Festival duchovní hudby zahájí dirigent Jakub Hrůša. Nadšení pro skladbu je nutnost, tvrdí

Dirigent je slovo latinského původu a je odvozeno od slova vést, řídit. Vlastně to o vás vypovídá, že vedete orchestr. Čtenáře však bude určitě zajímat, co je na samotném počátku. Jak vypadá vaše příprava, než se postavíte s partiturou před orchestr a posluchače?

Především se musím nadchnout pro skladbu, kterou mám za úkol interpretovat. To je zcela zásadní. Dnes mám již to štěstí, že si v drtivé většině mohu vybírat úkoly podle svého naturelu a názoru. Součástí úkolu dirigenta je sálat entuziasmus, přesvědčovat, že věc, které všichni věnují úsilí, za to stojí, a to v té formě, ve které ji dirigent představuje. Neméně důležité  je, aby si dirigent po všech stránkách připravil dané skladby technicky a řemeslně, od toho vše začíná. Musí poznat jejich strukturu a architekturu, celou škálu výrazu – a vymyslet, jak to všechno předat orchestru, a to nejlépe co nejvíce nonverbálně. K tomu patří také rozmysl způsobu ukazování, i když ten musí mít dirigent  již plně zažitý a ne o něm pokaždé přemýšlet od začátku. A k takové přípravě je v souhrnu každý prostředek dobrý: hraní na klavír, čisté představování, poznávání nahrávek jiných dirigentů atd. Osobně si rád dělám i poznámky do partitury. Během let jsem si ovšem vyvinul poměrně střízlivý systém takových poznámek, aby moje partitury nebyly zanesené strašným množstvím čmrkanců.

Jak moc podle vás záleží na počtu zkoušek před koncertem? Vím, že členové filharmonií si někdy stěžují na nedostatek zkoušek.

Ano? Zcela jistě si však ve stejné míře a stejně často stěžují na jejich přebytek… V tomto ohledu se nedá generalizovat, ale lze jistě říct, že je-li zkoušený program neznámý, na počtu zkoušek záleží velmi. Na prvním místě je však postoj orchestru, jeho pozornost, efektivita práce ze strany dirigenta (a to zejména pravidelně pracujícího šéfdirigenta) a v neposlední řadě příprava hudebníků předem. Je-li cokoli z toho zásadně zanedbáno, je pak počet zkoušek jedinou záchranou kvality výsledku. Václav Talich, náš nejpřednější dirigent první poloviny 20. století, prý říkával, že není tak důležité, kolik hodin se zkouší, ale kolikrát se všichni zúčastnění na dotyčný projekt vyspí. Musím mu dát za pravdu. Jsem přesvědčen, že je lepší zkoušet úsporně a častěji, třeba více dní, než v mnoha hodinách v malém množství dní. To bývá unavující. Každý orchestr má však jiné zvyky a jiný psychologický profil. To, co je možné v jednom orchestru připravit v perfektní formě za jeden den, vyžaduje v jiné instituci třeba téměř celý týden.

Máte za sebou výrazné umělecké výsledky. Co je hlavní příčinou vašeho úspěchu? Potřebuje i dirigent pověstnou mušku zvanou štěstí?

Jistě. Bude to ale tak, jak říká letitá moudrost: Štěstí přeje připraveným. I u mě je příčinou úspěchu, o kterém jste promluvil, kombinace talentu, píle a štěstí (nebo snad pomoci „shůry“).

Nevyhýbáte se ani dílům 2. poloviny 20. století. Za pár týdnů zazní v Tokiu pod vaší taktovkou Kabeláčovo Mysterium času. Myslíte, že i současná klasická hudba má lidem co nabídnout?

O tom není sebemenší pochyby. Kdybych si to nemyslel, určitě bych neusiloval o její provádění. Jsem si jist, že tak v obecné rovině smýšlí snad každý člověk s otevřenou myslí a srdcem. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že není snadné najít k pravidelnému poslechu soudobé hudby, ptal-li jste se specificky na ni, potřebnou energii, a to velmi dobře chápu. Někdy může být její poslech vyčerpávající. Vyplatí se však, myslím, vydržet a do poslechu soudobé hudby trochu investovat a ztratit pro ni kousíček pohodlí.

Které slohové období v hudbě je vám nejbližší?

Nejsem si jist, jestli to vím. Protože nejčastěji diriguji symfonické orchestry, bude to zřejmě období mezi Haydnem a zhruba půlkou 20. století, tedy doba dosti dlouhá. Musím však započítat také nejzajímavější projevy hudby soudobé. A jako posluchač neméně miluji hudbu předklasicistní, byť ji téměř nikdy nediriguji, protože ta dnes vyžaduje na profesionální úrovni odbornou specializaci.

Na Svatováclavském hudebním festivalu zahraje Janáčkova filharmonie pod vaším vedením Dvořákovo Rekviem. Máte tuto kompozici rád?

Kdybych ji neměl rád, v žádném případě bych se neuvolil ji dirigovat. „Mít rád“ sice není přímo kritérium, které bych považoval za jediné zásadní v utváření vztahu k umělecké kvalitě, a zvláště ne u náročných projevů ducha, ke kterým se člověk musí postupně usilovně propracovávat, jako je výsostná sakrální hudba typu rekviem. Na konci každé takové dlouhé cesty k náročným skladbám ale většinou na toto „mít rád“, ať už tím myslíte cokoli, také dojde. Vyjádřil bych to za sebe ovšem jinak: Stojím nad Dvořákovým Rekviem v němém úžasu a nekonečném obdivu. A nadto byl Dvořák až příliš krásný člověk na to, aby i své nejsložitější kompozice jakkoli znepřístupnil tím, že by je člověk nemohl „mít rád“.

Co je vaším uměleckým krédem?

Být pravdivý. Občas to vyjadřuji tak, že chci nalézat ve věcech, které žiji, balanc. A to je vlastně totéž – jde totiž o balanc všech neopominutelných projevů žití, a pokud možno tak, abych nikomu nijak podstatně neškodil. A abych věděl, že to, co dělám, pravidelně tluče na přirozený strop mých možností a schopností a posunuje jej výš a výš.

Držitelé karet Ostravan mají nárok na slevu ve výši 20 procent na všechny koncerty 11. ročníku Svatováclavského hudebního festivalu. Dále mají držitelé karty nárok na slevu ve výši 10 procent na všechny CD a DVD z produkce Svatováclavského hudebního festivalu. Slevu lze uplatnit v kanceláři Svatováclavského hudebního festivalu, o. s., Dr. Šmerala 6, Ostrava – Moravská Ostrava, nebo přímo před akcí v místě konání. Více informací ZDE.