Tara Fuki byly v Ostravě zase jen na skok: Víme z doslechu, jak se město mění

Slyšel jsem, že se po koncertu na Svatováclavském hudebním festivalu chcete zavřít ve studiu a budete nahrávat novou desku…

Andrea: Ano, na koncertu zaznělo hodně nových věcí, které chystáme na připravované album. Novinky, které vznikly minulý týden, ale třeba i dnes při cestě v autě z Prahy. Moc často se osobně nevidíme, bydlíme od sebe daleko dva tisíce kilometrů. Jedna v Praze a druhá v Toulouse. Ale třeba naše letní soustředění se konalo ve Frýdku-Místku, rodiče s dětmi odjeli na chatu a nám nechali byt.

V Ostravě jste, pokud nepočítám koncerty, nebyly už pěkně dlouho, patnáct, dvacet let, jak na ni vzpomínáte?

Andrea: Návštěv si tady opravdu moc neužiju. Většinou při koncertech přestupuju na Stodolní, ale procházku po Ostravě, to už jsem dlouho nezažila a toužím po tom. Určitě se musela změnit.

Co pro vás znamená Ostrava? Vybaví se vám něco?

Andrea: Ostrava rovná se Karolínka, když jsme šli z nádraží Ostrava-střed směrem na konzervatoř. Přes celé centrum, Kuří rynek, s cellem na zádech. Dlouhá cesta, která začínala v šest ráno, v zimě. Občas se mi stávalo, že jsem si cello zapomenula ve vlaku a musela jsem si jej zajít vyzvednout na Hlavní nádraží v Přívoze.

Dorota: Mně se vybaví studentský okruh různých kaváren a hospod.

To ale Stodolní ještě asi moc nežila…

Andrea: Stodolní byla za našich časů teprve na začátku, nebyla zdaleka tak populární. Pamatujeme si na jeden z našich prvních koncertů, který se konal v klubu Boomerang.

Dorota: Víme z doslechu, jak se Ostrava mění.

Ostravu jsme probrali, změnil se nějak Frýdek-Místek?

Andrea: Ano, největší křivda přišla v okamžiku, když přímo přes střed města vybudovali dálnici.

Dorota: Teď tam zbourali sportovní halu, kam jsme chodila na krasobruslení jako malá holčička. Vyhrála jsem čtvrté místo, vždycky když jsme projížděli Frýdkem, tak jsem to všem vyprávěla.

Na dnešní koncert jste přijely skutečně jenom na otočku?

Andrea: Ano, zítra ráno vstáváme a jdeme natáčet do studia. Deska vyjde snad v listopadu u vydavatelství Indies Scope. Na pět dnů se zavřeme a budeme nahrávat, pak už jen míchat.

Víte už název?

Andrea: Oscilujeme mezi několika nápady, to je vždycky nejtěžší, vymyslet název.

Myslíte si, že je ve vaší hudbě poznat tento region?

Dorota: Myslím si, že máme v sobě tu syrovost severní Moravy, že je to tam znát.

Andrea: Jsme severomoravská kapela, která má v sobě syrovost a jistou neuhlazenost. Lidskou přímočarost, co se komunikace týče. Kolegové z jiných kapel to tady mají rádi, protože publikum rychle reaguje. Je to pro nás přirozenější.

Upřímnost, přímočarost, nemáte s tím problém? Třeba v Praze je možné být přímočarý?

Dorota: Ne, nemám s tím problém, ale třeba můj muž mi občas říká, že nechápe můj severomoravský humor, je to pro něj daleko. Je totiž z Plzně.