Jak to slyší Martin Chodúr: Visací zámek, Doors, Gilbert Becaud i John Newman

John Newman: Love Me Again (live 2014): Tomuto hitu se nedá uniknout, zní prostě všude. V této verzi mi ovšem přijde, že John trošku moc tancuje a málo zpívá. Což o to, kapela skvěle šlape, je to velká show, ale hudebně mi tam něco chybí. Přijde mi to spíše jako kapelové vystoupení a ne jako vystoupení sólového zpěváka. Ve studiové verzi zpívá výrazně lépe – ať žijí moderní technologie!

Visací zámek – Známka punku (2009): Možná vás to překvapí, ale mně se to fakt líbí. Je to skvělá sranda – líbí se mi projev zpěváka. Mám rád zpěváky, kteří jsou hned rozpoznatelní a mají svůj nezaměnitelný styl. Lou Fanánek Hagen, Jirka Růžek atd. Navíc ten text nemá chybu – „Kohoutí hnát si zapíchl do huby….“ Samozřejmě z uměleckého hlediska je to velmi nedokonalé, ale to byli Sex Pistols taky. Vlastně i Elvis Presley a další… Jediné, co mi vadí, je, že je ta skladba na punk trošku moc dlouhá. Vždycky si ji ale rád poslechnu.

Gilbert Becaud: Nathalie (1964): Tohle je jedna ze skladeb, kterou jsem zařadil do mého šansonového programu. Co na ni říct – krásný text, krásný projev. Hudební doprovod je trošku zastaralý, ale tak nějak krásně francouzsko-ruský. V téhle verzi mě jenom mrzí, že nezazní zpívaný refrén. Osobně mám radši verzi v angličtině od Roda McKuena.

Primal Scream: Kill All Hippies (2000): Kapelu znám, ale skladbu ne. Na první poslech musím vyzdvihnout skvělý groove a přes vtipný obsah zvláštní výhružnou atmosféru. Trošku mi vadí, že skladba není plně zrealizovaná, ale zní spíše jako náhodný jam. Po chvíli mě totiž začne nudit. Do nočního baru je to ale super.

Elis a Markéta Konvičková: Bye, bye (2011): Je zajímavé porovnat zvuk této nahrávky s tou předešlou. Škoda, že píseň nemá dravější produkci. Zní tak nějak ploše a bez života. Eliška ale zpívá skvěle a je to milá holka, se kterou jsem také před časem natočil duet. S Markétou jí to sluší, ale myslím si, že by duet vyzněl lépe s někým, kdo má rapidně jiný hlas než Elis, aby byl barevnější. Píseň je skvělá a chytlavá. Myslím, že by zněla skvěle, kdyby ji zpívala taková Christina Aguilera – tak to dle mého názoru bylo i zamýšleno (hlavně část s vysokou glissovou notou a ozdobou směrem dolů). Text je bohužel trošku kostrbatý, o ten ale při tomto druhu skladeb moc nejde.

The Doors – When The Music´s Over (1968): The Doors jsou má srdcovka. Celé dětství jsem je poslouchal – až jsem si je trošku přeposlouchal. Nicméně tahle skladba má sílu (přes všechny své formální chyby, srandovní improvizaci a předlouhou stopáž). Hrál někdy někdo podobně jako oni? Bez basy? Ne! Jim Morrisson není sice žádný básník, ale myslím, že přezdívka „Frank Sinatra rocku“ mu sedí. Myslím, že v mém zpěvu je patrný velký vliv právě Jima Morrisona – zvláštní, že si toho zatím nikdo nevšiml.

Vladimír Cirkus – Ex (2010): S Vláďou jsme hráli v kapele Robson. V téhle písni hraju dokonce na klávesy a zpívám vokály. Vadí mi na ní pořád to samé, co mi vadilo, když jsme ji nahrávali. Zoufale se mi nelíbí Vláďův zpěv – a on to ví. Prostě tam není to charisma, co třeba zpěvák Visacího zámku má. Klip jsem snad ještě ani neviděl – moc pěkné.

Tom Waits: Hell Broke Luce (2012): Od Toma Waitse mám všechny jeho desky. Tohle je na celou knížku a ne jen na pár řádků. Prostě skvělé, skvělé, skvělé ve všech směrech. Ta atmosféra! Humor! Zvuk! Klip! Prostě všechno naprosto dokonalé. Tom Waits se mi líbí od jeho beat-jazzových začátků přes krásné romantické album One From the Heart po období experimentů (album Swordfishtrombones do současnosti). Jsem jeho obrovským fanouškem a myslím, že můžu říct, že se Tom Waits řadí mezi mé nejoblíbenější umělce vůbec.