Jak to slyší David Žyla z Evolution Dejavu: Pearl Jam, Streichl, Rush i Nick Cave

Pearl Jam – Jeremy (1991): Poprvé jsem se s nahrávkou Pearl Jam setkal před dvaceti lety v bývalém ostravském klubu TNT a stálo mě to panáka Tequily pro barmana, abych slyšel celou desku. A bylo to asi to nejlepší, co jsem kdy za panáka dostal. Líbí se mi na nich, že byli vždy sví navzdory všem tlakům. Ačkoliv hrají grunge, dělají to jinak. Mám rád Eddieho osobitý projev i barvu hlasu, jejich experimentální zvuk a podmanivou kytaru. Píseň Jeremy je jedna z mých nejoblíbenějších, ve zpěvu je slyšet krásná práce s hlasem a silné emoce, přes závažnost textu má skladba pozitivní náboj. Kapela je propojená a nástroje i zvuky se navzájem podporují. Velký respekt za bojkot nahrávacích společností.

Mari Boine – Goaskinviellja / Eagle Brother (2009): Krásná severská šamanská hudba prokombinovaná jazzem a rockem. Kapela i se zpěvačkou dokáže udržet po celou dobu v posluchači napětí, v ukázce ale bohužel postrádám silnější emoce jak v podání kapely, tak i zpěvačky. Neznám tak dobře všechna alba, nemůžu tedy posoudit objektivně celou tvorbu.

Balkan Beat Box: Part Of The Glory (2012):  Tato izraelsko-americká kapela míchá balkánské, arabské a africké prvky s punkem, dubem, hip hopem, reggae, gypsy a našlapanou elektronikou. Balkánské elektro jako vyšité!!! Grandiózně namíchaný taneční koktejl. Bohužel u mě trochu mínus pro poslední desku, která je už trochu komerční, uhlazená, nudná a divná… Minimálně půlka desky. Ta druhá je lepší, ale stejně mám dojem, že náboj není tak silný, jako býval. Bohužel také koncertní srovnání – před a nyní – dopadá stejně. Přesto všechno u mě stále dobrý.

Pepa Streichl a Retro Blues: Mezi sny (2012): Ostravská bluesová klasika. Vyklidněný, uvolněný a samozřejmý projev. Sice ne úplně můj šálek čaje, ale k poslechu příjemné. Rozhodně respekt za kus odehrané historie.

Nusrat Fateh Ali Khan – Akhiyaan Udeek Diyan (1993): Tohle je mág, šaman a charismatický průkopník v oblasti indických zpěvů. První setkání s ním mě natolik ohromilo, že zůstal v mém srdci dodnes a jeho písně mě stále provázejí životem. Neskutečná barva hlasu a schopnost měnit polohy, vibrace, rozsah a atmosféru. Živoucí projev zpěváka navíc podporuje skupina skvělých muzikantů hrajících na klasické indické nástroje. Hypnotická rytmika, magie a otevřený vesmír, tak bych charakterizoval Nusrat Fateh Ali Khana. Typickým příkladem je tato píseň a já jen doporučím volume doprava, světlo zhasnout, zavřít oči a odletět.

Kuličky – Špinavá holka (1990): Underground, dada, satira. Unikátní uskupení, často poslouchat bych je nemusel, ale zašel bych si na ně, kdyby ještě hráli.

N.O.H.A – To Cafe (2008): Konečně, říkal jsem si, když se na české scéně objevila kapela, která hraje dobré elektro a uvolněný d´n´b, které vás velice rychle roztančí. Přijde mi, že původní zpěvačka dávala kapele větší charisma a šťávu. To Café je fajn píseň, příjemná melodická linka doprovázená d´n´b, milý videoklip a jistá uvolněnost. Uvidíme, kam půjdou dál.

Rush – The Spirit of Radio (2007): Omlouvám se, ale neslyším tam to své. Tato kapela mne nikdy bohužel ničím nenadchla a nezaujala, třeba to ale ještě někdy přijde. Uznávám je jako jedny z  průkopníků té doby. Bližší mi ale vždy byli spíše jejich kolegové.

Nick Cave and PJ Harvey – Henry Lee (1996): Hudba Nicka Cavea je mou srdcovkou. Ačkoliv si ji úmyslně pouštím zřídka, vždy ke mně hluboce promlouvá. Mám rád jeho temný projev a ponuré melancholické harmonie. Jeho hudba je velmi emocionální. Duet s PJ Harvey je krásný a silný, je v něm cítit náboj a interakce mezi nimi. Je to zpěvačka s ne úplně všedním hlasem, pěkně spolu zní.