Nejvíc lidí přišlo na Krchovského, říká ředitel Měsíce autorského čtení

V Ostravě asi nejvíce diváků přišlo na autorské čtení básníka J. H. Krchovského. Bylo tomu tak i v Brně a Košicích?

Ano, čtení J. H. Krchovského patřila k nejnavštěvovanějším. To se podaří málokterému básníkovi.

A proč byl zrovna Krchovský největším trhákem festivalu?

Je to tím, že Jura píše dobře a zároveň nějak srozumitelně. Jeho poezie má sílu oslovit širokou skupinu lidí napříč věkem i pohlavími. Leckdy táhne i ty, kteří o básně běžně nezavadí.  To je velká vzácnost. A samozřejmě to souvisí i s jeho charismatem. Umí číst naléhavě a neuvěřitelně dobře využívá zvukových kvalit svých veršů. V interpretaci J. H. Krchovského tato poezie získává další rozměr, který si jen čtením třeba ani neuvědomíme.

Zůstaňme ještě u Krchovského, něčím jako mottem letošního festivalu byla tato jeho báseň: „Poslední zápalka! Bože, ať nezhasne…/ konejším plamínek útěchy slovy:/ Starosti vždy jsou buď pozdní, či předčasné/ … vzápětí padají hořící krovy.“ Také Měsíc autorského čtení je takovou zápalkou, plamínkem literatury uprostřed letního hicu a okurkové sezony. Prosím, padaly někde letos i hořící krovy? Opil se nějaký autor tak, že nemohl na pódiu číst, nebo čtení přerušil policejní zákrok či dokonce v nějakém sále opravdu začalo hořet?

S vybranými skotskými autory natáčíme sérii osmiminutových filmů, vznikne tak jakási audiovizuální antologie současné skotské literatury. Název je vypovídající: Don’t worry, be Scottish. Každý díl má na starosti jiný režisér. Po natáčení se někteří, a je to tak pochopitelné, potřebují uvolnit. Jeden z nich si cestou domů na Slovensko vymknul kotník a prý jej doma nepoznali. Břetislav Rychlík s Peterem Arnottem zas po cestě do Košic na střídačku zpívali horňácké a severoskotské lidovky. Na košickém nádraží jim při vystupování pomáhalo skoro celé osazenstvo jídelního vozu. Takhle se sbližují národy.

Odlišovalo se nějak publikum v jednotlivých městech, kde se četlo (Brno, Košice, Ostrava, Vratislav), nebo si bylo něčím podobné?

Publikum se v jednotlivých městech od sebe výrazně neliší. Všude jsou to lidé, které táhne autorské čtení. Běžně je čtenář s literaturou spjatý intimně. Když čteš knížku, jsi s ní většinou sám, máš spoustu času, můžeš ji vstřebávat v různých prostředích a tak dál. Při živém čtení je to jiné, do hry vstupuje charisma autora, který právě tobě čte nahlas. A to je možná důvod, proč autorská čtení vábí. Je to jiná, paralelní komunikace. Další rovina je v setkávání s jinými čtenáři. Součástí zážitku z četby je taky možnost jej sdílet, možnost si o knize popovídat. To všechno hraje pro události, jakou je právě Měsíc autorského čtení.

Kde se letos nejvíce diskutovalo s autory? Které publikum bylo v tomto směru nejzvědavější?

Nejde úplně o to, v jakém městě publikum právě svého autora sleduje, jeho zvídavost souvisí spíš s tím, kdo právě četl a co to bylo. Některé texty se dají performovat, k jiným se to nehodí. Záleží taky na povaze autora, jestli je introvert nebo extrovert a podobně. Tohle všechno formuje atmosféru v rámci daného večera a samozřejmě taky otázky, které padají. Anebo nepadají, jsou i autorská čtení, kam se následná diskuse úplně nehodí, protože může zbytečně rozmělnit jinak silný zážitek.

A jaký zvláštní dotaz třeba padl?

Pokud jde o zvláštní dotazy, takových byla celá řada, brněnský příklad za všechny je případ návštěvníka, který nevynechá jediné čtení a který se všech spisovatelů bez výjimky ptá na jejich vztah k moravskému národu. Odpovědi letošních Skotů nás utvrdily v tom, že jsou to skutečně takoví „Moravané v kiltech“.

Váš festival ale není poslední Krchovského zápalkou, už teď připravujete další ročník a s Petrem Minaříkem jste prozradili, že zahraničními hosty budou v roce 2015 norští literáti. Proč zrovna Norové? Nevěřím, že si s Petrem jen tak pícháte špendlíky do atlasu.

Pro akci podobného typu jako Měsíc autorského čtení je klíčové financování, to je hledisko, které nás velmi určuje. Než se pustíme do nějaké země, musíme mít alespoň nějakou představu, kde na zahraniční linii seženeme peníze. Jednodušší je to se zeměmi, a Norsko mezi ně patří, které mají dobře vyvinutý systém podpory své kultury v zahraničí, hůř by to mohlo jít například s Uzbekistánem, Čínou, Vietnamem. Ale když se chce, jak se říká, jde všechno. Věříme, že festival má před sebou ještě řadu let existence, takže se nakonec dostane na každého. Kolik je vlastně na světě zemí?

Wikipedie uvádí 197 nezávislých a široce uznaných států, k tomu 10 nezávislých států s omezeným uznáním a 34 závislých území s vysokou mírou autonomie. Letos jste hostili literáty ze Skotska, což možná také brzy bude samostatná země, ale o to mi teď nejde. Naučili jste se nějaký skotský vulgarismus nebo dokonce gaelskou nadávku?

Bylo jich tolik, že se to nedá seriózně zapamatovat. Utkvěla jedna zajímavost, nesouvisející ale úplně s vulgarismy. Někde ve Skotsku leží Wesmorland (přeloženo Země Mórů). V Holishedově kronice Anglie, Skotska a Irska ze šestnáctého století se píše, že obyvatelé téhle země jsou potomci Keltů vytlačených z území, kde dnes leží Morava. Mirek Kocar, se kterým v průběhu festivalu občas popíjíme okurkový salát (gin a salátová okurka na kolečka), ve svém nakladatelství Zvláštní vydání vydal v roce 1995 soubor keltských pověstí Mabinogi. Jedna ta pověst, pocházející právě ze Země Mórů, je prakticky totožná s naší legendou o Bruncvíkovi. A jsme zase u toho: Moravané v kiltech.

Čtenáři deníku Ostravan.cz mají ještě do soboty nárok na výrazné slevy na nákup knih během všech večerů Měsíce autorského čtení v ostravském klubu Atlantik. Například antologii ostravské poezie Briketa si mohou zakoupit s padesátiprocentní slevou. Více informací ZDE.