V Jámě straší Král Ík, u Peciválů černá ďura, v Textilii maso a ve Fiducii noc

Galerie V rámci v restauraci U Peciválů vystavuje práce ostravského rodáka Jana Kulicha (1978). Kurátorka této jediné videoartové galerie v Ostravě Denisa Fialová umělce poznala dávno předtím, než vystudoval grafický design na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „Známe se od sedmnácti, tehdy nás zajímal hlavně metal a punk,“ vzpomíná Fialová, jež dnes vyučuje multimediální tvorbu na Fakultě umění Ostravské univerzity. Drsný „hard“ až „grindcore“ náhled na společnost si přitom Kulich uchoval dodnes, jen ho přetavil do svých typografických prací, které speciálně pro současnou výstavu i rozhýbal.

Černá ďura, to může být Ostrava i dámské přirození. A stejně se jmenuje i první práce Jana Kulicha, na kterou divák narazí hned za výčepem hostince U Peciválů. Periférie, zmar. Však všichni dobře známe ten proslulý baníkovský pozdrav, jenž v sobě skrývá traumata industriálního města na výspě republiky, zaťatou pěst i zvláštní druh citlivosti místních domorodců. Kulich má Ostravu hluboce zatnutou v duši a jeho letní žeň, to je srp letící nad městem, jehož ostří se občas zabarví krví, nebo se na něm zjeví satanský kříž, hornická přílba se sbíječkou či dámské kalhotky a jízdní kolo.

Umělec přeskakuje mezi ostravskou realitou a záznamy snů, rychlý sled motivů se někdy mění až v surrealistickou koláž, však se také jedna z Kulichových prací jmenuje Senatura. Celá výstava pak nese provokativní název Konkláve, jenže U Peciválů se určitě nevolí svatý otec, nýbrž spíše přemítá nad následky politické zvůle, ať už šlo o historické přešlapy Vatikánu, nejrůznějších vládců Ostravy i omyly dalších mocných světa.

Práce Petry Filipovské, která nyní vystavuje v Galerii Jáma, jsou sice méně angažované, politický a sociální apel ale umělkyně působivě nahrazuje kladením otázek veskrze intimních. Stejně jako Kulich se inspiruje surrealistickými východisky, miluje horrory a strašlivé rodinné příběhy vyprávěné u domácího krbu. A pak se ptá. Kde končí realita a začíná sen? Jsme normální? A kde je hranice mezi vědomím takzvaného příčetného jedince a šílenstvím?

Kurátorka Denisa Fialová na výstavě Petry Filipovské. (Foto: I. Mottýl)

Sklizeň v Jámě je výsledkem rezidenčního pobytu, který severočeské umělkyni galerie poskytla. Petra Filipovská učinila hlavním hrdinou expozice králíka Král Íka, jenž dostal mnoho podob. Mimo jiné je vystaven i se třetím okem, což nutně nemusíme číst jako odkaz na hinduismus či na křesťanské „Boží oko“. Někdejší absolventka Fakulty umění Ostravské univerzity v ateliéru Jiřího Surůvky kdysi překvapila působivou instalací jednoho severočeského sudetského hřbitova. Tehdy křičela za mrtvé, nyní ale Petra Filipovská svým Králem Íkem se třetím okem bojuje hlavně za práva umělců na nespoutanou fantazii a imaginaci všeho druhu.

Galerie Dole v ostravském klubu Fiducia představuje umělce, který přijel přímo z dožínek. Malíř Břetislav Malý je pedagogem v malířském ateliéru Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a do Ostravy přivezl dva ústřední obrazy výstavy: Z horké letní noci a Noc čeká, přičemž druhý dal celé expozici i jméno. A ač by tomu obliba noci nasvědčovala, malíř Malý víc než na surrealismus navazuje na abstraktní malbu.

Z výstavy Břetislava Malého v Galerii Dole. (Foto: Ivan Mottýl)

Trefně Malého dílo vystihl i kurátor výstavy Martin Mikolášek, který říká, že Malý je „fascinován barevnou hmotou v tom nejlepším a nejhlubším malířském smyslu“. Brněnský expresivně-abstraktní malíř přitom kráčí po srpnových strništích coby klasický krajinář. Okouzlen rozžhaveným nebem těsně před setměním i nekonečně rozličnými tvary mraků. Nadšený z barev letní noci, která „čeká“. Je to kus žhnoucí přírody uprostřed Ostravy.

Maso Markéty Jedličkové ve výloze Textilie. (Foto: I. Mottýl)

Kdysi slavný dům oděvů Ostravica – Textilia vystavuje maso. Galerie 1_7, která je jediným žijícím prostorem v ruinách chátrajícího obchodního domu, právě vystavuje Markétu Jedličkovou a její „zátiší s masem“ pod vtipným názvem Denně na talíři. Divák sice chvíli přemítá, zda jde o nějaký protest vášnivé vegetariánky či dokonce veganky, nakonec se ale spíše přikloní k verzi, že malířka prostě maso miluje. A z malířského hlediska je to láska „hudečkovská“, neboť Jedličková studovala ostravskou Střední uměleckou školu, kde se potkala právě s malířem a učitelem Alešem Hudečkem. Vtipné, žravé a upřímné masové žně.

*

Jan Kulich, Konkláve. Galerie V rámci (v restauraci U Peciválů, Stodolní ul.), denně 10 – 22, do 21. srpna.

Petra Filipovská, Král Ík. Galerie Jáma (Nádražní 91), v úterý a ve čtvrtek 14 – 18, do 28. srpna.

Břetislav Malý, Noc čeká, Galerie Dole (Antikvariát a klub Fiducia, Nádražní 30), pondělí až pátek 10 – 18, do 15. září. 

Markéta Jedličková, Denně na talíři, Galerie 1_7 (nám. Dr. E. Beneše), non-stop expozice, do konce srpna.