Autoři výzdoby pro Colours a Beats for Love: Tvořit lze ze všeho, i ze šrotu

Davide, tebe znám jako muzikanta a zároveň frontmana ostravské skupiny Evolution Dejavu, takže mne trochu překvapuje, že jsi také výtvarník…

David: No, vystudovaný výtvarník nejsem, ale měl jsem k výtvarnému umění vždy blízko. A jiní mi říkali, že mám talent i pro tuto část umění. Jak to říct…Míša je výtvarnice, takže projekty dotahuje spíše ona, já se spíše učím a vnáším do společného snažení své nápady. Pracujeme v tandemu, a to nás obohacuje.

Michaelo, jak ses dostala k výtvarnému umění?

Michaela: Utekla jsem z gymnázia na uměleckou průmyslovku, pak jsem pokračovala na vysoké škole. Ale stejně vše, co dělám a čím se zabývám, jde hlavně ze mne. Ve škole jsem vždy spíše narazila, než abych získala nějakou podporu a dobré zkušenosti. Když nepočítám dějiny umění – ty jsou parádní.

Jak jste se dali dohromady s Davidem?

Michaela: No, asi tomu tak vesmír chtěl.

Můžete přiblížit, jak společná práce probíhá?

Michaela: Já kromě toho, že maluji obrazy, společně s Davidem vytvářím velké objekty. Máme velmi široký záběr. Děláme malé i velké sochy, pracujeme v podstatě se všemi materiály. Od kamene přes různé stavební materiály a ušlechtilé kovy až po šrot.

David: Snažíme se o vlastní autorský rukopis. Taky si rádi hrajeme s recyklací. V některých objektech je více než padesát procent recyklovaného materiálu. Třeba toho šrotu.

Dala by se vaše činnost nějak zaškatulkovat?

Michaela: Já bych se těm škatulkám, čili zařazení do nějakého stylu, ráda vyhnula. Snažíme se dělat věci, které by mohly mluvit k duši pozorovatele. Chceme, aby to působilo pozitivně. Sochařina, kterou s Davidem děláme nejčastěji, je mně nejbližší.

Davide, ty jsi frontman elektro etno skupiny Evolution Dejavu. Znamená to, že jsi pro výtvarnou práci utlumil své hudební aktivity?

David: Asi to tak mělo být. Náš DJ je teď na několik měsíců pracovně v Holandsku… Evolution Dejavu ale brzo začnou pracovat na třetím albu a na novém programu. A pomalu taky vzniká hudební projekt nás dvou s Míšou, který jde jiným směrem. Bude to projekt postavený na muzice i výtvarnu.

Michaelo, děláš taky na vizuální podobě nového alba a koncertní scény Evolution Dejavu?

Michaela: Určitě, bavíme se o tom spolu s Davidem, vymýšlíme, jak to udělat co nejefektnější. Detaily ale zatím držíme pod pokličkou.

Zpátky tedy k vašim výtvarným projektům. Co považujete za vaše největší úspěchy?

Michaela: Asi před měsícem jsme nainstalovali nad zahrádkou klubu Café del Ostrava na Stodolní ulici třistakilového draka. Je to kombinovaný, svařovaný objekt o velikosti asi pět metrů. Pracovali jsme na něm se svítivou lycrou, napínanou kůží, s materiálem ze šrotoviště a několika novými plechy. Účastnil se toho i profesionální svářeč Ondřej Vehovský. Není to rozhodně žádná sranda pověsit tu váhu nad hlavy návštěvníků.

Drak v prostoru klubu Café del Ostrava na Stodolní ulici. (Foto: Archiv D. Žyly)

Jak clubbeři Coffee Shopu, což je obecně užívaný název toho podniku, draka přijali?

Michaela: Zatím jsou ohlasy veskrze pozitivní. Prostě, tři sta kilo dračích clubberům stačí (oba se smějí).

Letos jste se podíleli na vizuální podobě Colours of  Ostrava. Co všechno tam mohli návštěvníci vidět?

Michaela: Bylo toho docela hodně. Navázali jsme na minulý ročník, kdy festival otevřel velice zajímavou industriální vinárnu v obrovském železobetonovém tunelu, snad to dříve byl bývalý rozvod kabelů. Když jste prošli hlavní branou festivalu, kde návštěvníky vítaly naše dvě čtyřmetrové sochy múz – energetické přijímače hudby – a dali se doprava mezi stánky, cestička vás tam dovedla. Bylo tam neustále plno. Je to hodně krásný prostor, ke kterému se člověk dostane jen výjimečně, a my jsme v něm dělali celý interiér. Prý se návštěvníkům líbil, což nás moc těší. Byla to moc příjemná instalace.

David: Dělali jsme i exteriér vinárny. Na střechu jsme připevnili velkou sochu boha vína Bakchuse. Venku byl velký vyřezávaný nápis, kolem vinárny jsme umístili totemy. A taky jsme vytvořili Golden VIP prostor –  z bílých stanů jsme udělali hodně luxusní čajovnu pro sponzory. Dělali jsme na tom čtyři dny, včetně klaviatur vyrobených z palet – na nich lidé seděli.

Socha Bakchuse nad vstupní bránou do vinárny na Colours. (Foto: Archiv Davida Žyly)

Dostali jste díky práci pro Colours nějaké další zakázky?

David: Přímo na festivalu ne. Ale už po loňském ročníku se ozvali nějací zájemci. Letos jsme si po Colours dali jeden den odpočinku a začali jsme dělat na zakázce pro olomoucký autosalon.  Jo, a ještě jsme zapomněli zmínit práci pro festival Beats for Love, který byl dva týdny před Colours v Dolní oblasti Vítkovice. Tam jsme na hlavní stage instalovali draka a na reggae stage štíra.

Vaší značkou, pod kterou tvoříte, je 3ARTBeat. Co vyjadřuje?

Michaela: Má více významů a funguje ve více rovinách. Když před tu trojku napíšete znaménko <, tak se z číslice stane srdce. Zároveň to může evokovat heartbeat, čili tlukot srdce. A slovo beat má více významů, je v tom svoboda, volnost. Ale především je to můj a Davidův spojený podpis.

David: Celý život se podpisuji do trojky. Takže je tam free, volnost.

Michaela: A já užívám jako podpis křivku srdečního rytmu. Je na každém, aby si objevil v té značce něco pro sebe, svého.

David: Tři složky umění v tom také jsou – hudba, výtvarno a performance.

Jedna ze soch pro Colours of Ostrava. (Foto: Archiv D. Žyly)

Kde vaše umění budou moci lidé v nejbližší době ještě vidět?

Za dva týdny se bude konat populární ostravský Deep Camp, také ve Vítkovicích, a tam jsme garanty kovových věcí. Letos se toho budeme účastnit poprvé. Jednak tam přivezeme vlastní artefakty a zároveň budeme další věci vytvářet přímo tam a rovněž pomáhat jiným v jejich tvůrčím snažení.