Bubeník Čechomoru Patrik Sas: Ostrava je svým způsobem stát ve státě

Narodil ses v Ostravě, studoval jsi tady Janáčkovu konzervatoř. Jak moc se ti rodné město vrylo pod kůži?

Ostravu miluju a myslím, že moje slabost pro ni se nikdy nezmění. Jsem zastáncem toho, že člověk by měl ctít své kořeny, to odkud vzešel, takže i když v Ostravě již pár let nežiju a vzhledem k mému povolání hudebníka nemám ani v plánu se natrvalo vrátit zpět, stále se považuji za stoprocentního chachara a k městu a jeho obyvatelům mám velkou úctu. Ostrava je dosti specifické místo, v jistém slova smyslu stát ve státě. Razím cestu: hlavně žádné kašírky nebo chcete-li přetvářky.  Pro mě je to pořád ještě místo, kde žijí mí milovaní rodiče, mám tam kamarády a známé a s tím spojené zážitky a krásné časy mého života. Jak bych mohl zapomenout? Bůh musel některé negativní faktory vůči kraji něčím vykompenzovat, a tak dal Ostravě Baník, ten vůbec nejkrásnější fotbalový klub v zemi s nejlepšími a nejvěrnějšími fanoušky. Amen.

V muzice jsi měl možnost vyzkoušet opravdu široké spektrum stylů. Které jsou ti vlastně nejbližší?

Mé srdce patří od dětství rockové a metalové hudbě. Mám však úctu ke všemu kvalitnímu napříč všemi myslitelnými žánry. Neurazí mě ani kvalitní pop, alternativa, americké country nebo zahraniční folk (ten český nebrat). Abych byl konkrétnější, k mým oblíbeným žánrům patří také progresivní rock, psychedelický rock, progresivní metal, death, black, trash metal, grindecore, metalcore, grunge…

Uff, to je záplava… Mne by spíše zajímalo, proč bys nebral český folk? Nepřipadá ti kvalitní?

O kvalitu nejde, ta tam v mnoha případech je. Spíše se jedná o záležitost mého vkusu. Nic proti nikomu ani ničemu, ale kapelám typu Jablkoň či Nezmaři asi nikdy na chuť nepřijdu. To sdělení, co český folk skrze hudbu nabízí, mě zkrátka neoslovuje a není mi blízké.

Co ti přineslo studium bicích v New Yorku a Los Angeles? V čem tě obohatilo. Vzalo ti něco? Třeba iluze?

Vnímám celou mou americkou anabázi jako velkou životní zkušenost a přijímám ji se vším všudy, ať již s pozitivní nebo negativní stránkou. V mém případě pozitivní jednoznačně převažuje. Ono vůbec delší pobyt v zahraničí člověku vždy v jistém slova smyslu otevře obzory a zjistí, že všude to v zásadních věcech funguje na vesměs podobných principech. Není to tak, jak si chorobní stěžovatelé u nás myslí, když říkají, že je tam všechno lepší, jednodušší a podobně. Paradox je, že většina lidí s podobnými názory v zahraničí buď vůbec nebyla, nebo tam nežila dostatečně dlouho, aby jejich názory měly nějakou váhu. Všude je chléb o dvou kůrkách a nikde nic nedostanete zadarmo… Studium hudby bylo mimo hráčského přínosu cenné hlavně v uvědomění si vlastních kvalit a víry v sebe sama. Zjištění, že můžete hrát a měřit se s těmi nejlepšími.

Jaká byla výuka Thomase Langa?

V mém případě hodně individuální. Thomas je dobrý učitel, líbilo se mu, jak hraju, takže nechal vyloženě na mě, jaké věci bych se od něj chtěl přiučit a na tom jsme společně pracovali.

Kdybys měl vyjmenovat pět českých bubeníků, kteří jsou pro tebe špička, kteří by to byli?

Roman Lomtadze, Martin Škaroupka, Richard Scheufler jr., Sebastian Balon, Zdeněk Šťáva.

Hraješ v jedné z nejúspěšnějších českých kapel. Prozraď, jaké to je v Čechomoru?

Tím, že je to v našich poměrech velká kapela, tak je vše na dobré profesionální úrovni, ať už se to týká zázemí na koncertech, dostupnosti kvalitních hotelů a podobně. Jezdí s námi sehraný technický tým složený z fajn lidí, kteří se o nás starají. Kapela je složena z kvalitních hudebníků, koncerty mají velkou návštěvnost a co se týká počtu koncertů za rok, patří Čechomor k vůbec těm nejaktivnějším u nás. Když k tomu připočteme i zahraniční turné, která nebývají výjimkou, tak si hudebník v rámci této kapely na nedostatek činnosti nemůže stěžovat. Ruku v ruce jde s tím vším samozřejmě velká odpovědnost za naše hudební výkony, které musí být za každou cenu stoprocentní.

Tvůj nový projekt Silegrail je svým způsobem českou obdobou Liquid Tension Experiment. Myslíš, že tento poslechově náročný progresivní styl najde své posluchače? Co si od toho slibuješ?

Hlavní je, že mě to strašně baví. Dali jsme se dohromady jako parta čtyř kamarádů, kteří (mohu snad tvrdit) umějí hrát na své hudební nástroje, mají lásku k progresivní hudbě a funguje mezi nimi chemie jak lidská, tak hudební. Zatím jsem zaznamenal od lidí pouze pozitivní ohlasy, což nás jako kapelu těší a motivuje do další práce. Takže, ano, věřím, že si naše kapela své fanoušky najde.

Předpokládám, že prázdniny trávíš za bicími ve všech kapelách, kde hraješ. Najdeš si čas i na nějakou dovolenou?

Od léta do konce roku toho mám opravdu hodně, takže jestli si nějaký čas najdu, bude to dovolená spíše krátká. Na delší čas se nějak dostanu až příští rok někdy od února do dubna, kdy se tolik nehraje. Tento rok to vidím na takový týden někde u moře a pak zase hurá zpátky k práci a povinnostem.

Jaké je tvé hudební přání do budoucna?

Stále růst jako hudebník, spolupracovat a zahrát si s některým ze svých hudebních idolů a hlavně se prosadit se svou kapelou Silegrail.