S hercem Markem Holým o hrůzostrašných dojmech z Vítkovic i chytání ryb v Ostravici

Jak vzpomínáte na své první setkání s městem vysokých továrních komínů?

Můj první příjezd do Ostravy byl hrůzostrašný. Vezli mě rodiče a někde jsme špatně odbočili, takže jsme to vzali přímo přes Vítkovice. Viděl jsem je poprvé v životě, v té době  ještě fungovaly hutě se šlehajícími plameny, a to bylo vážně strašidelné.

Jako byste se domluvili s kolegou hercem Janem Vápeníkem. Ten v rozhovoru pro deník Ostravan.cz říkal o svém prvním rande s Ostravou něco podobného.

Máme s Honzou Vápeníkem podobné vzpomínky, nedávno jsme se o tom spolu bavili. Ale když potom Ostravu poznáte, tak má své kouzlo. To, co teď vzniká ve Vítkovicích, se mi strašně líbí. Když jsem se byl podívat na Colours of Ostrava, tak jsem musel uznat, že kulisa továrny je fantastická. Kde jinde najdete něco podobného? Je to škaredé, ale tak zvláštním způsobem, až je to hezké. Ostrava není líbivá, protože není povrchní.

V Ostravě se tak dlouho těžilo v dolech, že povrchní ani nemůže být…

Ostravu dělají hlavně lidi. Když jsem potom přišel do Prahy, byl jsem nešťastný, protože Brno, odkud pocházím, a Ostrava jsou malá města. Praha je velkoměsto a já jsem zjistil, že jsem tam osamocený jako kapička v moři. V Brně a v Ostravě se všichni známe, je to zde příjemně sousedské. Praha má ale své kouzlo ve své mnohovrstevnatosti. Můžete tam zažít věci, které jinde nejsou, můžete si je tam najít.

Vaším nejnovějším hereckým zásekem je představení Jak se vám líbí. Nebyl jste na bývalé domácí půdě v Ostravě trochu nervózní?

Musím přiznat, že před premiérou Jak se vám líbí jsem byl po dlouhé době velmi nervózní. Chtěl jsem se někam zašít, ale to na Slezskoostravském hradě nejde, všude jsou lidi. Navíc první diváci jsou kamarádi a kolegové, před těmi jsem měl ještě větší strach, najednou na mne padla velká zodpovědnost. Ne že bych měl strach z Ostravy, ale působí to na mě, jako kdybych z ní neodjel.

Pokud byl mezi zkouškami na Jak se vám líbí čas, jak jste s ním naložil?

Poprvé jsem byl s kamarádem na golfu. A také jsem si vzal pruty a šel na ryby. Jsem vášnivý rybář a když je málo času, tak chodím na Vltavu, jinak na Sázavu, Slapy nebo na Berounku. V Ostravě bylo v Ostravici letos hrozně málo vody. Když jsem nahodil, tak jsem vytáhl kilo řas…

V Ostravici se dá něco zajímavého ulovit?

Když jsme tady dělali Komedii omylů, je to asi pět let, tak v místě, kde se do Ostravice vlévá Lučina, jsem chytil štiku (Marek Holý ukazuje rukama slušný rozměr). A taky jsem chytil dva okouny, ryby tady jsou.

Můžete prozradit svá oblíbená místa v Ostravě?

Já mám rád hlavně Beskydy, kam jsem jezdíval s Vláďou Polákem, který tam má chalupu. Mám rád ostravské hospůdky, nedávno jsme se nadchl Lesem, pak mám rád Spolek, Křižánka a teď jsem si oblíbil Skákavého poníka.

Na které role z ostravského angažmá nezapomínáte?

Rád vzpomínám na Romea a Julii, byla to má první role. Moc hezké, byl jsem mladý a všechno pro mne bylo jiné, výhled života, takže na ni vzpomínám s nostalgií. Velice jsem měl rád Lásku na Krymu, Honza Filip hrál hlavní roli, rekonstruovalo se Divadlo Antonína Dvořáka, a tak jsme ji hráli v Domě kultury Vítkovice.

To byla nepochybně jedna z nejlepších inscenací, pod kterou byl podepsán Janusz Klimsza, který do té doby spíše exceloval na menších scénách. V závěru postavy vykácejí tajgu a zjevuje se tam karikatura Michaela Jacksona…

Tak to jsem byl já (smích).

Nelitujete toho, že jste opustil Ostravu?

Nelituju. Bylo to mé první angažmá a nedokázal jsem si představit, že bych v ní strávil celý život. V těchto letech bych se sem určitě nevracel. V Praze jsem dvanáct let a mám v ní rodinu.

Zpátky k současnosti. Čím je vám blízká postava zamilovaného Orlanda?

Líbí se mi, že je rozpolcený osudem. Táta mu umřel, peníze má brácha, je to looser a zároveň antický hrdina. To se mi na něm líbí a pak i to, že se zamiluje. Všechny situace mají své opodstatnění, už od počátku jsme si říkali s režisérem Michalem Langem: Nedělejme Jak se vám líbí jako letní sezónní záležitost, ale jako regulérní představení.

Taky jste psal zamilované básně?

Já jsem za svůj život napsal jenom jedinou báseň.

To stačilo?

Nic víc mě už nenapadlo.

Famózní scéna souboje se zápasníkem Charlesem, kterého věrohodně hraje Jan Vápeník, byla od počátku vytvořena tak nečekaným způsobem, že vaše postava zasadí jen jedinou ránu?

To jsme udělali kolegovi Petru Sýkorovi čáru přes rozpočet, měl už vymyšlený souboj, ale nám z té situace vyplynula jiná verze. Najednou se člověk tak nabudí od té jediné holky, že dá osudnou ránu a to stačí. Myslím si, že je to i uvěřitelné. Michal Lang je pro každou špatnost, ale musí to mít své logické opodstatnění. Láska dává sílu.

Která z českých hereckých osobností je vám blízká.

Ve Viole hraju v představení Stařec a moře a mám tam štěstí setkávat se s Josefem Somrem, kterého si velmi vážím. Už jen kvůli němu toto představení stojí za vidění. Jinak na Vinohradech se mi líbí, protože mi připomínají mé ostravské období – i tady starší pomáhají mladším.