Národní divadlo moravskoslezské zahájilo sezónu galavečerem s ukázkami z inscenací

Slavnostní večer začal ukázkou z baletu La Sylphide, která byla choreograficky nápaditá (choreografie Karina Elver), výtvarně atraktivní a pohybově kreativní. Finální scéna Ernaniho, Elviry a Silvy z opery Giuseppe Verdiho Ernani bohužel představila Luciana Mastra v nepříliš dobré hlasové formě. Jeho partneři Frederique Friess s Martinem Gurbalem působili poněkud jistějším dojmem.

Frédérique Friess a Luciano Mastro během nedělního galavečera. (Foto: NDM)

Následoval exkurz po některých činoherních představeních, která jsou na programu divadla od minulé sezóny. Na neměnném půdorysu scény z Fausta provázeli herci krátkými ukázkami činoherního repertoáru. Scénky byly akční a nápadité.

Herci na galavečeru připomněli i inscenaci Macbeth. (Foto: Martin Popelář)

Prvním vrcholem večera byla árie Heleny z operety Krásná Helena Jacquese Offenbacha v podání Martiny Šnytové. Půvabná zpěvačka vystřihla svůj part s dokonalou grácií, šarmem, hereckou finesou a jednoznačně okouzlila publikum.

Árie z opery Leoše Janáčka Výlety páně Broučkovy v podání Ivana Kusnjera působila po operetním přívalu humoru poněkud těžkopádně. V árii Renaty z opery Ohnivý anděl Sergeje Prokofjeva se trochu překvapivě představila Olga Romanko, která na poslední chvíli zastoupila omluvenou Jordanku Derilovu. Sluší se podotknout, že sopranistka part, na který měla minimum času, zvládla s bravurou a noblesou. Ohnivý anděl zaujal také výraznou hudbou ruského skladatele Prokofjeva, který v ní dokázal naplno rozvinout svou mimořádnou melodickou invenci.

Zajímavou koláží byla následující ukázka baletního souboru Carmina Burana a Barocco. Fragment z baletu Carmina Burana s Orffovou a Bachovou hudbou byl velmi sugestivní. Pohybová kreace tanečníků byla syrová, živočišná a expresivní.

Druhá ukázka z operetního/muzikálového repertoáru byla opět hlasovou a hereckou exhibicí Martiny Šnytové a Josefa Moravce, kteří v Bratránkovi z Batávie výrazně pobavili. Martina Šnytová se v obou ukázkách publiku představila jako pozoruhodný hlasový i herecký talent, jehož hvězda se může naplno teprve rozzářit.

Martina Šnytová v ukázce, která byla k vidění během galavečera. (Foto: Martin Popelář)

Následovala procházka činoherními představeními, jejichž premiéry se v letošní sezóně teprve odehrají: Postřižiny, Večeře, Odsun!!! a Rozhovory s astronauty. Herecké etudy měly opět úspěch a dokázaly, že je rozhodně nač se těšit.

Scénou Marie Stuartovny ze stejnojmenné opery Gaetana Donizettiho zaujala sopranistka Jana Šrejma Kačírková. Držitelka operní Thálie zazpívala snad nejpřesvědčivěji a dočkala se adekvátního ocenění publika. Posledním vstupem před přestávkou byla ukázka z připravovaného muzikálu Sunset Boulevard z dílny Andrewa Lloyd Webera a Tima Rice. Účinkující Tomáš Savka a Hana Fialová zazpívali výborně a bylo zřejmé, že tento muzikál v kvalitním přebásnění Michaela Prostějovského může být hitem právě zahájené sezóny.

Po přestávce zazářila v árii z opery Andrea Chénier italského skladatele Umberta Giordana opět Olga Romanko, tentokrát s dokonalou procítěností a jistotou. Po ní pak excelovala zpěvačka Monika Absolonová v ukázce z chystaného muzikálu Funny Girl. Její hlasová barva je mimořádně půvabná a píseň People zazpívala velmi sugestivně a rozjitřeně.

Svatebním duetem Sněhurky a sedmi trpaslíků zaujali baletní sólisté Michaela Vápeníková a Sergio Méndez Romero. Choreografie Igora Vejsady byla vkusná a záživná.

Další operní ochutnávkou byla árie Jenovéfy v podání Agniszky Bochenek-Osiecké. Sopranistka předvedla vedle Šrejmy Kačírkové nejpřesvědčivější pěvecký výkon. Zvláštní Schumannova hudba stojí za pozornost operního publika.

Tim Rice a Andew Lloyd Webber jsou autory úspěšného muzikálu Evita. Účinkující Radka Coufalová a Tomáš Savka byli skvělí. Zvlášť Savka zaujal nenucenou přirozeností a perfektně zvládl i výpadek techniky, když mu mikroport vypověděl službu.

Chybět nemohla ani ukázka z úspěšné Evity. (Foto: Martin Popelář)

Další ukázka z baletu Barocco byla jen dokladem, že baletní inscenace patří k živému a působivému žánru, který rozhodně stojí za pozornost.

V programu zazněly také ukázky z muzikálů, které měly premiéru v uplynulé sezoně – Quo Vadis a zejména Edith a Marlen s Hanou Fialovou a Romanem Harokem. Působivý projev Hany Fialové byl jednoznačným vrcholem večera a publikum to dalo hlasitě najevo, když ji jako jedinou sólistku za celý večer přivolalo bouřlivým potleskem dvakrát zpátky na pódium. Fialová je výrazným talentem s charismatickou, originální hlasovou barvou.

Hana Fialová svým zpěvem okouzlila publikum. (Foto: Martin Popelář)

Závěrečná sborová scéna „Tiše, kradmo…“ z opery Čertova stěna Bedřicha Smetany byl důstojnou tečkou za prohlídkou po uměleckých cestách Národního divadla moravskoslezského.

Takřka tříhodinový galavečer byl zajímavým koktejlem. Ochutnávky jednotlivých souborů byly vybrány citlivě a dramaturgům večera se podařilo udržet tah až do konce. Ne všechna umělecká odvětví však zapůsobila na diváky se stejnou účinností.

Snímek z nedělního galavečera, kterým začala sezóna v NDM. (Foto: Martin Popelář)

Nejlépe se to povedlo sólistům operetního/muzikálového a baletního souboru. Není to ani tak tím, že by zpívali jistěji, ale písně vytrženy z kontextu celého díla mohly lépe fungovat i samostatně, což u některých oper a árií neplatí. Kupříkladu opery Leoše Janáčka fungují nejlépe jako celek a také Schumannova Jenovéfa je pozoruhodně celistvým až monotematickým dílem, jež je dobré slyšet a vnímat komplexně. To, ale samozřejmě nebylo dramaturgicky možné.

V prudkém střídání jednotlivých výstupů v rychlém tempu se sólistům většinou povedlo pohlídat si kvalitu přednesu. Svůj smysl galavečer naplnil vrchovatou měrou a přinesl poutavou a pestrou ukázku uměleckých aktivit největší ostravské kulturní instituce.