Ostravská inscenace Shakespearovy komedie Jak se vám líbí volá po návratu renesance
22.7.2014 07:27 Ladislav Vrchovský Divadlo Recenze
Slovo renesance je spojeno s termínem pro obrození či znovuzrození. Jedna z vrcholných komedií Williama Shakespeara Jak se vám líbí, jejíž premiérou začaly v pondělí večer ostravské Letní shakepearovské slavnosti, je skvostem svého autora i renesančního divadla vůbec. Režisér ostravské inscenace Michal Lang ve svém pojetí hlasitě volá po znovuzrození vlády ducha nad svěřepým primitivismem vyznávajícím jen vládu síly, násilí a bohatství.
Z ostravské inscenace Jak se vám líbí.
Foto: Petr Kiška
Langovo pojetí slavné komedie je postaveno na holdu slovu jako produktu lidské duchaplné mysli. Slovu je v inscenaci podřízeno vše. Někomu se může takto pojatá Shakespearova komedie zdát statická a zdlouhavá. Chyba však není v takovém případě na straně autora či režiséra. Prostě jsme coby dnešní diváci poněkud odvykli naslouchat a oceňovat plody duchaplnosti, jiskřivého vtipu v dialozích a moudrého humoru. Divák, který však tyto hodnoty staví nad plytký humor a prázdnou akci, který je nepokládá za ztrátu času, musel z pondělní premiéry hry Jak se vám líbí odcházet spokojen, ba nadšen.
Symbolická scéna Milana Davida Langovo pojetí umocňuje. V ponuré černi zahalený svět dvora a mocichtivého vládnutí je zbaven černých barev v okamžiku proměny ve scény života v Ardenském lese. Zde naopak vše hýří barvami. Této metafoře podléhají i kostýmy Tomáše Kypty: na dvoře uzurpátorského vévody jsou všichni vévodovi muži i on sám oděni v černých pláštích připomínajících vojenské uniformy. Jejich protipól má však barevné a veselé šaty – stačí pohlédnout na oblečení zamilovaného Orlanda a jeho vysněné Rosalindy, a také na kostým Orlandova bratra Olivera po jeho proměně ze zlého v milujícího bratra. Barvami hýří i oděvy Audrey (Vendula Nováková), Fébé (Lada Bělašková), Célie (Petra Lorencová), či Šaška (Vladimír Polák).
Hudbu k inscenaci vytvořil také Michal Lang. Je to hudba plná radosti, vycházející jednak z romantické klasiky, jednak z romantického a veselého folku s prvky country.
Herci jsou režisérem vedeni k důrazu na slovní projev. Inscenace však rozhodně nepůsobí coby rozhlasová hra plná deklamačního projevu. Je to právě naopak: herecký tým je sestaven z takových individualit, které jsou schopny i při soustředění se na každé slovo naplnit své výkony pohybovou rozverností, která tak sluší své předloze.
Vrcholných hereckých výkonů je zde hned několik. Na prvním místě je to postava Rosalindy v podání Andrey Mohylové. Její Rosalinda je skutečnou hlavní hrdinkou hry a umocňuje režisérův záměr. Andrea Mohylová naplnila svoji Rosalindu nejen zosobněním renesančního ducha, touhy po svobodě v myšlení i cítění. Je to právě Rosalinda, která je oslavou moudrosti a bystrosti zrozené v myslích lidí. Není náhodou, že v textu hry se Shakespeare často zmiňuje o ovcích v různých smyslech: jako o bytostech nemyslících a pouze kopulujících, jako o tvorech vedených buď moudrými pastýři nebo naopak těmi, kdo pravidelným přísunem žrádla vymývají živým tvorům mozek. Rosalinda však rozhodně není ani ovce, ani slepice v tom pejorativním duchu odsudku tupé ženskosti. Naopak, je holdem ženské inteligenci.
Pak je zde Orlando milující Rosalindu, ztělesněný Markem Holým. Odvážný, nebojácný muž schopný zkrotit i tupou fyzickou sílu, zamilovaný až k zbláznění a zároveň milující až k smrti, nadevše věrný své jediné lásce. Holého Orlando se může stát idolem dnešních mladíků, pokud jim dojde Langův důraz na skutečné hodnoty.
Šaška při premiéře hrál Vladimír Polák (je alternován Michalem Kavalčíkem). Polákův Šašek je opravdu plný Vladimíra Poláka, jak jej známe v nejlepším světle. Tedy jako herce, který dokáže pronášenému slovu dát smysl a obsah, ba i sílu činu. Šaškův monolog ve scéně slovního souboje o vyvolenou ženu jako jediný získal při premiéře ovace na otevřené scéně.
Stejné ovace zasluhoval i monolog Žaka v podání Michala Čapky. Čapkův Žak je skeptik, nicméně není to zahořklost a zlomená hůl nad člověkem jako takovým, ale pouze odsudek marnění času v tupé, hloupé zábavě.
Stanislav Šárský hraje jednak Vévodu, jednak jeho vyhnaného bratra Fredericka. Postava vévody je trošku schematická, ale Šárského Federick je naplněn lidskostí, radostí ze života, ať jej člověk žije třebas v nuzných podmínkách, hlavně když je to život poctivý, naplněný radostí z krásy světa i službě bližnímu.
Výrazné postavy vytvořili i Ondřej Brett (Oliver), Korin (František Večeřa), Ondřej Malý (Silvius), a již zmíněné Vendula Nováková (Audey) a Lada Bělašková (Fébé). Milým osvěžením je skupinka muzikantů v čele s Vladislavem Georgievem s jeho zpěvem i houslemi.
Celku lze doporučit jen silnější akcent na důvod vnitřní proměny postavy Olivera, a pokud nejde přímo o režijní záměr, pak více důrazu na přirozený projev a vnitřní hru, a ne jen vnějšími prvky vybavenou Audrey.
Jestliže má léto být časem radostného odpočinku, pak ostravská inscenace hry Jak se vám líbí do tohoto pojetí léta dokonale zapadá. Je holdem Williamu Shakespearovi, zve k návratu k přírodě a k prostotě (ne však k prostotě ducha!). Je také voláním po lidové životní filozofii a po zdravé lidové morálce. Je i oslavou manželství a rodiny, prvků dnes téměř ohrožených na životě. Je oslavou života.
Inscenace Jak se vám líbí je na Slezskoostravském hradě k vidění v rámci Letních shakespearovských slavností každý den až do čtvrtka.
Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.