Vrchlický pěje o Šmeralce a Havel o únoru 1948 aneb Co se nevešlo do Brikety

Do ostravské Brikety, kterou k vydání připravil spolupracovník deníku Ostravan.cz Ivan Motýl a kterou slisovalo nakladatelství Větrné mlýny, se rozhodně nepodařilo napresovat všechen uhelný prach, jenž víří nad Ostravou. Tak objemný kus paliva by totiž špatně hořel, nebo se vůbec nevešel do pece. Zřejmě by to byla kniha k neučtení, navíc by po jejím spálení zůstávalo příliš popela. Mnoho desítek básníků proto editor z připravované Brikety vyřadil, byť s tajným přáním, že snad někdy dojde na druhý díl výboru.

*

Jedna za zamýšlených a nakonec zavržených kapitol v Briketě měla nést název Matiční výkřiky. Oddíl chtěl s patřičným nadhledem představit literáty, kteří absolvovali nebo byli nějak spojeni s nejstarším českým gymnáziem v Ostravě – Matičním gymnáziem, jež bylo založeno v roce 1897 a mezi jehož absolventy patřil například Vilém Závada, Petr Hruška či Jaroslav Žila nebo Jan Balabán. Zajímavé je, že pro slavnost otevření gymnázia (tzv. Šmeralky) složil báseň tehdejší národní klasik Jaroslav Vrchlický (1853-1912). Verše to ale byly patetické, až hrůza!

Vlastně není moc známo, že Vrchlický měl k Ostravě vřelý vztah, jeho rodiče totiž v hornickém městě na počátku sedmdesátých let 19. století podnikali. Otec Jakub Jan Frída si pronajal parní mlýn na Mlýnské ulici (poblíž dnešního klubu Fiducia) a matka vedla obchůdek s moukou a kroupami v Mostní ulici. Už v roce 1872 se ale Jakub Jan Frída vrátil do Čech, když získal místo správce v novém mlýně v městečku Čistá. Básník Vrchlický se v Ostravě znova objevil například v roce 1903 a po večeru pro 600 diváků se prý s dojetím podíval i do Mlýnské ulice.

Jaroslav Vrchlický
K OTEVŘENÍ ČESKÉHO GYMNASIA V MOR. OSTRAVĚ

Tak dokonáno! S plesným pocitem
to může druhu svorně šeptat druh
a pevně tisknout ruku podanou
a hrdě patřit příští době v líc.
Jeť škola první brázdou života,
kam budoucnosti símě zaseto,
má zlatých klasů skvít se nádherou
a vydat skvělý, tisícerý plod.
(1897, ukázka)

*

Novinář, spisovatel, divadelní ochotník a astronom Bořivoj Čurda Lipovský (1893 – 1962) založil v roce 1992 Sdružení sociálně demokratických bezvěrců s ústředím v Moravské Ostravě, pro něž začal vydávat a redigovat čtrnáctideník Volné slovo. V letech 1935-1939 člen městské rady Moravské Ostravy, v době gottwaldovsko-stalinského teroru navíc pevně přikloněn k víře v neomylné kroky KSČ, za což v roce 1949 získal post krajského tajemníka pro záležitosti občanů bez vyznání.

Z básnického díla: Večer nad Ostravou (1922).

B. Čurda – Lipovský
VEČER NAD OSTRAVOU
(DUMKA)

Tak sedím zadumán….
u nohou ztemnělé, zarudlé město,
v ulice jehož stín černý pad,
údolím vine se jak kluzký had
v průchody vpadaje, jak smečka by chrtí…
Na město tichounce jak rubáš smrti
večer se stmělý snes. Kontury domů
v rámec mlh zakreslil, komíny, věže –
ponuré haldy a vysoké pece,
ze šachet vížky, kde železné klece
s úmornou pílí se vrhají v zem,
by černý démant byl utržen
podzemním mocnostem z říše jich temné,
věky kde lidské nedotčen spal,
by k životu plodnému sílu svou dal…
(1922, ukázka)

*

Ve druhé půli šedesátých let býval Miroslav Stoniš (1938) považován za předního ostravského literáta, především prozaika. V knize Píseň o tobě (1966), z níž vybíráme ukázku, se lyrizovaná próza střídá s poezií a čtenář záhy pozná, že se potkal se skutečným básníkem. Poslední Stonišova próza Rothschildovo šampaňské (2014) je však z úplně jiného soudku a v tomto erotickém románku dojde například i na větu: „Pan Gutmann, překypující dobrou náladou, si upravil kolem boků věnec, aby jeho cimprlík nebyl všem tak na očích.“

Z básnického díla: Píseň o tobě (1966). 

Miroslav Stoniš
* * * 

Mlékař udeřil
Konví
Mlha
Ospalý číšník
v první tramvaji
Vůně čerstvých novin
Je ráno
Češeš se bílým hřebenem
(1966)

*

Historik Mečislav Borák (1945) připomenul po roce 1989 obyvatelům Ostravy mnohé z dlouho tabuizovaných témat: Vraždění německých civilistů v ostravských lágrech na jaře a v létě roku 1945, polský zábor části Ostravy v říjnu 1938 nebo třeba první židovské transporty, které Ostrava zažila už na podzim roku 1939. Před rokem 1989 pracoval v Muzeu revolučního hnutí v Ostravě, pro které sepsal obsáhlý svazek Přehled dějin KSČ v Severomoravském kraji v datech (1983). Z básnického díla: Účast ve sborníku Oheň (70. léta). 

Mečislav Borák
PÁD MONARCHIE

Jako oktrojírka
jsou tvé chladné sliby.
Aspoň škvírka,
aspoň malá škvírka kdyby
byla v téhle ústavě,
ve tvé postavě,
v ústech ústavou oktrojených
odkrojených.
Už se mi třesou
odstrčené ruce
bude revoluce.

*

Básník Martin Šenkypl (1984) se ostravským milovníkům poezie představil například v časopise Protimluv. Pracuje ve Vítkovických železárnách a toto je ukázka z cyklu črt Neděle. „Pojednává o bezútěšném stavu mysli a jiných věcech, které je třeba zvážit, nežli týden pojde ve své krátkodechosti,“ říká autor na téma zoufalých nedělí. Z básnického díla: Básně v časopisech Protimluv nebo Čmelák a svět.

Martin Šenkypl
NEDĚLE

Neděle je přístav
ve kterém hoří kotvy
a kácejí se kříže. 

Neděle je jako kluzká paluba.
Neděle je záhuba.

*

Básník Jiří Havel (1924) byl Ostravou uhranut v prvé půli padesátých let, kdy vznikla jeho sbírka Město velké slávy, v níž líčí „ruch činorodé práce v největším našem středisku těžkého průmyslu“. Od božího rána, do božího večera, jak uvádí dobové anotace sbírky: „Od ranního rozbřesku do příštího setmění sleduje slunce na obloze práci v hutích, koksovnách, na výstavbě nových závodů a sídlišť, ve válcovnách i v šachtách. Večer se rozsvěcují hvězdy na těžních věžích oznamujíce, že dělník se svým spojencem-strojem dobře pracoval a splnil svůj plán.“ Havel byl šéfredaktorem časopisu Pionýr, nicméně za normalizace byl z redakce vyhozen a vyloučen i ze  spisovatelského svazu. Z básnického díla: Město velké slávy (1955).

Jiří Havel
ZPĚV NOVÉ OSTRAVY 

Kraj v šedé dýmy zahalen
nad Ostravicí neusíná.
Do rudých září vstává den,
jenž kylofem se v zítřek vtíná. 

Hluboko v hrudi země černé
sbíječka pod rukama zpívá,
a čas, jenž volá všechny věrné,
hrdinství ve tvář mužů vrývá. 

Z podzemí tlukot srdce zní,
k útoku volá chrabré syny.
Na velkém poli bitevním
se bojuje už o vteřiny.

Plameny jako pochodně
z vysokých pecí planou.
Tento boj dělník rozhodne
tvrdou a zdrcující ranou!

(1955)

(Poznámka: Jméno editora Brikety je totožné s autorem tohoto textu pro Ostravan.cz.)