Colours of Ostrava potřetí: magická Angélique Kidjo a fenomenální Robert Plant
20.7.2014 09:20 Milan Bátor Hudba Report
Colours přepisují hudební dějiny Ostravy. Po výborném vystoupení Shaka Ponk, ZAZ a dalších se v sobotu na festivalu představily i další velká jména. Nejvíce utkvěly v hlavě patrně Angélique Kidjo, Chet Faker, John Grant, Darkside a Bastille. A v první řadě Robert Plant. Ten ale nezůstal jen v hlavě, ale hlavně v srdci většiny festivalových diváků. Prostě se nedalo jinak.
Robert Plant zahrál nové písně i staré hity Led Zeppelin v nových aranžích.
Foto: Aleš Honus
Nabitý program třetího dne Colours nabídl zajímavou hudební přehlídku: Na vedlejší stage excelovaly české kapely. Zejména Bára Hrzánová byla opravdovým hudebním osvěžením svým hravým textovým poetismem, upřímností projevu a pohodou.
V Gongu rozezněli pomalé ambientní plochy a magický hlas Leo Abrahams a Iarla Ó Lionáird s bubeníkem Chrisem Vatalaro. Jejich klidná, čistá hudba možná působila na některé posluchače trochu unaveně, jednalo se však o příjemnou záležitost. Velkým zážitkem bylo vystoupení Cheta Fakera, který zaujal skvělým zpěvem i svěžestí a aktuálností downtempové hudby.
Angélique Kidjo na hlavní scéně – jednoznačný zážitek! Kidjo se představila ve velké formě, její hudba měla šťávu, spád, hnala se kupředu jako letní bouře. Písně jedné z největších osobností africké hudby probíhaly v rychlém rytmu a charismatická zpěvačka si brzy získala srdce všech posluchačů.
Totéž by se dalo napsat o Johnu Grantovi, jen s tou bouří by to bylo jinak. Poselství amerického loosera, pro něhož je hudba vlastně zpovědí a životním příběhem, je okem té bouře. Náhlým a znepokojivým zastavením uprostřed běsnícího pekla se zatajeným dechem. Grantova hudba je nadčasově krásná, jeho nádherný hlas byl prorocky přesvědčivý.
Po Grantovi přišel okamžik, na který čekali snad všichni účastníci letošního ročníku: Robert Plant and The Sensational Space Shifters. Ač se může zdát, že jen chválím – o vystoupení této osobnosti se nedá napsat nic jiného než superlativa a adorace. Robert Plant je génius a Ostrava může být šťastná, že tohoto mistra mohla podruhé a opět v životní formě slyšet a vidět. Plant i jeho kapela, se kterou přijeli i mistrovský hráč na jednostrunné housle Juldeh Camara a jeden z nejlepších world-musíc kytaristů Justin Adams, zahráli přesvědčivý program, který se skládal z vlastních věcí, kotvících v těch nejlepších tradicích hudby Led Zeppelin. Jako bonus byly v jejich setlistu rozloženy hity jako Babe, I´m Gonna Leave You, Whole Lotta Love, Black Dog a další.
Extatická reakce publika svědčila o tom, že hudba Roberta Planta nemůže nikdy zestárnout. Ale dá se krásně stárnout v její přítomnosti. Po Robertu Plantovi by bylo vlastně všechno zbytečné a program byl mohl klidně skončit – nic by se nestalo.
Večírek ale pokračoval v dobrém tempu a ještě ukázal Američany Darkside, kteří přivedli publikum do tanečního transu, a nakonec hvězdy současných hitparád – britské seskupení Bastille, které přilákalo zejména nejmladší publikum. Obojí bylo výborné. To už je však na další kapitolu. Pro mě hudební pohádka skončila s Robertem Plantem. A věřím, že si ji bude promítat ve své paměti mnoho těch, kteří jí naslouchali.
Přečtěte si více z rubriky "Hudba", nebo přejděte na úvodní stranu.