Kytarista skupiny Kryštof Evžen Hofmann: Je důležité, aby kapela fungovala jako celek

Pojďme nejprve rozhrnout oponu tvého hudebního dávnověku. V dětství sis podle tvého životopisu pohrával s flétnou. Kdy ses ale ocitl poprvé u kytary a kdo byl tvůj učitel?

Ke kytaře jsem se dostal v desíti letech. Nejprve k akustické, španělské kytaře a o rok později i k té elektrické. K samotnému nástroji mne přivedl můj táta, který hrál na kytaru a vyprovokoval mě k tomu, abych po nezdarech s flétnou a s klavírem vyzkoušel do třetice kytaru. A jak se říká, do třetice všeho dobrého – tady mě to chytlo a za pár dnů jsem uměl pár akordů, což mě překvapilo a motivovalo dál. Dostal jsem se do ZUŠ ve Velké Polomi k paní učitelce Marcele Hájkové, která byla skvělá a měla velmi solidární přístup, protože jsem nikdy nebyl a ani teď nejsem hráčem, který by uměl přesně do noty interpretovat díla jiných. Nikdy mě to zvlášť nebavilo. Ona viděla, že většinou ty skladby Paganiniho a dalších zakončím vždy nějak jinak, než jak to mistr napsal (smích). Já jsem tím byl pověstný, když byly předehrávky, vždycky jsem si to během hry jemně poupravil…. O rok později jsem se dostal k elektrické kytaře. Největšími učiteli pro mě byli rockoví kytaristé Jimi Hendrix, Carlos Santana, Jimmy Page, pan Radim Hladík a Yngwie Malmsteen, který mi úplně učaroval. Měl jsem u něj a Hendrixe pocit živelnosti a plného zaujetí hrou, a to je to, co mě dodnes baví a co vyhledávám. Tudíž na elektrickou kytaru jsem nikam nechodil. Dostal jsem jen pár kytarových lekcí do života od pana učitele Martiňáka ze ZUŠ, ale jinak samostudium a poslech desek mých oblíbených kytaristů byly pro mě největší škola.

Jsi historicky třetím nejstarším stálým členem Kryštofu. Panuje v kapele rodinná atmosféra? Jak spolu po těch letech vycházíte?

Já si myslím, že se nic nemění. Jsme skvělá parta. Jak muzikantů, kteří se vzájemně respektují, tak dobrých kamarádů. Opravdu mám z toho velkou radost, že i po těch letech hrajeme ve stejném složení a že kapela šlape na plných 100 procent bez jakýchkoliv problémů. Hodně věcí se vyčistilo i postupem času, protože jsme si na sebe museli zvyknout – trávíme spolu mnoho dnů v týdnu a bez vzájemné tolerance to není možné.

Kapela po náročných koncertech avizovala koncertní volno. Jak trávíš čas pauzy Kryštofa?

Pauzy jsou opravdu zdánlivé. V současné době běží série Kryštof Kempů, což jsou speciální koncerty, které připravila kapela pro své fanoušky. Jedná se o sedm míst v ČR, v každém kraji jde o jeden vybraný amfiteátr. Kromě toho, že budeme mít dlouhý dvouhodinový koncert, tam proběhne můj vlastní workshop na kytaru.

Kytarista Evžen Hofmann během koncertu kapely Kryštof. (Foto: M. Dvořáček, www.krystof.net)

Kryštof není jediná kapela, ve které hraješ. V revivalu Made in 60´s oživuješ hity od skupin Cream, Yardbirds, Chucka Berryho a dalších. Zbývá v revivalu prostor pro osobní invenci?

Písně, které mě velice ovlivnily v mládí, beru pouze jako inspiraci. Opravdu není mým cílem hrát tyto úžasné skladby do posledního tónu tak, jak byly původně nahrány. Držíme se spíš konstrukce a pak různé věci měníme. Je to dáno i tím, že dost improvizujeme. Někdy se prodlouží sólo, někdy si prodlouží melodickou linku zpěvačka Simona Pavelková. Je to určitý tvar, který se mění, ale ty základy, riffy, musí být zachovány.

Hrajete hlavně šedesátky a sedmdesátky, proč?

Hudba šedesátých let zásadně ovlivnila můj hudební i kytarový vývoj: Hendrix, Led Zeppelin nebo Yardbirds mne inspirovali. Já si myslím, že se v té době koncentrovalo velké množství osobností, které výrazně ovlivnily vývoj hudby na možná desítky let dopředu.

Kde vás můžeme slyšet hrát?

Bude to až příští rok, kdy máme vystoupit v rámci 15. ročníku akce Setkání kytaristů. Kromě koncertu Made in 60´s je předběžně naplánován i workshop na kytaru. Srdečně všechny na akci zveme, pokud máte rádi kytarovou hudbu, určitě dorazte!

Pojďme si chvíli popovídat o tvých kytarách. Vlasta Redl píše ve své knize o kytarách jako o svých milenkách. Máš ke svým nástrojům podobný vztah?

Mám samozřejmě silný vztah ke kytaře, a to zejména ke kytarám Fender Stratocaster. Já prostě jsem Stratocasterista a s tím už nikdo nikdy nic neudělá (smích). V jedenácti letech jsem si tu kytaru i namaloval. Byl to můj sen, který se mi splnil na střední škole, kde jsem byl spíš horším žákem. Raději jsem cvičil a měl jsem kapely. Pak jsem ji dostal za to, že jsem se docela zlepšil! Takhle jsem získal prvního Stratocastera. Je to standard z roku 1996 a ta kytara byla přes 12 let mým hlavním koncertním nástrojem. Odehrál jsem s ní přes 2000 koncertů. Mimo to jsem měl American Deluxe, několik Standardů, dokonce jsem koupil jednoho Fender Relica reedici ročníku 1957, který mi ale úplně nesedl do ruky. Před pár měsíci jsem koupil úžasnou kytaru Fender Relic, ročník 1956, limitovanou edici. V současné chvíli je to můj hlavní nástroj. Je to skvost. Takže pokud já a kytara, je to Fender Stratocaster.

Mám ale velice rád také akustické kytary. Používám kytary Furch a Sigma. Sigma mě velice příjemně překvapila. Je to přes mého kamaráda Jana Petra Brauna, který je výhradním dovozcem firmy Sigma do ČR. On mi říkal: „Evžo, mám pro tebe jednu takovou zajímavou kytaru. Jmenuje se Sigma“. Já na to: „Co? Jak? Nevím, neznám…“. Vzal jsem Furcha za pětatřicet a srovnával jsem ho se Sigmou za deset a musím říci, že mě to velice příjemně překvapilo. Kvalita u Sigmy je na vysoké úrovni. Teď používám obě značky.

Muzice věnuješ energii také jako producent. Kapely, které produkuješ, patří do zajímavého ranku. Persona je z Žatce a hraje instrumentálně zajímavý pop rock. Podle mne však kapela trochu ztrácí ve zpěvu…

Já osobně s tím problém nemám. Vždy to může být lepší nebo horší. Je pravdou, že kluci nahrávali snad poprvé v životě. Práce ve studiu je hodně o zkušenostech, čím si člověk projde. Když zkušenosti máš, můžeš podat lepší výkon. Já si myslím, že to nebylo úplně maximální, ale je šance jít výš.

Dalším, koho produkuješ je Mendoš. Poměrně svérázná postavička ostravské hospodské či folkové scény. Kde jsi jej objevil?

Nás dal dohromady náš společný kamarád Zdeněk Ševčík. Zdeňa říkal: „Mám takového folk a country písničkáře, jmenuje se Mendoš.“ Mendoš mi přehrál pár svých věcí, společně jsme vybrali songy, na kterých jsme se shodli, a začala spolupráce. Je to velice příjemný postarší pán a dělá to proto, že ho to baví. Chtěl vybočit z těch folk a country vod, kde většinou hudbu tvoří jedna či dvě akustické kytary, basa a zpěv. Já jsem ty písničky nahrál, zaranžoval, zpěv jsme dělali moderním způsobem, aby tam byly vícehlasy a znělo to současně.

Kapela Bohadlo Band mně evokuje snivou poetickou čajovnovou záležitost. Ovšem i v téhle oblasti se nacházejí vynikající umělci, například opavský projekt Jana Kunzeho Hičhaikum…  Jak se bude profilovat Bohadlo Band?

Náchodská kapela Bohadlo Band je jedna z posledních spoluprací, kterou jsem měl. Jsem v kontaktu s kapelníkem Oldřichem Bohadlem. Jeho písnička Bez křídel sklízí velký úspěch, jsme domluveni na natáčení plnohodnotného alba v příštím roce. Kluci rozvířili stojaté vody folku a tentokrát to vypadá nadějně. Je velká pravděpodobnost, že budou mít i podporu jednoho významného country rádia, což je pro mne dobrý signál. S Mendošem jsme tam nebyli tak úspěšní, protože nám řekli: „Nám se to relativně líbí, ale je to na nás strašně moc moderní. Jsou tam ty elektrické kytary, ty klávesy, a to naši fanoušci asi nevezmou“. Rok se s rokem sešel, vyprodukovali jsme s Bohadlo Bandem písničku Bez křídel, v žánru podobném Mendošovi, a tentokrát to vypadá ze strany dramaturgie vstřícněji či spíše odvážněji, což beru jako pozitivní posun. Doufejme, že spolupráce klapne.

Larsena Mikronaut jsem nikde nenašel, mohl bys k nim říct, něco, co by stálo za zmínku?

Larsen byla krásná spolupráce s tehdejším frontmanem Kubou Hajduchem, který se v současnosti profiluje v kapele Echo Message. Larsen pro mne byla srdeční záležitost: byli melancholičtí, jasně rozpoznatelní svým vyzněním, což není úplně běžné. Dnes hodně kapel zní jako Coldplay, jako U2, jako, jako… Je dobré brát inspiraci v těch kapelách, ale jen do určité míry. Někdy mi přijde, že to je přehnané, že ta kapela nemá vlastní autenticitu. Proto mě zamrzelo, když Kuba Hajduch tu kapelu rozpustil, mělo to být dočasně, ale bohužel to nyní vypadá na dlouhodobější stop, takže uvidíme.

Mikronaut je bohužel zcela mimo hru, protože hlavní postava, Roman Poběžkaprodal bicí soupravu a řekl, že se už na to může vykašlat (smích). Takže bohužel za tím stály neshody v kapele. Vnímám to, protože s kapelami a frontmany jako producent komunikuju. Snažím se jim pomoct. Vidím, jak málo je kapel, kde to opravdu funguje jako ve skupině. Většinou to je tak, že maká pouze lídr a ostatní členové kapely se vezou, což samozřejmě není v pořádku. Kapela by měla pracovat jako celek.

Velkou novinkou je, že stavíš vlastní profesionální studio. Prozraď o něm něco víc…

Bude se jmenovat Taurus, protože já jsem Býk (smích). Půjde o profesionální studio, které bude odpovídat vysokým standardům, ať už se jedná o akustiku, dobu dozvuku i další kritéria. Mým cílem je vytvořit studio s kvalitním vybavením v příjemném prostoru, kde se muzikanti budou cítit dobře.

Kdo bude zařizovat režii, nahrávání apod.?

Budu si to nahrávat sám. Primárně je studio určeno pro mé vlastní projekty a pro kapely, se kterými spolupracuji jako producent. Bude se tam dělat celá deska pro Personu, Bohadlo Band a v neposlední řadě to bude fungovat i jako zkušebna pro Made in 60´s. Jde o to, že ve vlastním studiu můžu lépe ovlivnit stopovou práci už od začátku při nahrávání.  Bohužel zkušenosti jsou takové, že kapely pošlou stopy a někdy se stane, že nejsou optimálně nahrány a pak je to problém.

Jaké plánuješ do studia vybavení?

Chci se dostat na kvalitativní úroveň studií v Praze a v Čechách. Půjde o mikrofony, předzesilovače a efekty renomovaných firem Neumann, Royer, Api, Thermionic Culture, Heritage, Summit Audio, Lexicon a další. Nahrávat se bude přes software Cubase, se kterým mám letité zkušenosti a dokonce mám na něj i certifikát. Ve studiu budou k dispozici kvalitní kytary, vintage aparáty i rozsáhlá sbírka kytarových efektů ze 70 a 80. let.