Radnicí nepovolená výstava a japonské sklo aneb Žhavé dění v Ostravském muzeu

Napřed to vypadalo, že i do Ostravy se vrací normalizační pořádky a radní centrálního městského obvodu kopírují zlínské politiky, kteří se minulý měsíc rozhodli zakázat údajně provokující výstavu polské fotografky Natalie LL. V oznámení o zamítnutí výstavy pedagoga Fakulty umění Ostravské univerzity Libora Novotného v Galerii Lauby Ostravského muzea, které obvod zaslal umělci i ředitelce muzea Jiřině Kábrtové, totiž nebyl uveden důvod zákazu. „Nemůžeme vyhovět vaši žádosti a vyřazujeme ji z evidence,“ jen suše oznámila radnice, bez dalšího vysvětlení.

Libor Novotný a Ostravské muzeum přitom městský obvod požádali, aby jim na měsíc pronajal tři metry čtvereční městské komunikace u sochy sv. Floriana, která stojí před Starou radnicí. Novotný chtěl nad skulpturu zavěsit basketbalový koš, přičemž kovový kruh koše měl tvořit svatozář. Výklad lehce provokativní instalace chtěl Novotný nechat na divácích, k nimž samozřejmě náleží i ostravští politikové. Umělec jen naznačil, k čemu se se chtěl vyjádřit. „Současná společnost pasovala sport téměř do role náboženství,“ prohlásil mimo jiné umělec.

Nebylo ale divu, že ve čtvrtek v šest hodin večer zavládla v podloubí Ostravského muzea disidentská nálada. „Politikové zakázali výstavu, což je nepřípustné vměšování se do tvůrčí svobody profesionálního vizuálního umělce!“ hřímali zúčastnění. Ano, i na autora tohoto textu najednou trochu dýchla atmosféra, kterou poznal na sklonku osmdesátých let na ostravských haldách či v podchodu pod Frýdlantskými mosty, kde se konaly nezávislé výstavy neoficiálních umělců. Po jisté chvíli vždy zakázané, neboť komunistický režim nezávislé tvůrce jednoduše nesnášel.

Libor Novotný přítomným rozdal letáky s červeným nápisem „Zamítnuto“ a ředitelka Ostravského muzea Jiřina Kábrtová nad rozhodnutím radních kroutila hlavou.

Libor Novotný ukazuje vizualizaci svého díla. (Foto: Ivan Mottýl)

Jak se ale později ukázalo, celý zákaz byl zaviněn spíše souhrou organizačních zmatků. Ukázalo se, že za vše nejspíš může nedbalost organizátorů, kteří obvodu nedodali statický posudek konstrukce, která měla být nad sv. Florianem vztyčena. Pozitivně vyznívající posudek sice vznikl, organizátoři ho ale doručili místo na úřad obvodu na Útvar hlavního architekta ostravského magistrátu. Mluvčí obvodu Jana Pondělíčková přitom deníku Ostravan.cz řekla, že umístění díla radní nepovolili proto, že měli obavy z poškození sochy sv. Floriána.

Organizátoři sice jisté zmatky spojené se zasláním statického posudku přiznávají, zároveň ale naznačují, že za zákazem instalace mohou být i jiné příčiny. Ostrava je letos Evropským městem sportu a někteří radní mohli basketbalový koš nad sochou svatého chápat jako výsměch tomuto čestnému titulu. Také Libor Novotný připomíná, že Ostrava měla být původně Evropským městem kultury, ovšem tahle sláva městu nakonec proklouzla mezi prsty a získala ji Plzeň. Ostravě zbyl jen sportovní titul, což uměleckou scénu notně zklamalo.

Buď jak buď, nová normalizace se do Ostravy zatím nevplížila. A „disent“ kolem Libora Novotného a Tomáše Knoflíčka (kurátor Galerie Lauby Ostravského muzea) se ještě musí trochu zorientovat v organizační struktuře „nepřátelských pozic“. Při emotivních projevech v podloubí radnice totiž aktéři neustále tvrdili, že výstava byla zamítnuta rozhodnutím zastupitelstva. Nikoliv, žádost zamítla rada obvodu. Ne úplně jasno měli také umělci v kompetencích obvodu a magistrátu.

O instalaci díla ovšem organizátoři spolu s Novotným i nadále uvažují a žádost si chtějí podat znovu. Pokud se ani pak basketbalový koš nad sochou sv. Floriana neobjeví, pak už asi o politické rozhodnutí radních půjde. Po říjnových komunálních volbách bude o celé záležitosti nejspíše rozhodovat úplně jiná sestava radních než ta stávající. A třeba to budou samí dobrovolní hasiči, kteří budou navrhované dílo chápat jako jasnou urážku sv. Floriana, tedy odvěkého patrona hasičů. No, uvidíme.

Čtvrteční večer v muzeu byl vůbec plný překvapivých kontrastů. Zatímco před muzeem se diskutovalo nad pravomocemi politiků, kteří prý zasahují do uměleckých svobod (viz už připomínaný Zlín), uvnitř muzea se popíjelo vínko na počest skláře Vladimíra Kleina. Ten ovšem za normalizace patřil coby ředitel Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově k takzvaným nomenklaturním kádrům, tedy k oporám komunistického režimu. Strana si totiž dobře hlídala, aby na mládež v tak vysoké pozici působil jen řádně prokádrovaný člověk. Klein navíc figuruje i v neoficiálních seznamech StB, které svého času vydal Petr Cibulka. V těch oficiálních pak Klein vystupuje pouze jako důvěrník StB, což je kategorie, u které dle zákona nelze přesně říci, zda s tajnou policií spolupracoval vědomě. Řečeno s Václavem Havlem: „To jsou paradoxy, pane Vaněk, co?“

Klein si také v průběhu své vernisáže několikrát postěžoval na převratovou dobu po listopadu 1989, kdy musel ředitelské místo opustit. Stěžovat si ale vlastně nemá na co, měl tehdy devětatřicet let a revoluce ho přiměla k zásadnímu životnímu zlomu. Namísto psaní kádrových posudků na své studenty, kteří se hlásili na VŠUP či AVU, mohl s jistou dávkou uraženosti opustit Československo a usadit se v Japonsku, kde je česká sklářská škola už po generace nebetyčně ctěna.

Vladimír Klein během vernisáže v Ostravském muzeu. (Foto: Ivan Mottýl)

Zhruba polovina sklářských artefaktů Vladimíra Kleina v Ostravském muzeu skutečně vznikla v Japonsku nebo jsou to práce ovlivněné japonskou kulturou. Návštěvník se tak velmi rychle propadne do jistého až buddhistického klidu, přičemž z některých skleněných skulptur na něho pohlíží i šintoistické božstvo. Příroda, rozjímání, zlaté loďky, moře, svatý pokoj… Hlavně druhá část výstavy je působivá, jakkoliv lze namítat, že jsou to především designové kousky do honosných apartmánů a vil japonských zbohatlíků.

Tož zajímavý čtvrtek, v němž se v předvečer 25. výročí sametové revoluce ne úplně chtěně narazilo na řadu historických stigmat, které tuhle společnost nepřestávají tížit. Řečeno s Václavem Havlem: „To jsou paradoxy, pane Vaněk, co?“