První den Festivalu v ulicích: Rozpaky z místa konání a mizerná akustika

V úterý odpoledne napsala zpěvačka ostravské skupiny Filip M. na Facebook následující slova: „Tož jsem odhodila předsudky a nakoukla do Karoliny pozdravit moji oblíbenou kapelu David Stypka & Bandjeez… Zvuk se tříštil ze všech stran, koncert byl podkreslen hlukem obchodního centra. Snažila jsem se soustředit na hudbu, ale šum byl prostě silnější. Nemluvě o nevlídné energii toho místa… Tak rychle, jak jsem začala, jsem s tímto festivalem skončila. Prostě soukromě trvám na tom, že ten komerční šum veškeré umění naprosto zabíjí… Jak se mi ulevilo, když jsem vyšla ven a dala si zmrzku na vylidněném ostravském náměstí.“

Frontman kapely David Stypka na to hned reagoval: „Já jsem si říkal, kam jsi zmizela  Ne, ten prostor na hraní opravdu není ani omylem. Viděl jsem to z pódia lidem na očích, byli ztrápení, i když se snažili nebýt.“

David Stypka a jeho kapela Bandjeez na Festivalu v ulicích. (Foto: Zdeněk Figura)

Kapely se přitom opravdu snažily – například britpopová FiHa odvedla u Nové Karoliny za žhavého pravého poledne dobrou práci, tedy rock and roll pro asi padesát přihlížejících. „Kromě času koncertu nám to prostředí nevadí. Když už se to postavilo, tak je dobře, že se takhle pokouší vnést sem něco kultury,“ shodli se členové kapely, bratři Raczové.

Mírný muzikant František Kuča se svou kapelou Café Industrial celý festival zahajoval uvnitř obchodního centra ve druhém poschodí: „No, zvuk dobrý moc nebyl, ale i tak jsme si dobře zahráli. I když už nejsme tak tišší, naše muzika je více vlnitá. Spíše mám strach z toho, že ve Frýdku-Místku, kam jsem se přestěhoval, roste něco podobného Nové Karolině a že se to hraní v obchodních centrech rozroste. Byl bych rád, kdyby se příští rok už opravdu zase hrálo v ulicích.“

S mnohem větším zájmem veřejnosti se setkal venkovní program, který kromě řady zábavných atrakcí přinesl i skvělé představení pro děti Vlkoryb, jehož autorem je proslulý japonský loutkář Noriyuki Sawa, či třeba vystoupení souboru nového cirkusu Cirk La Putyka.

Velký úspěch mělo venkovní představení Vlkoryb. (Foto: Aleš Honus)

Hlavní program v nově zrekonstruovaném Trojhalí se rozběhl až později odpoledne, kde byla k vidění například polská kapela Volosi, která bude hrát i na Colours. Kapela se představila se dvěma pekelně rychlými houslisty. Zvuk byl ještě ucházející do dvaceti metrů od pódia, pak se tříštil a rychle unikal k vysokému stropu.

Šéfredaktor Českého rozhlasu Ostrava Richard Piskala na Facebooku napsal: „Trojhalí Karolina v Ostravě je sice nádherný staro-nový prostor, ale akustika je tam bohužel fakt hrozná. Koho proboha napadlo dělat tam koncerty?“

Pódioví technici Arcelor Mittal Stage v Trojhalí jakoby mu odpověděli: „Chce to ten obrovský prostor s ozvěnou utlumit nějakými látkami, šikl by se i průmyslový koberec místo toho betonu. A hlavně – jakž takž to hraje, když je proti pódiu dost molitanu. Teda lidí.“

Ovšem ani když se později večer hala při koncertu punk´n´rollové kapely Pipes and Pints téměř zaplnila asi třemi a půl tisíci lidmi, nebylo to o moc lepší. Ještě před zvukařskými mixpulty bylo mnoho těch, kteří si mezi sporadicky pogujícími fanoušky zakrývali uši.

Chlapec se slamákem na hlavě Adam Mišík se způsobně po koncertu podepisoval fanynkám a pak mi za jeskynního řevu Pipes and Pints řekl: „Atmosféra byla oukej. Zvuk snad aspoň trochu slušný. Myslím, že jsme hráli téměř bez hallů.“

Hraní s co nejméně efekty se ukázalo schůdné od „českého Jamie Culluma“ Ondřeje Brzobohatého a jeho kapely. Zvuk byl slušný ještě tak padesát metrů od pódia. Ale poté, když se poprvé optimisticky s publikem komunikující frontman poprvé utřel bílým ručníkem, což bylo po druhé (!) písničce, ironicky prohlásil: „Máte tady pěknou klimatizaci. Větřík pofukuje, výborně chladí. Tady vedle pódia jsou záchranáři, ti vám pomůžou, když padnete…

P. S. Naštěstí není úplně pravda, že Festival v ulicích z ostravských ulic letos zmizel. Když jsem šel před osmou večer kolem pasáže Vesmír, zněl z prostředka Zahradní ulice docela jedlý hip hop. Jak osvěžující…

Pod schody Domu umění pak uspořádal neúnavný Martin Klimeš dva večerní koncerty. Nestihnul jsem za ještě krásného počasí hrající Pure Cityzen, ale Sothein ano. Martinovi začaly padat kapky deště do piva, když mi řekl, že mu vadí to, že „kapely nedostanou jako v jiné roky vstupenky na Colours, jehož je vlastně tenhle festival prologem.“.

Z koncertu kapely Sothein před Doměm umění. (Foto: Zdeněk Figura)

Sothein před Domem umění po třičtvrtěhodinové dešťové pauze hrál velmi citlivý a lahodný – i zvukem – instrumentální prog rock. Nápadité skladby skupiny kytaristy Martina Dytka mě vyprovázely až k tramvajové zastávce Nová Karolina. To byl můj skutečný Festival v ulicích.