Začal Svatováclavský hudební festival, Ostrava slyšela velkolepé Dvořákovo Rekviem
2.9.2014 07:28 Milan Bátor Hudba Recenze
Slavnostní zahajovací koncert Svatováclavského hudebního festivalu patřil v Ostravě v pondělí Antonínu Dvořákovi a jeho velkolepému Rekviem op. 89. Vrcholnou Dvořákovu kompozici v jubilejním roce 110 let od mistrova úmrtí podala vynikajícím způsobem Janáčkova filharmonie, Brněnský filharmonický sbor a skvělí sólisté. Taktovku třímal výborný český dirigent Jakub Hrůša.
Dirigent Jakub Hrůša během zahajovacího koncertu.
Foto: Ivan Korč
Provazy deště. Mlha, šeravo. Kostel Panny Marie Královny v Ostravě Mariánských Horách. Píše se 1. září 2014. Počasí je skutečně pod psa. Kompozice, jež zde zazní, jde té slotě venku přímo na ruku, chtělo by se napsat. Antonín Dvořák začal psát Rekviem na nový rok roku 1890. Skladba neměla žádného tajemného objednavatele, jak si občas poeticky vymýšlí ve svých popularizačních dokumentech scénárista a spisovatel Zdeněk Mahler. Původně neurčitá zakázka hudebního festivalu v Birminghamu (kde bylo také dílo za řízení autora 9. 10. 1891 premiérováno) nabyla konkrétnějších obrysů v mistrově korespondenci s londýnským vydavatelem Alfredem Littletonem. Dvořák se nenacházel v žádné kritické životní situaci jako tomu bylo v jeho skladatelských počátcích. Naopak. Úspěch střídal úspěch. Nedávno dokončil vrcholnou osmou symfonii G – dur op. 88, klavírní kvartet a práce na Rekviem pro něj byla především osobním rozhovorem s Bohem a tedy projevem velké osobní intimity.
Rekviem je mše za zemřelé, v jejímž ordináriu chybí Gloria a Credo, proprium však obsahuje sekvenci Dies irae (Den hněvu), která často představuje nejdůležitější část kompozice. Sekvence byla zvláštní druh tropu, tedy neustálené části gregoriánského chorálu, jež se zpívala na poslední slabice aleluja. Tato ve středověku nesmírně oblíbená kompoziční hříčka (existovalo na 5000 sekvencí!) byla v 16. století Tridentským koncilem eliminována na čtyři, jež mohou být součástí oficiální podoby římské mše: velikonoční sekvence Victimae paschali laudes, svatodušní Veni sancte spiritus, Lauda Sion ke slavnosti božího těla a Dies irae užívaná v Rekviem, připisovaná Tomáši z Celana. V roce 1727 byla povolena pátá sekvence Stabat Mater (Matka Bolestná) k svátku Sedmibolestné Panny Marie.
Antonín Dvořák se zhostil náročného úkolu s největším zaujetím a ponorem. Svědčí o tom četná korespondence přátelům (Aloisu Göblovi, Antonínu Rusovi a kritiku Emanuelu Chválovi), v níž se zápalem líčí okolnosti postupného vzniku Rekviem a opatrně se zmiňuje, že to bude, dá-li Pánbůh, velké. Vzniklo dílo, jež patří k nejkrásnějším a nejhlubším kompozicím světového repertoáru a bez sebemenšího zaváhání bylo přiřazeno ke čtyřem nejvýznamnějším skladbám stejného charakteru a formy: k rekviem Mozartovu, Berliozovu, Brahmsovu a Verdimu.
Dvořákovo rekviem je nejniternější hudební zpovědí, která je zcela vzdálena jakémukoliv patosu, zoufalství, nebo duchovní přepjatosti. Je to dílo člověka z masa a krve, který si je v padesáti letech vědom svého postavení, miluje život v jeho košatosti a zamýšlí se nad otázkou života a smrti. Všeobsažný smutek, jenž je geniálně zachycen v závratném tísnivém motivu Piu lento: f ges e f (probleskne kompozicí v různých podobách dvěstěkrát!) není smutkem bezútěšným. Je to smutek vyvážený nadějí v život věčný, vědomým respektováním nevyhnutelných zákonů entropie, plynutí lidského života jako bytí k smrti a spasení.
Nastudování se ujal etablovaný český dirigent Jakub Hrůša, Janáčkova filharmonie Ostrava, Český filharmonický sbor Brno a přední čeští a slovenští sólisté. Od prvních tónů Requiem aeternam (b moll) bylo zřejmé, že před posluchači vzniká nastudování zcela mimořádné. Hrůša precizně do nejmenších detailů vystavěl dynamiku a jednotlivé části. Zvolená tempa byla optimální a udržela plynulý tah do samotného závěru náročné kompozice – pečlivý přístup Hrůši se odrazil v mikrotektonice jednotlivých částí (neuvěřitelná byla zejména sekvence Dies irae a Domine Jesu Christe) a také v makrotektonice – soudržnosti velkolepého celku. Janáčkova filharmonie podala v náročných akustických podmínkách kostela Panny Marie Královny skvělý výkon, hnána kupředu Hrůšovým entuziasmem a charismatickým nadhledem. Velkou zásluhu na celkovém zdrcujícím vyznění měl Český filharmonický sbor Brno pod vedením Petra Fialy a všichni čtyři sólisté. Sbor byl na Rekviem nachystán přepečlivě a fungoval jako jeden přesný hlas. Neuvěřitelná práce s barvou, dynamikou a především dokonalá intonace je v České republice v současnosti tím nejlepším, co lze v oblasti sborové interpretace slyšet.
Nelze také pominout sólisty večera. Předně bych rád vyzdvihnul slovenskou sopranistku Simonu Šaturovou, jejíž překrásný soprán vyzněl v tom nejlepším světle a neumím si představit, že by v současnosti zazpíval tento part někdo lépe. Šaturová nejen, že podala bezchybný pěvecký výkon, ale její zvnitřnění s dílem, bylo patrné z každého jejího graciózního gesta. Se zavřenýma očima prožívala překrásnou Dvořákovu hudbu a stala se celou svou bytostí (bez zbytečného přehrávání!) součástí jedinečného uměleckého zážitku. Rovněž tenorista Richard Samek předvedl suverénní pěvecký projev s nádhernou barvou, dynamická oscilace vyšších tónových poloh byla neuvěřitelně barevně bohatá a přesná. Altistka Veronika Hajnová se zhostila své úlohy s profesionálním přehledem a skvěle s basistou Martinem Gurbaľem dvojici doplňovali. Domnívám se, že hlasová obsada se v tomto provedení Dvořákova Rekviem sešla mimořádně šťastně a byla jedním z podstatných faktorů mohutného působení skladby.
Publikum si bylo této skutečnosti vědomo, protože v závěru odměnilo účinkující nekonečným aplausem ve stoje a krása Dvořákovy kompozice i celého večera byly korunovány ad astra. Co ještě napsat? Kam se ve chvílích nebeských tónů Rekviem poděly starosti s deštěm, když člověk cítí, že nechce, aby ta překrásná hudba vůbec někdy skončila? Měli bychom si více uvědomovat, jaké štěstí nás v osobě mistra Antonína Dvořáka potkalo a vážit si každé možnosti být živému provedení toho nejlepšího, co se v české hudební kultuře nachází, přítomni.
Držitelé karet Ostravan mají nárok na slevu ve výši 20 procent na všechny koncerty 11. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu. Dále mají držitelé karty nárok na slevu ve výši 10 procent na všechny CD a DVD z produkce Svatováclavského hudebního festivalu. Slevu lze uplatnit v kanceláři Svatováclavského hudebního festivalu, o. s., Dr. Šmerala 6, Ostrava – Moravská Ostrava, nebo přímo před akcí v místě konání. Více informací ZDE.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.