by se logicky spíše stát obětí střihu. Tady naopak vytvářejí nápadité zpestření. To, že mladí filmaři měli při natáčení díla neobyčejně šťastnou ruku, nasvědčuje i dramatický spád příběhu, který se od sondy do chování potrefených vesnických figurek přesouvá až do zahraničí, kde se nečekaně podařilo vypátrat stopu jednoho z původních podvodníků.

Drama kulminuje v okamžiku, když divák sleduje výpravu štábu do Švédska, kam měl hlavní aktér známé aféry emigrovat koncem 60. let před komunisty. Dokonce zazní svérázné, ale ne nepravděpodobné vysvětlení celé události slavného fiktivního natáčení, které mělo být provokací vůči tehdejšímu komunistickému režimu, ale Státní bezpečnost údajně filmové záběry zničila. Jestli je to pravda anebo ne, to už mladí filmaři nechávají otevřené.

Významným faktem zůstává skutečnost, že po celých padesát minut dokáží diváka udržet v napětí, jak celé pátrání o tom, co se tehdy v Čachticích vlastně stalo, vlastně dopadne. Téma zvláštní a pozoruhodné, nicméně stále nevyčerpané, protože jak se mohli diváci z úst dokumentaristky Klimekové dozvědět, nakonec se i ona chtě nechtě musela přizpůsobit místním poměrům Čachtičanů, aby je neprovokovala a nepřišla tak o možnost s nimi vůbec nějaké záběry natočit.

Takže některé známé skutečnosti o podvodném natáčení a jeho nepříjemných důsledcích, musely zůstat vynechané. Škoda, nicméně potvrzuje to, že ani dokumentarista není všemocný a je stále odkázán na souhru okolností.¨

Dokumentární forma festival Ostrava Picture letos zcela ovládla, o čemž svědčí i další oceněný pro snímek Otisky na téma poněkud samoúčelného výkladu abstraktního umění, kupodivu je rovněž ze Slovenska. Do třetice cenu získala dokumentární sonda z Polska o fenoménu prodejců přes telefon Telemarketing. Film zaujal jak skvělým nápadem, tak formou rychlého, zkratkovitého střihu, kdy suverénně představoval nejdynamičtější snímek festivalu.

Celkem o věcné ceny soutěžilo osmdesát titulů ze tří zemí – Česka, Slovenska a Polska. Překvapivě hodně byl v soutěži zastoupen hraný film, ale ani jeden nepřekročil rutinní průměr, a tak na ocenění nedosáhl. Pozornosti většinové části poroty unikly také animované snímky, které tak aspoň symbolicky dostaly čestné uznání. Nakonec se porota shodla na doporučení, že by pořadatelé festivalu Ostrava-Picture měli příště zavést samostatnou kategorii právě pro animovaný film, který tak neprávem upadá do zapomnění.

„Není to dáno jeho nižší úrovní, ale absencí festivalové kategorie, která by je umožnila samostatně hodnotit,“ usoudili porotci.

Festivalové ceny Ostrava-Picture 2014 souzní s obecnou zkušeností, že film má v současné době schopnost oslovit především jako dokument, který se však nevyhýbá ani ryze paradokumentárním záběrům, animovaným sekvencím nebo jiným svévolným konceptům, záleží pak jen na síle a osobnosti tvůrce, jak s nimi v konečné fázi naloží.

(Autor tohoto textu byl členem festivalové poroty)