Colours of Ostrava podruhé: Smršť hudebních pokladů a úžasná ZAZ

Nejprve česká konfrontace: Vypsaná fixa versus Ille. Fixa v dobré formě se svými tříakordovými hity, generačními refrény a kolečkem pod pódiem, nad nímž vířil vysoko do nebe prach.

Ille se skvělou zpěvačkou Olgou Königovou, která s nadsázkou zazpívala divákům píseň Summer, aby jim nebylo na slunci tak horko. Poetika, výborné texty a originální muzika. Radost poslechnout i pohledět.

Po páté hodině to na hlavní scéně rozvířili The Asteroids Galaxy Tour se sympatickou Mette Lindberg. Vystoupení hvězd bylo bezproblémové, ale nijak zvlášť se výrazně na sluchových orgánech nezapsalo.

Program na hlavní scéně v pátek zahajovali The Asteroids Galaxy Tour. (Foto: Aleš Honus)

Gong byl v téže chvíli obsazen do posledního místa a zvědavě očekával turecké Taksim Trio. Proslulé istanbulské náměstí obsadili tři členové tohoto špičkového tělesa a jejich kreace byly opravdu mimo běžné nástrojové chápání. Neuvěřitelná souhra, fantastická sóla za hranicí technických možností a poutavé harmonie se pohybovaly spíše v evropském než asijském hudebním prostoru, ale to vůbec nikomu nevadilo.

Na další scéně to klokotalo v rytmu Australců. To, jak každý ví, není totéž, jako když se napíše Australanů. Z vystoupení OKA jsem zaregistroval jednu věc: hráli na didgeridoo, jež bylo prezentováno jako nástroj nejbližší zvuku matky Země, ale v tom rauši a problematickém nazvučení nebylo vůbec slyšet. Celkové vyznění kapely by spíš rytmus země ubilo, než by s ním nějak souznělo. V programu se tento dub trans, jenž měl „pohltit smysly“, tvářil jako etnická pouť ke kořenům. Ani v nejmenším.

To raději výborní Vees s hudbou, která je na české luhy a háje skutečně hodně vysoko. Vees byli skvělí a stálo za to si je užít. Měli však sparingpartnera, který by mohl být jejich dědečkem, ale nasazením a charismatem by mohl rozdávat.

Stařešina Charles Bradley zpíval jako jinoch a jeho šílený scream by strčil do kapsy lecjakého frajera. Doprovodila jej výborná kapela. Jeden z vrcholů dne.

Zpěvák Charles Bradley na Colours of Ostrava. (Foto: Aleš Honus)

Monkey Business na hlavní stage jsou léty osvědčená jistota. Jejich koncert byl naprosto suverénní. Zahráli paletu hitů, za něž by se nemusela stydět světová první třída. To už se pomalu chystal na jiné scéně Luboš Pospíšil a 5P, který si vypůjčil několik hudebníků od muzikantského a poslední dobou i literárního všeuměla Vlasty Redla. Samotný moravský bard (výraz Bolka Polívky) Redl se objevil v druhé půli částečně společného koncertu a představil se ve výborné formě: zazněly perly jako Opět na výletě, Město měst, Rafajův zákon apod. V závěru si pak nadšený dav zapěl jako jeden člověk píseň Husličky. Redl byl obklopen vynikající hráčskou suitou, které dominují excelentní ostravský saxofonista Michal Žáček, kytarista Matěj Morávek a bubeník Marcel Buntaj. Vystoupení bylo bohužel poznamenáno velmi nekvalitní prací zvukaře, který nepochopitelně zpěvákovi několikrát ztlumil mikrofon a než to zaregistroval a napravil, bučela snad polovina publika.

Moravskému bardovi sekundovala na hlavní stage hvězdná Emiliána Torrini, jejíž hlas se stal ozdobou druhého dílu Pána prstenů. Zpěvačka se ukázala ve výborné formě a působila jako méně ulítlá Björk, kterou svým hlasem trochu připomíná. Pro mnoho návštěvníků festivalu šlo o obrovský objev.

Zpěvačka Emiliana Torrini na Colours of Ostrava. (Foto: Aleš Honus)

Naprosto excelentní pak bylo vystoupení novodobé Edith, francouzské zpěvačky ZAZ. Zpěvačka, která se na Colours of Ostrava vrátila po dvou letech, disponuje skutečně působivým hlasem a získala si publikum od prvních tónů. Možná byla místy lehce upovídaná, ale když mezi písněmi četla z připraveného papíru promluvy v češtině, publikum jí to baštilo. Když se do toho opřela, bylo to opravdu velkolepé a šlo zatím o jeden z největších vrcholů festivalu. V závěru koncertu nemohl chybět ani její největší hit Je veux.

Zpěvačka ZAZ si po dvou letech opět získala ostravské publikum. (Foto: Aleš Honus)

Druhý den by snesl opakování, aby si člověk (tedy pokud nejste Jekyll a Hyde) mohl napsat repetici a poslechnout si to, co nestihl napoprvé.

V sobotu festival pokračuje opět lákavou nabídkou a program bude korunován legendou legend. Největší hard rocková kapela všech dob už se nikdy v podobě, kterou jsme znali, nevrátí. Ale hudba proudí dál jako řeka a zpěvák Led Zeppelin Robert Plant natočil tolik skvělých sólových alb, že to je na samostatnou kapitolu v dějinách hudby. Dnes podruhé na Colours! Zázrak, nebo intuice? Každopádně se těšme, protože to bude velké!