První den Colours: Bubenická smršť, šílení Shaka Ponk i trochu nudné retro

V úvodu festivalu vyzvala organizátorka Zlata Holušová návštěvníky, aby mysleli na těžce zraněného zpěváka Michala Hrůzu, který měl na Colours vystoupit, ale kvůli vážnému zranění leží v nemocnici. Poté byl promítnut jeden z jeho videoklipů.

Největší scénu už pak krátce před osmou rozvířili francouzští bubeníci Les Tambours Du Bronx, kteří své umění demonstrovali pravdu atraktivním způsobem – hráli na plechové sudy.

Soubor bubeník Les Tambours du Bronx hrál na plechové barely. (Foto Aleš Honus)

Francouzům nelze upřít nadšení a výborné rytmické kreace (soupeření bubenických dvojic, dvě skupiny proti sobě). Bohužel byla jejich hra podkreslena fádní a jednotvárnou hudbou. Celkové vyznění bylo nakonec rozpačité.

Člen kapely Les Tambour du Bronx živě komunikoval s davem. (Foto: Aleš Honus)

Francouzské bubeníky vystřídali jejich krajané – Fanfaraï, kteří hráli na druhé hlavní stage. Jejich vystoupení zabodovalo. Byli výrazní ve všech ohledech – výborná sóla všech dechařů, taneční rytmy plné změn, stopek a energických breaků. Občas posluchači nevěděli, jak mají tleskat do rytmu, protože jejich skladby nebyly zrovna rytmicky jednoduché, ale bavilo je to stejně.

Koncert Fanfaraï byl skvělým hudebním zážitkem. (Foto: Aleš Honus)

Vrcholem prvního dne bylo vystoupení Shaka Ponk. Do třetice Francie a tentokrát se jednalo o přímý zásah s drtivým dopadem! Shaka Ponk dle předpokladu předvedli největší show večera. Stylově těžko zařaditelná kapela vpadla jako uragán na pódium a celou hodinu divoce kralovala.

Energická zpěvačka kapely Shaka Ponk. (Foto: Aleš Honus)

Jejich show byla hudebně i vizuálně dokonalá. Dokázali dostat posluchače do varu. V jednom momentě si například celý našlapaný plac před pódiem na povel zpěváka Fraha sedl na zem a v jediném okamžiku jako jeden člověk vyskočil do vzduchu.

Americký stařík Seasick Steve byl z jiného těsta. Zálesácký zjev (někteří vtipkovali, že je to homeless) skrývá výborného muzikanta, který jen s bubeníkem dokázal utáhnout celý set. Steve hrál v jednoduchém pracovním mundůru na řadu nástrojů své vlastní výroby.

Američan Seasick Steve přivezl poctivé dřevní blues. (Foto: Aleš Honus)

Jeho kytary působily pradávným dojmem. Poctivé dřevní blues kořenil výborným zpěvem, sólovými linkami s bottleneckem. Krásným okamžikem bylo, když americký bard pozval na pódium půvabnou mladou dámu a zazpíval jí něžnou píseň.

Závěr hlavních kapel patřil americkým mlaďochům MGMT. To už bylo po půlnoci a jejich lehce psychedelická pomalá hudba už působila místy trochu unaveně. Nic na tom nezměnilo škrobené chování zpěváka Goldwassera ani futuristická projekce na obrazovkách. Bylo to stereotypní a proti Shaka Ponk bez šťávy.

Skupina MGMT přivezla zajímavé videoprojekce a hudbu protkanou psychedelií. (Foto: Aleš Honus)

Na závěr se sice blýskli notorickým hitem Kids, ale pravdou je, že tahle „diskotéková“ píseň má ke zbytku hudby kapely poměrně daleko. Byla to škoda, i když viditelně spokojení fanoušci této kapely si asi budou myslet opak. Možná by čtvrteční závěr snesl jiné řazení hlavních hvězd.

Publikum během koncertu kapely MGMT. (Foto: Aleš Honus)

Každopádně už úvodní den Colours of Ostrava přinesl velkolepé zážitky. Žádná z hlavních čtvrtečních hvězd vyloženě nezklamala a všechny přinesly účastníkům Colours to nejlepší. Můžeme se těšit na pokračování.